2 As 8/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 8/2006- 130 - text č. j. 2 As 8/2006 - 138 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: G. a. s., zastoupený JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem Kramoly 39, Ústí nad Labem, proti žalovanému: 1) Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 48, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Litvínov, Jiráskova 400, 2) Obecnímu úřadu Chlumec, se sídlem Krušnohorská 39, Chlumec, a zúčastněných osob: I. Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4  Nusle, II. Ing. Miroslav Nakládal, bytem Karla Rajnocha 2576, Kroměříž, zast. Mgr. Hanou Poláchovou, advokátkou se sídlem 1. máje 1000, Rožnov pod Radhoštěm, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 15 Ca 10/2005 - 83, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 15 Ca 10/2005 - 83, s e ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2004, č. j. UPS 422/136682/04/Nos, z r u š u j e a v části, jíž bylo přezkoumáváno rozhodnutí o vyvlastnění, s e mu věc v r a c í k dalšímu řízení. II. Žaloba s e v části, směřující proti výroku správního rozhodnutí o určení náhrady za vyvlastnění a způsobu její úhrady, o d m í t á . III. Kasační stížnost s e v části, směřující proti výroku II. rozsudku o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí Obecního úřadu Chlumec ze dne 13. 5. 2004, č. j. SÚ/279/04/Livěc.bř., z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí 1. žalovaného ze dne 19. 11. 2004, č. j. UPS 422/136682/04/Nos, a odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí 2. žalovaného ze dne 13. 5. 2004, č. j. SÚ/279/04/Li-věc.bř. Obecní úřad Chlumec (2. žalovaný) 13. 5. 2004 rozhodl pod č. j. SÚ/279/04/Li-vyvl. podle § 114 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavební řád), k návrhu Ředitelství silnic a dálnic ČR, že vlastnické právo k pozemkům v k. ú. Č. Ú. se na dobu neurčitou omezuje povinností každého vlastníka trpět umístění a provozování inženýrských sítí stavby „Dálnice D., stavba, T.- státní hranice ČR-SRN, stavba část A“, stavebního objektu SO 330 - přeložka kanalizace DN 300 včetně ochranného pásma a trpět přístup za účelem uložení a údržby tohoto stavebního objektu na těchto pozemcích, a to ve prospěch oprávněného, kterým je T. p. Ú., se sídlem (…). Oprávněnému se zakládá právo takovéto zařízení na těchto pozemcích umístit a provozovat, musí dbát toho, aby výkonem oprávnění nezpůsobil škody vlastníku pozemku (…). Za omezení vlastnického práva náleží povinnému jednorázová náhrada v penězích v celkové výši 280 Kč, kterou mu poskytne navrhovatel. S užíváním k účelu, pro který bylo tímto rozhodnutím vyvlastněno, bude oprávněným započato ve lhůtě 2 let ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Za započetí užívání se považuje zahájení prací stavby (…) na podkladě stavebního povolení. Dále bylo vysloveno zapsání omezení vlastnického práva do katastru nemovitostí a zamítnuty námitky společnosti G. týkající se chybného stanovení věcných břemen a požadavku na nutnost stanovení zřízení sjezdu z komunikace. V důvodech je konstatována obecná prospěšnost stavby, soulad s územním plánem, územní rozhodnutí a znalecký posudek k výši náhrady. První námitka byla zamítnuta s ohledem na rozsah věcného břemene podle vymezení v geometrickém plánu a druhá námitka s tím, že mohla být uplatněna v řízení o umístění stavby. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (2. žalovaný), v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 19. 11. 2004 výrok rozhodnutí Obecního úřadu Chlumec (výrok A) změnil tak, že odkázal na ust. § 117 stavebního řádu, pozemky přesněji specifikoval (p.p.č. o výměře 18 008 m2, p.p.č. o výměře 612 m2, p.p.č. o výměře 1786 m2, vyvlastnění stanovil ve prospěch České republiky při hospodaření s tímto majetkem Ředitelstvím silnic a dálnic ČR (…), účel vyvlastnění označil jako stavbu „Dálnice D., stavba, T. - státní hranice ČR/SRN“, jako okamžik přechodu vlastnického práva určil den nabytí právní moci tohoto rozhodnutí s tím, že současně zanikají i ostatní práva k vyvlastňovaným pozemkům. Dále určil, že obecní úřad Chlumec stanoví náhradu za vyvlastnění p.p.č ve výši 1 885 978 Kč, za p.p.č. ve výši 64 095 Kč, za p.p.č. 108/10 ve výši 187 048 Kč, s tím, že celková cena za vyvlastněné pozemky je 2 137 121 Kč a Ředitelství silnic a dálnic ČR tuto částku uhradí do 15 dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem. Počátek užívání stanovil obdobně jako prvostupňové rozhodnutí. Tímto rozhodnutím krajský úřad změnil i odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (výrok B) tak, že v něm poukázal na splnění podmínek pro vyvlastnění a neúspěšnost pokusu o získání pozemků dohodou. K námitce stanovení způsobu a výše finanční náhrady odkázal na ust. § 2 odst.1 zákona č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků, porostů a práv k nim, na ust. § 12 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, na ust. § 1 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a na ust. § 2 odst. 1, 3 vyhl.č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků, porostů a práv k nim. Vzhledem k tomu, že cena je hrazena ze státního rozpočtu, bylo vycházeno i z cenové regulace plynoucí z výměru MF č. 02/2004 (oddíl A, čl. 4), když není možné poskytnout cenu tržní požadovanou vlastníkem pozemků (jímž byl dán ke stavbě dne 8. 9. 1997 a 13. 11. 1998 souhlas). Dále odkázal na § 111 odst. 2 stavebního zákona a vyhl. č. 540/2002 Sb. K další námitce, že pozemky vlastní zahraniční partner G. a. s., na něhož se vztahuje ochrana investic podle mezinárodních smluv (§ 24, 25 obchodního zákoníku), žalovaný uvedl, že vyvlastnění není v rozporu s mezinárodními smlouvami. Tyto smlouvy chrání před nežádoucími účinky vyvlastnění jen vlastní zahraniční investici, nikoli prostředí, kde je umístěna. Navíc podle obchodního rejstříku je G. a.s. českou obchodní společností bez zahraniční účasti, která se takové ochrany domáhat nemůže. Nakonec upřesnil důvody vyhovění námitkám na rozsah vyvlastnění. Poté následuje vlastní odůvodnění rozhodnutí žalovaného rekapitulující průběh řízení a obsah odvolání, přičemž konkrétně rozebíral podklady pro stanovení náhrad. Z tohoto odůvodnění ovšem není seznatelné, proč žalovaný přistoupil uvedeným způsobem a v uvedeném rozsahu ke změně prvostupňového rozhodnutí. V závěru je konstatováno, že prvostupňový orgán neporušil svým rozhodnutím zákon, řádně zjistil skutkový stav, ale v odvolacím řízení byly zpracovány znalecké posudky týkající se výše náhrady a v rámci rychlosti a hospodárnosti řízení bylo prvostupňové rozhodnutí změněno. Krajský soud v napadeném rozsudku především uvedl, že je vyloučeno samostatně zkoumat zákonnost prvostupňového rozhodnutí, které bylo v odvolacím řízení změněno (a toto změněné rozhodnutí je předmětem jiné žaloby), a proto žalobu v části proti němu směřujícímu odmítl podle § 46 odst.1 písm. d) s. ř. s. K žalobním námitkám proti rozhodnutí 1. žalovaného krajský soud uvedl, že není nezákonné, jestliže změna prvostupňového rozhodnutí postihne jak výrok tak i jeho odůvodnění, i když zvolená forma byla poněkud nešťastná. Změnu odůvodnění výrokem „B“ označil za nadbytečnou, neboť změněné důvody měly být součástí odůvodnění tohoto rozhodnutí. I když rozhodnutí tak není po formální stránce zcela v souladu s právními předpisy, nezpůsobuje tato vada nepřezkoumatelnost ani nedostatek důvodů. Výrokem byla provedena změna výroku prvostupňového rozhodnutí a mezi tímto výrokem a odůvodněním není žádný nesoulad ani logický rozpor. Pochybnost o platnosti územního rozhodnutí byla odstraněna obsahem spisu. Zpochybnění souhlasu žalobce se stavbou s odkazem na jeho podmíněnost je nerozhodná, neboť se jednalo o obecně prospěšnou stavbu, k níž podle § 38 stavebního zákona souhlas potřebný nebyl, a pozemky bylo možné pro navrhovaný účel stavby vyvlastnit. Tvrzení o zahraniční účasti ve společnosti žalobce bylo vyvráceno nahlédnutím do obchodního rejstříku (sp. zn. Rg. B 901), podle něhož jde o českou právnickou osobu. Vzhledem k tomu, že jejím akcionářem je občan SRN, je třeba vzít v úvahu ust. § 25 obchodního zákoníku, ani to však vyvlastnění neznemožňuje. Namítaná mezinárodní dohoda (Dohoda uzavřená mezi ČSFR a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic, účinná od 2. 8. 1992, sdělení FMZV č. 573/1992 Sb.). neopravňuje žalobce domáhat se při vyvlastnění doložky nejvyšších výhod. Žalobce totiž není investorem ve smyslu dohody, neboť nemá sídlo na území SRN. Inves