5 As 35/2005 — Nejvyšší správní soud

5 As 35/2005- 47 - text č. j. 5 As 35/2005 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce V. N., zast. JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 102, proti žalovanému: Správa Středočeského kraje Policie ČR, Skupina správních činností policie, se sídlem Praha 5 – Zbraslav, pošt. schr. 64, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. PSC – 535/SSČ-2004, o kasační stížnosti žalobce – stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, č. j. 10 Ca 242/2004 – 19, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, č. j. 10 Ca 242/2004 - 19 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále městský soud) odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. PSC-535/SSČ-2004, kterým žalovaný nevyhověl žádosti žalobce podané podle § 10 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu o udělení výjimky k nabytí a držení zbraně kategorie „A“ (střílecí hůl, neznámý výrobce, ráže 22 LR, bez výrobního čísla). Městský soud dospěl k závěru, že není dána legitimace žalobce k podání žaloby proti rozhodnutí o neudělení výjimky ze zákonného zákazu, neboť nejde o rozhodnutí ve smyslu definice vymezené v ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., když se jím nerozhoduje o právu, ve smyslu nároku založeného zákonem, na němž by mohl být žalobce rozhodnutím zkrácen. Proti usnesení městského soudu podal kasační stížnost žalobce – nyní stěžovatel (§ 105 odst. 1 s. ř. s.) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a/, b/, d/ a e/ s. ř. s. Stěžovatel má za to, že má v daném případě aktivní legitimaci ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 i odst. 2 s. ř. s. Městský soud přejal argumentaci žalovaného, podle níž na udělení výjimky není právní nárok, a proto jejím neudělením není žadatel krácen na svém právu. Z toho pak vyplývá absence aktivní legitimace. K tomu i městský soud přistupuje tak, že neudělení výjimky není nutno jakkoli vysvětlit, odůvodnit. Takový přístup je, podle stěžovatele, nejen porušením jeho procesních práv, ale je nepřípustným zásahem do jeho základních občanských práv. Není možné rozhodnout bez jakýchkoliv důvodů o právech občana (včetně práva na udělení výjimky při splnění určitých obecných předpokladů na její udělení). Lze předpokládat, že správní orgán s občanem celou věc projedná a své rozhodnutí vysvětlí, včetně důvodů, které jej k takovému rozhodnutí vedly. Rozhodnutí musí být podloženo argumenty či důkazy, které musí být hodnoceny na základě zásady volného hodnocení důkazů. Úvaha, kterou je správní orgán veden k výroku rozhodnutí, pak musí být popsána tak, aby byla přezkoumatelná. Otázkou zejména zůstává, na základě jakých kritérií správní orgány rozhodují o udělení potřebné výjimky, a to zejména v případě, kdy řádně nevezmou v úvahu osobu žadatele o udělení této výjimky, tzn. zejména dosavadní bezúhonnost žadatele, oprávnění žadatele provádět sběratelskou nebo muzejní činnost a možnost žadatele spočívající v zajištění těchto zbraní. Tento způsob rozhodování jistě vede k právní nejistotě občanů (žadatelů) oprávněných provádět sběratelskou nebo muzejní činnost, kdy v podstatě nemají možnost posoudit to, na základě jakých skutečností je některému žadateli výjimka udělena a jinému nikoliv.Důvod neudělení výjimky lze spatřit pouze v osobě, která o výjimku žádá, nikoliv v typu zbraně, její podstatě, konstrukci apod. V osobě stěžovatele správní orgány neshledaly důvod k neudělení výjimky. Jestliže stěžovatel jako sběratel skýtá záruky řádného výkonu sběratelské činnosti a zároveň má vytvořeny i materiální předpoklady pro řádný výkon sběratelské činnosti, pak bylo třeba mu výjimku udělit. V daném případě však policie rozhodla a rozhodnutí odůvodnila tak, že je pouze na její vůli výjimku udělit či neudělit, přičemž svůj postup nemusí odůvodňovat. Tak postupoval i městský soud. Takovýto postup není správný. Každé rozhodnutí musí být řádně odůvodněno – jak správního orgánu tak i soudu. V případě, že tomu tak není, hovoří s. ř. s. tak, že takovéto rozhodnutí je nepřezkoumatelné, tudíž nezákonné. Vztah k ustanovení § 103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. ve vztahu k rozhodnutí soudu je dán přeneseně v souvislosti se správními rozhodnutími, když žaloba se odmítá a správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Je-li v jakémkoliv zákoně zakomponována výjimka, neznamená to, že správní orgán je nadán libovůlí vůči občanovi. To by nemělo nic společného s principy demokracie, listinou základních práv a svobod a dalšími zásadami, na nichž stojí tento stát. I správní nebo soudní rozhodnutí vydané na základě volné úvahy musí být odůvodněno. V daném případě správní orgány I. a II. stupně překročily zákonem stanovené meze správního uvážení, tak jak to má na mysli ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel předmětnou specielní střelnou zbraň (která má značnou sběratelskou hodnotu) odevzdal dobrovolně na policii s tím, že tato bude legalizována a jemu, jako sběrateli, vrácena. Zbraně nikdy nezneužil ke spáchání trestného činu, tuto zbraň měl spolu s ostatními zbraněmi bezpečně uloženou a zajištěnou, tak jak vyžadují právní předpisy, aby nemohlo dojít ke ztrátě či zneužití za strany jiných osob. S touto jeho argumentací se správní orgán ani soud nevypořádaly. Správní orgán II. stupně v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí uvádí, že stěžovatel je oprávněn provádět sběratelskou činnost, ale naprosto účelově uvádí, že do dne rozhodnutí stěžovatel nemá jinou zbraň registrovanou pro skupinu oprávnění „A“ tzn. ke sběratelským účelům. Stěžovatel připouští, že dosud jinou takovou zbraň nemá, nejde však podle něho o závažnou skutečnost pro neudělení výjimky, zvláště když každý sběratel musí někdy začít. Výjimku nelze neudělit proto, že sběratelská činnost dosud nebyla prováděna. Podle stěžovatele správní orgány nevzaly dostatečně v úvahu jeho oprávnění provádět sběratelskou činnost a svými rozhodnutími mu v této činnosti v podstatě brání. V daném případě se jedná o zbraň unikátní z hlediska technického i historického, jejíž zničení či znehodnocení by odporovalo zájmům muzejním i sběratelským. Stěžovatel dále uvedl, že má v držení celou řadu zbraní, které drží legálně a drží je i ze sběratelských důvodů, byť se jedná o zbraně dosud nikoliv historické. Na policii se předmětná zbraň, jako rarita či kuriozita, zřejmě zalíbila někomu jinému (kdo má k policii blíž) kdo zřejmě zapůsobil na správní orgány obou stupňů takovým způsobem, že žádosti stěžovatele nebylo vyhověno, aniž by příslušné rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. Tím jsou naplněny důvody kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. a/ a e/ s. ř. s. Stěžovatel má za to, že správní orgány i soud nevycházely ze správných skutkových zjištění. Kasační stížností se domáhá zrušení napadeného rozsudku (správně usnesení) městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu a z důvodů uvedených v kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k těmto závěrům. Z obsahu správního spisu vyplývá, že je v něm založena žádost stěžovatele sepsaná dne 23. 4. 2004 o udělení výjimky k nabytí vlastnictví,držení zbraně kategorie A střílecí hůl ráže 5,6 mm, bez výrobního čísla. V žádosti stěžovatel uvádí, že v rámci amnestie dle ustanovení § 69 zákona č. 199/2002 Sb. dne 27. 6. 2003 odevzdal na Policii ČR v Benešově zbraň – střílející hůl, ráže 5,6 mm, bez zřetelně viditelného výrobního čísla s tím, že požádá příslušné orgány Policie ČR o povolení jejího vlastnění a držení vyhrazené pro sběratelské účely. Uvedl také, že je držitelem platného zbrojního průkazu číslo AK 790446 a mimo jiné i skupiny A, zabývá se studiem konstrukce palných zbraní a sběratelstvím doplňků včetně jejich příslušenství a prohlásil, že zbraň bude uložena a zajištěna v souladu se zákonnými předpisy. Rozhodnutím Policie ČR, Okresního ředitelství Benešov ze dne 14. 7. 2004, č. j. ORBN-786/SSČ-Zbr-2004 byla žádost stěžovatele zamítnuta s odůvodněním, že uvedená zbraň není označena výrobním číslem ani jinými markanty, které by bylo možno využít při pátrání po ztracených a odcizených zbraních a nepodařilo se vyloučit zda tato zbraň nepochází z trestné činnosti. Stejně tak není možné zbraň, která nemá výrobní číslo ani číslo zkušebního protokolu Úřadu pro zkoušené zbraní a střeliva zaregistrovat držiteli zbrojního průkazu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání o kterém rozhodl odvolací orgán – Policie České republiky, Správa Středočeského kraje, Skupina správních činností policie dne 24. 8. 2004 pod č. j. PSC-445/SSČ-2004 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Učinil tak z důvod