6 As 15/2006 — Nejvyšší správní soud

A 2/2003- 73 - text A 2/2003-85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Ondrou, advokátem v Praze 1, Celetná 26, proti žalovanému Ministerstvu financí, Praha 1, Letenská 15, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem v Praze 5, nám. 14. října 3, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 27. 12. 2001, čj. 10/108855/2001/12821K, takto: I. Rozhodnutí ministra financí ze dne 27. 12. 2001, čj. 10/108855/2001/ 12821K, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4725 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: Žalobce požádal dopisem ze dne 30. 10. 2001 o zpřístupnění textu Smlouvy o odkoupení pohledávky České republiky v Rusku, uzavřené mezi Českou republikou (Ministerstvem financí) a společností F. C., a. s., a o zpřístupnění textu mezivládní Smlouvy o umoření ruského dluhu, uzavřené mezi vládami ČR a Ruska (podepsané ministrem financí a náměstkem ministra financí K). Žalobce zdůraznil, že žádost podává podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 9. 11. 2001, čj. 10/96328/2001/1189IK, žádosti nevyhovělo. Vyšlo přitom z § 7, § 9 odst. 1 a § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, a rozhodnutí odůvodnilo následujícím způsobem: Předmětná mezivládní dohoda byla podepsána jako Dodatek č. 2 k Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice ze dne 17. 6. 1994. Smlouva byla podle § 3 a § 4 písm. y) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných skutečností“) v průběhu zpracování utajována stupněm „vyhrazené“. V zájmu ochrany utajovaných skutečností bylo do textu smlouvy vloženo ustanovení, podle kterého se obě smluvní strany zavazují zachovávat důvěrnost obsahu a podmínek smlouvy, a zajistí vlastními způsoby ochranu nutnou k tomu, aby nedošlo k neoprávněnému úniku informací. Ministerstvo financí poskytlo veřejnosti po předběžné dohodě s ruskou smluvní stranou nezbytné minimum informací podle § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Postupní smlouva, uzavřená mezi Českou republikou - Ministerstvem financí a společností F. C., a. s., obsahuje ustanovení, podle kterého má být obsah smlouvy považován za obchodní tajemství (§ 17 obchodního zákoníku), porušení smluvní povinnosti zakládá právo na ochranu (§ 20 obchodního zákoníku) a na náhradu škody. Ministerstvo financí proto v souladu s § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím smlouvu nezpřístupní. Požadovaná informace se navíc netýká používání prostředků státního rozpočtu, ale naopak příjmu státního rozpočtu, a nevztahuje se na ni ustanovení § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Ministerstvo financí přesto i v případě této smlouvy zveřejnilo základní informaci o rozsahu finančních prostředků a jejich příjemci. Žalobce napadl rozhodnutí Ministerstva financí rozkladem ze dne 23. 11. 2001. Namítal především, že předmětná mezivládní dohoda neodpovídá položkám v seznamu utajovaných skutečností v působnosti Ministerstva financí, stanoveným nařízením vlády č. 246/1998 Sb. (§ 3 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných skutečností). Ochrana obchodního tajemství v rámci postupní smlouvy by pak vyžadovala splnění všech znaků tohoto právního institutu, definovaných obchodním zákoníkem, ale z vyjádření smluvních stran naopak vyplývá, že smlouva ve skutečnosti žádné obchodní tajemství neobsahuje; Česká republika není tedy smluvním ustanovením neodpovídajícím skutečnosti vázána. Ministr financí potvrdil rozhodnutím ze dne 27. 12. 2001, čj. 10/108855/2001/1282IK, rozhodnutí Ministerstva financí napadené rozkladem (§ 16 odst. 3 a § 20 odst. 3, 4 zákona o svobodném přístupu k informacím). Uvedl, že mezivládní dohoda ze dne 17. 6. 1994, uzavřená mezi vládami České republiky a Ruské federace, s Dodatkem č. 2, představuje smluvní rámec pro převod ruského dluhu na komerční bázi, přičemž zprostředkovatelskou společností se stala na základě výběrového řízení, jehož podmínky jako jediná splnila, společnost F. C., a. s. Smluvní strany mezivládní dohody, Dodatku č. 2, si sjednaly mimo jiné zachování důvěrnosti obsahu a podmínek Dodatku č. 2, a vláda České republiky nedisponuje souhlasem druhé smluvní strany se zveřejněním obsahu dohody. Ministerstvo financí proto není podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím oprávněno zveřejnit obsah Dodatku č. 2. Smlouva o postoupení pohledávky pak obsahuje ujednání, podle kterého je její obsah důvěrný a smluvní strany nejsou oprávněny prozradit třetí osobě předmět a obsah smlouvy. Společnost F. C., a. s. požaduje ochranu obchodního tajemství (§ 17 a § 18 obchodního zákoníku) a Ministerstvo financí proto není podle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím oprávněno zveřejnit obsah postupní smlouvy. Žalobce napadl posledně citované rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze. Tvrdil, že byl zkrácen na svém právu vyplývajícím z článku 17 Listiny základních práv a svobod, a to rozhodnutími vydanými v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím. Předmětná mezivládní dohoda, resp. její Dodatek č. 2, není podřaditelná žádnému ustanovení zákona o ochraně utajovaných skutečností, za použití nařízení vlády č. 246/1998 Sb., a při neposkytnutí informací o jejím obsahu se nelze dovolat § 7 a § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Dohoda není ani smlouvou o lidských právech ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR (pozn.: ve znění tehdy účinném), nemá proto přednost před zákonem, a žalovaný se nemůže dovolat těch jejích ustanovení, která jsou v rozporu s českým právním řádem. Postupní smlouva pak zřejmě neobsahuje žádné obchodní tajemství, které by odůvodňovalo odepření informace (§ 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím), a v souladu s tímto ustanovením navíc není porušením obchodního tajemství poskytnutí informace o používání prostředků státního rozpočtu, přičemž výnos ze zpeněžení pohledávky je nepochybně příjmem státního rozpočtu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby: dodatek č. 2 ze dne 9. 10. 2001 k Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a Ruské federace vůči České republice ze dne 17. 6. 1994 byl v celém průběhu příprav utajován stupněm „vyhrazené“. Na základě požadavku ruské strany, v zájmu zamezení úniku informací, obsahuje Dodatek č. 2 ustanovení, kterým se obě smluvní strany zavazují zachovávat důvěrnost jeho obsahu a podmínek a neprozrazovat tyto informace bez předchozího písemného souhlasu druhé smluvní strany. Samotný Dodatek č. 2 sice není utajen ve smyslu zákona o ochraně utajovaných skutečností, ruská strana však reagovala negativně na žádost žalovaného o souhlas se zveřejněním textu. Po předběžné dohodě s ruskou stranou byly v souladu s § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejněny pouze informace o deblokované části ruského dluhu a výši příjmu pro státní rozpočet. Smlouva o postoupení pohledávky za úplatu, uzavřená mezi žalovaným a F. C., a. s., podle tvrzení žalovaného obsahuje známé podmínky deblokační operace, dále ustanovení zamezující riziku dovozu elektrické energie do České republiky a do zemí západní a střední Evropy, ustanovení zamezující riziku praní špinavých peněz, a prohlášení smluvních stran o důvěrnosti smlouvy, jejíž předmět a obsah není jedna smluvní strana oprávněna prozrazovat třetím osobám. Žalovaný požádal společnost F. C., a. s., o souhlas se zveřejněním smlouvy. Obdržel negativní stanovisko s tím, že zveřejnění obsahu smlouvy by společnost F. C., a. s., považovala za porušení obchodního tajemství (§ 51 obchodního zákoníku) a požadovala náhradu škody, včetně škody vzniklé smluvním partnerům společnosti F. C., a. s., a včetně škody vzniklé vyzrazením know-how k deblokaci státních pohledávek. Žalovaný se domnívá, že závazek zachovávat důvěrnost obsahu smlouvy, tj. povinnost smluvní strany neprozrazovat předmět a obsah smlouvy třetím osobám, lze odvozovat z ustanovení obchodního zákoníku o obchodním tajemství (§ 17 a § 18 obchodního zákoníku). Dle názoru žalovaného bylo ustanovení § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím naplněno zveřejněním nezbytně nutných informací, týkajících se zejména deblokované části ruského dluhu a výše příjmu pro státní rozpočet, po úspěšném ukončení deblokační operace ruského dluhu o objemu 2,5 mld USD splněním všech smluvních závazků ze strany zmocněných komerčních subjektů na české i na ruské straně počátkem roku 2002. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12.