3 As 29/2005 — Nejvyšší správní soud

3 As 29/2005- 51 - text č. j. 3 As 29/2005 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň JUDr. Milady Haplové a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: Ing. Z. N., zast. JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Praha 8, Křižíkova 16, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 57 Ca 56/2004 – 25 ze dne 30. 3. 2005, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Stěžovatel j e p o v i n e n uhradit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 575 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Dvořáčka do 15-ti dnů po právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též stěžovatel) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 26. 7. 2004 a věc mu vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že přestupky, ze kterých byl žalobce obviněn, bude třeba projednat znovu a v jiném složení přestupkové komise, neboť její předsedkyně byla pro důvodnou pochybnost o její nepodjatosti z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Zároveň bylo stěžovateli uloženo uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3725 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu: Rozhodnutím č. j. KUJI 11012/2004 PS/155, KUJIP0084175, ze dne 26. 7. 2004 zamítl stěžovatel odvolání žalobce proti rozhodnutí komise k projednávání přestupků M. S. n. S. č. j. 108/13268/2003, ze dne 15. 6. 2004. Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně byl žalobce uznán vinným z přestupku na úseku všeobecné vnitřní správy dle § 42 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se dopustil tím, že porušil ust. § 15 odst. 5 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a to tak, že jako držitel plynové pistole zn. Walter, výr. č. MO84596, tj. zbraně kategorie D a 1 ks zásobníku bez nábojů, dne 15. 10. 2003 kolem 21.15 hodin ve S. n. S. před restaurací „N. z.“ po předchozím požití alkoholických nápojů s touto zbraní manipuloval, ač byla jeho schopnost k této činnosti požitím alkoholických nápojů snížena a dále se dopustil porušení § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona tím, že uvedeného dne nejdříve v restauraci „N. z.“, a následně před ní vyhrožoval P. B., že ho zabije. Ve smyslu ust. § 42 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona mu pak za uvedené přestupky uložil pokutu ve výši 3000 Kč, jakož i povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1000 Kč ve smyslu ust. § 79 odst. 1 cit. zákona a dále ve smyslu ust. § 15 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona propadnutí plynové pistole zn. Walter Mod. PP cal. 9 mm P.A.K., v. č. MO84596 a 1 ks zásobníku bez nábojů. K námitce podjatosti pracovníka správního orgánu stěžovatel v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přezkoumal postup orgánu prvého stupně v řízení z hlediska objasnění skutečného stavu věci a shromažďování podkladů a z hlediska, zda obviněný nebyl zkrácen na svých procesních právech, a neshledal ze strany předsedkyně ani dalších členů přestupkové komise známky, které by svědčily o tom, že by prvostupňový správní orgán postupoval podjatě a k tíži obviněného. Naopak, dle jeho názoru vyslechl všechny svědky, správně zhodnotil důkazy a sankci uložil v přiměřené výši. Krajský soud v Brně vzal za prokázané, že předtím, než Komise k projednání přestupků M. S. n. S. ve věci rozhodla, vyjadřovala se její předsedkyně k přestupkům, jichž se měl žalobce dopustit, před svými kolegyněmi v zaměstnání i před cizími osobami, kdy v daném případě takovou cizí osobou, náhodným návštěvníkem Městského úřadu ve S. n. S., byla dne 17. 5. 2004 manželka žalobce. Z dopisu, který paní N. adresovala starostovi města, vyplývá, že se předsedkyně přestupkové komise vyjadřovala, jak ve věci rozhodne a dle dojmu, který paní N. nabyla, hanlivě označila pravděpodobně jejího manžela nebo jeho právního zástupce. Uvedené vyplývá rovněž z odpovědi na tento dopis, kde starosta M. S. n. S. přiznává, že paní N. okamžitě po tom, čeho byla na úřadu svědkem, informovala tajemnici úřadu, která následně informovala starostu města. Ten z jednání a chování předsedkyně přestupkové komise paní J. Z. vyvodil důsledky, konkrétně kárný postih spojený s krácením platu. Starosta uznal, že je nepřípustné, aby členové komise záležitosti spojené s jednáním komise projednávali, komentovali nebo konzultovali v přítomnosti třetích osob a uvedl, že chápe, že paní N. ztratila důvěru ve spravedlivé a čestné jednání příslušné pracovnice. Na základě uvedených skutečností dospěl Krajský soud v Brně k závěru, že ve věci projednání přestupku žalobce rozhodovala jako předsedkyně přestupkové komise osoba, která byla vyloučena z projednání a rozhodování věci z důvodů, které má na mysli ust. § 9 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Soud se ztotožnil se stanoviskem právního zástupce žalobce, že existence podjatosti nemusí být jednoznačně prokázána, neboť smyslem ust. § 9 správního řádu je vyloučit i pouhou pochybnost, že by řízení mohly ovlivnit subjektivní vlivy. Podle názoru soudu lze připustit, že pracovník správního orgánu má své vlastní pocity, nemůže se však jimi v žádném případě řídit, a již vůbec ne tyto projevovat navenek ve styku s účastníky řízení nebo s jinými osobami. Za projev podjatosti lze podle okolností považovat veškeré relevantní projevy pracovníka správního orgánu ve vztahu k účastníku řízení nebo projednávané věci. Pro závěr o podjatosti pak postačuje pouhá okolnost nasvědčující možnosti zaujatosti pracovníka správního orgánu. Výše uvedené pochybení správního orgánu pak Krajský soud v Brně posoudil jako podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a napadené rozhodnutí pro tyto vady řízení v souladu s ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému. Rozsudek Krajského soudu v Brně napadl stěžovatel z důvodů podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Předně zastává názor, že nebylo v daném případě prokázáno porušení ust. § 9 správního řádu. Nezbytným předpokladem podjatosti pracovníka správního orgánu je podle tohoto ustanovení jeho vztah k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům. Navíc musí tento vztah dosahovat takové intenzity, aby vyvolal pochybnosti o nepodjatosti uvedeného pracovníka. V daném případě však podle stěžovatele neměla předsedkyně přestupkové komise vztah k věci nebo k účastníkovi řízení vůbec žádný. Důvod pro uplatnění institutu vyloučení tudíž nebyl dán. Podjatost předsedkyně přestupkové komise spatřuje soud v tom, že se tato před svými kolegyněmi a před cizími osobami hanlivě vyjadřovala o žalobci nebo o jeho právním zástupci a že se před rozhodnutím komise vyjadřovala k tomu, jak bude ve věci rozhodnuto. Dle názoru stěžovatele nemůže citovaná věta předsedkyně komise „Ještě jednou hošíka pozvu a má smůlu“ v nikom (snad jen s výjimkou extrémně přecitlivělé osoby) vyvolávat dojem hanlivého označení kohokoli, a jistě pak z ní nemůže být nikomu zřejmé, jak bude ve věci rozhodnuto. Vyjádření předsedkyně komise lze hodnotit jako neetické a neprofesionální, a proto byl z něho také vyvozen náležitý postih v rámci pracovně-právních vztahů. Otázkou podjatosti předsedkyně přestupkové komise, byť ji nikdo z oprávněných osob nenamítl, se navíc zabýval orgán k tomu příslušný, starosta města S. n. S. Neshledal však důvody pro její vyloučení z projednání předmětných přestupků a v tomto smyslu rovněž vyrozuměl manželku žalobce. Byť jen okrajově, zabýval se touto otázkou i sám stěžovatel jako odvolací orgán. V této souvislosti odkázal stěžovatel na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 2 As 21/2004-67, ze dne 16. 12. 2004, kde zdejší soud uvedl, že je přípustné, aby případná pochybení a nedostatky řízení vedeného před správním orgánem prvého stupně byly odstraněny, resp. napraveny v řízení před odvolacím orgánem. Je-li pak vada řízení vedeného v prvém stupni plně zhojena v řízení odvolacím, není správní řízení jako celek stiženo vadou, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí. Z § 10 správního řádu vyplývá účastníkovi řízení povinnost oznámit správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka správního orgánu, jakmile se o nich dozví. Tuto svou povinnost účastník v daném případě nesplnil. Právní zástupce žalobce pouze uvedl, že ve lhůtě dvou měsíců posoudí, zda vznese námitku vyloučení J. Z. z projednání věci. Tuto pak formálně vznesl až v odvolání proti rozhodnutí komise ve věci. Pro úplnost pak stěžovatel uvedl, že takovému obstrukčnímu jednání ze strany účastníků