5 As 38/2004 — Nejvyšší správní soud

5 As 38/2004- 74 - text č. j. 5 As 38/2004 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně Ing. E. M., zast. advokátem JUDr. Janem Havlem, se sídlem Přemyslova 457, Kralupy nad Vltavou, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 38 Ca 559/2001 – 44, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 38 Ca 559/2001 – 44 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně - stěžovatelka kasační stížností brojí proti výše označenému rozsudku soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2001, č. j. ŽPaZ 3787/01-Št. ve věci vydání nesouhlasu se zásahem do krajinného rázu oplocením pozemku parc. č. 90/2 v k. ú. Z. dle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Žalovaný především nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil povinnost mu uloženou v ust. § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 správního řádu; pro posouzení skutečné situace na místě samém si neopatřil potřebné informace; vycházel údajně z dlouhodobých pozorování, aniž by ale tato byla během projednávání věci doložena. Soud v odůvodnění rovněž uvedl, že nelze souhlasit s žalobkyní, že při zjišťování podkladů odvolací orgán nevycházel z detailní znalosti stavu věci, ale vycházel z dlouhodobých pozorování, aniž by se však jakkoli s tímto závěrem vypořádal a zůstal pouze u tohoto konstatování. Závěry učiněné žalovaným jsou pouze ničím nepodloženou domněnkou. Při skutečné znalosti podstaty věci a důkladném prověření místních poměrů a podmínek by musel být proveden především zcela jiný závěr o přístupu na pozemek, protože původní cesta i vjezd by v případě oplocení zcela jednoznačně zůstaly zachovány. Stěžovatelka považuje za nesprávný závěr soudu o tom, že žádná z uvedených žalobních námitek nebyla důvodná; soud přitom neprovedl vlastní dokazování a spokojil se výlučně s tím, jak věc hodnotily správní orgány. Nesprávný je dle přesvědčení stěžovatelky rovněž názor soudu i pokud jde o pojem volná krajina. Jeho výklad soudem učiněný v tom smyslu, že zákon č. 114/1992 Sb. jej skutečně nezná, ale „používá se běžně“ k charakterizování místa či oblasti, do které nezasahuje stavební činnost a plynule nenavazuje na zástavbu obce; právě tento pojem a jeho použití v souvislosti se zákonem č. 114/1992 Sb. mělo zásadní význam na přijetí rozhodnutí správních orgánů. K podstatě věci se nevyjádřil žádný nezávislý odborník, žádný důkaz nebyl proveden ani před soudem, přestože soud může provést i jiné než navržené důkazy. Stěžovatelka požaduje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření k namítaným vadám řízení a nedostatku zjištění skutkové podstaty uvedl, že dne 30. 5. 2001 provedl na místě samém prověření věci formou pochůzky v terénu. Nejednalo se o místní šetření dle správního řádu. Z toho důvodu nebyla o tomto úkonu stěžovatelka vyrozuměna, ani nebyl vyhotoven protokol. Pozemek stěžovatelky je volně přístupnou součástí krajiny bez označení, že se jedná o soukromý majetek, kam je vstup zakázán. Situaci lze na místě prověřit také z veřejné cesty vedoucí podél pozemku parc. č. 90/2, bez nutnosti vstupu na pozemek stěžovatelky. K porušení ust. § 62 zákona č. 114/1992 Sb. tak nedošlo. V otázce umístění pozemku ve „volné krajině“ je žalovaný toho názoru, že se jedná o pozemek nacházející se mimo zastavěné území obce, v lokalitě velmi málo dotčené lidskou činností, který sice sousedí se stávající zahradou, ale terénně navazuje na les a tedy na volnou krajinu. Dle konceptu územního plánu je pozemek označen Spz pro funkční využití jako krajinná zóna s přírodním a zemědělským využitím. V bezprostřední blízkosti, tedy nikoli ve vzdálenosti 400 m, jak uvádí stěžovatelka ve správním řízení, předmětného pozemku, se nachází biocentrum „S. r.“. Toto je prokazatelné z územně technického podkladu nadregionálního a regionálního územního systému ekologické stability ČR, schváleného Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem životního prostředí. Dle tohoto podkladu je součástí regionálního biocentra „S. r.“, pozemek parc. č. 82/7 v k. ú. Z., což je les, který přímo navazuje na pozemek parc. č. 90/2 stěžovatelky. Část pozemku parc. č. 82/8, tj. část úvozové cesty, která končí na hranici pozemku stěžovatelky, je též součástí uvedeného biocentra. Vzdáleností 400 m od pozemku stěžovatelky zřejmě tato míní přírodní památku „S. r.“, která však bezprostředně navazuje na regionální biocentrum. Žalovaný je názoru, že oplocení pozemku parc. č. 90/2 je z pohledu orgánu ochrany přírody a krajiny nepřípustné, zahradnická činnost je zde s ohledem na přírodní ráz předmětné lokality nežádoucí. Ve správním řízení bylo vydáno negativní stanovisko především z důvodu ochrany krajinného rázu, který je podle § 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Umístění požadované stavby stěžovatelky by harmonické vztahy v krajině narušilo. Požadované souvislejší sledování migrace zvěře v krajině je dle názoru žalovaného v daném případě nadbytečné. Stěžovatelka rovněž podala podnět k přezkoumání rozhodnutí v mimoodvolacím řízení, tento podnět Ministerstvo životního prostředí odložilo. Žádná z uplatněných kasačních námitek není opodstatněná, žalovaný má za to, že skutkový stav věci byl zjištěn v souladu s právními předpisy; považuje kasační stížnost za bezpředmětnou a navrhuje její zamítnutí. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Ze spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka požádala dne 29. 1. 2001 Okresní úřad, referát životního prostředí v Mělníku o vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu, který měl spočívat ve stavbě oplocení na pozemku č. parc. 90/2. K žádosti současně předložila výpis z katastru nemovitostí, projektovou dokumentaci pro stavební úpravy na pozemku (oplocení, studna, zásobní nádrže na vodu, el. přípojka, objekt dílny a skladu), snímek z pozemkové mapy, plán pozemku a popis plánovaného oplocení, kopii vyjádření MÚ Kralupy nad Vltavou ke stavbě oplocení. Podnikatelským záměrem stěžovatelky bylo využití pozemku jako zahrady pro pěstování květin a okrasných rostlin a dřevin. Za účelem projednání žádosti bylo dne 19. 2. 2001 na místě samém provedeno místní šetření za přítomnosti stěžovatelky (zápis není obsažen ve spise). Dne 5. 3. 2001 vydal správní orgán rozhodnutí č. j. 01/RŽP/1482, kterým vyslovil nesouhlas se zásahem do krajinného rázu podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V odůvodnění uvedl, že bylo provedeno místní šetření, dále konstatoval, že pozemek přesahující výměru 1 ha leží mimo zastavěnou část obce, nachází se ve volné krajině a z hlediska ochrany přírody a krajiny je výstavba oplocení nežádoucí, došlo by k závažnému narušení krajinného rázu vytvořením nepropustné bariéry pro řadu volně žijících živočichů, omezila by se zejména migrace živočišných druhů ve vztahu k biocentru, který na předmětný pozemek přímo navazuje. Konstatoval, že pávě bezbariérově uspořádaná volná krajina vytváří charakteristický ráz této části okresu i kraje, který je žádoucí zachovat i z důvodu ekologické stability lokality. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, v němž především namítá, že důvody, které správní orgán uvádí neodpovídají skutkovému stavu věci. Poukazuje na to, že oplocení by znamenalo pouze oplocení dvou stran, když pozemek je již ze dvou přilehlých stran oplocen sousedícími zahradami. Dále namítá, že krajina v daném místě není krajinou volnou, jak je uvedeno, neboť se v těsné blízkosti jejího pozemku nacházejí oplocené zahrady. Správní orgán odkazuje na těsnou blízkost biocentra, toto však nikterak nespecifikuje ani jeho existenci ničím nedokládá. Co se týče migrace živočichů, tuto připouští, ovšem nemůže dojít k nepropustné bariéře, když migrace nesměřuje na pozemek č. parc. 90/2, č. parc. 784 a 788, kde již oplocení stojí, ale jiným směrem (což dokumentuje parcelními čísly pozemků). Podél hranice pozemku parc. č. 90/2, 91 a 82/7 je zcela volný, 4 m široký pruh bez lesního porostu, jemuž se živočichové vyhýbají, protože jim toto místo neposkytuje žádnou ochranu; jedná se právě o to místo, kde by měla být postavena delší část plotu. Stěžovatelka navrhla doplnění stávajícího šetření o důkazy, a to provedení podrobného místního šetření. Doložila kopii snímků