2 As 43/2007 — Nejvyšší správní soud

2 As 43/2007- 127 - text č. j. 2 As 43/2007 - 133 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. C. R., a. s., zast. JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zatloukalova 35, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č. j. 5 Ca 222/2006 - 96, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, stavebního odboru, ze dne 23. 5. 2006, č. j. SMHMP 177830/2006/OST/Kš. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odboru výstavby (dále též „stavební úřad“), ze dne 2. 3. 2006, č. j. Výs. ob. 48-539/06-Ky-R, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 29. 3. 2006, č. j. Výs. ob. 48-1561/06-Ky-R. Citovaným rozhodnutím uložil stavební úřad stěžovateli pokutu ve výši 1 000 000 Kč podle § 106 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 107 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), za správní delikt, jehož se stěžovatel dopustil tím, že od 11. 11. 2004 do 2. 3. 2006 užíval bez kolaudačního rozhodnutí strojovnu chlazení umístěnou v 1. podzemním podlaží pro obsluhu prodejny A. v domě č. p. 1098, v k. ú H., P. 5. Městský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaný dostatečným způsobem zjistil skutečný stav věci a správní delikt byl jednoznačně specifikován. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že správní orgány obou stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav věci, neboť vycházely pouze z ústního vyjádření stěžovatelových zaměstnanců, že strojovna chlazení je nadále používána. Navíc těmito zaměstnanci nebyl blíže specifikován rozsah ani doba tohoto užívání. Je rovněž nemožné, aby se zaměstnanec stěžovatele na jednání dne 20. 2. 2006 doznal i k údajnému protiprávnímu jednání, které se mělo stát v budoucnu. Pokud si správní orgány neopatřily žádné další důkazy, nemohly mít spolehlivě zjištěno, že je strojovna chlazení nepřetržitě používána. Správní orgán tak porušil § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení [pozn. Nejvyššího správního soudu: řízení již probíhalo podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), který stěžovatelem citovaný zákon zrušil; stěžovatel tak namítá porušení již zrušených ustanovení, soud tedy tyto námitky stěžovatele považuje za námitky uplatňující porušení obdobných či shodných ustanovení (nového) správního řádu]. Dále stěžovatel namítá, že v jeho případě byla použita presumpce viny, neboť městský soud uvedl, že žalobce neprokázal, že strojovna užívána není. Stěžovatel uvádí, že je naopak na správním orgánu, aby dokázal, že strojovna užívána je. Stěžovatel se v této souvislosti dovolává zásady materiální pravdy. Stěžovatel rovněž uvádí, že je sice pravdou, že někdy v roce 2002 uvedla osoba k tomu kvalifikovaná některá zařízení strojovny chlazení do provozu, nicméně stěžovatel tuto strojovnu neužíval a neužívá. Stěžovatel nadto disponuje agregáty dvěma – jeden je v původní, zkolaudované strojovně chlazení, druhý ve skladu, který má být jako strojovna chlazení teprve zkolaudován. I kdyby však stěžovatel užíval chladící agregáty v dosud nezkolaudované strojovně chlazení, nedopustil by se tím žádného porušení předpisů, protože agregáty nejsou součást budovy a technická dokumentace k předmětným chladícím agregátům ani nevyžaduje, aby tyto agregáty byly umístěny v samostatné budově. Městský soud se nevypořádal se stěžovatelovou námitkou, že nemohl řádně vyhovět požadavkům stavebních předpisů z důvodu svévolného protiprávního jednání třetích osob – A. D. a M. Ř., kteří jako nájemci bytů v budově, kde je strojovna chlazení umístěna, znemožnili stěžovateli vstup do jejich bytů za účelem měření hluku a vibrací v bytech. Bez provedení těchto měření pak není možné získat kladné stanovisko hygienické stanice, které je nezbytné pro vydání kolaudačního rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že jednáním těchto osob je vyloučena jeho odpovědnost za správní delikt podle § 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. Dále stěžovatel namítá porušení § 33 odst. 1 správního řádu, které ostatně zkonstatoval i městský soud, tedy že v jedné věci bylo jednáno se dvěma zástupci stěžovatele. Stěžovatel nicméně nesouhlasí s názorem, že porušení nedosahuje intenzity, která by měla vliv na zákonnost správních rozhodnutí, neboť měla vliv na provedení jediného důkazu v posuzovaném případě. Dále má stěžovatel za to, že není přesně specifikován správní delikt, kterého se měl dopustit – zejména není blíže určen rozsah a skutkové vymezení užívání. Rovněž nesouhlasí s tím, že by strojovnu chlazení uvedl do chodu, neboť tu do chodu uvést ani nelze, na rozdíl od zařízení v této strojovně se nacházejících. Uvedení zařízení do chodu také nemůže být trvajícím deliktem, neboť se jedná o jednorázovou záležitost. V neposlední řadě má stěžovatel za to, že městský soud se některými ze stěžovatelových námitek nezabýval s tím, že se jedná o námitky obecné. Podle stěžovatele měl soud postupovat podle § 37 odst. 5 s. ř. s. a stěžovatele ve stanovené lhůtě vyzvat k odstranění vad podání. Závěrem stěžovatel poukazuje na to, že městský soud se nezabýval návrhem stěžovatele na přerušení řízení do doby, než bude pravomocně skončeno řízení u Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 337/06, které se týkalo stejného správního deliktu stěžovatele, avšak za jiné období. Městský soud taktéž nerozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku podaného v žalobě. Stěžovatel z těchto důvodů navrhuje napadený rozsudek zrušit a vrátit věc městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní řád je založen na zásadě vyjádřené v § 3, podle něhož má být zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V daném případě stěžovatel nejprve v řízení před stavebním úřadem spáchání deliktu doznal a následně toto přiznání zpochybňoval. Je nutno zdůraznit, že při ústním jednání provedeném stavením úřadem zástupci stěžovatele nejenže spáchání správního deliktu doznali, ale uvedli i důvody, které je k jejich jednání vedly, uváděli také kroky, kterými se snaží zamezit tomu, aby byl protiprávní stav udržován i nadále. Nejednalo se tedy o kusé doznání. Za těchto okolností je zřejmé, že k tomu, aby z uvedené výpovědi nemohlo být vycházeno, nepostačuje, aby stěžovatel tvrdil, že skutkový stav věci je jiný. Bylo by zapotřebí, aby uvedl, jaký je skutkový stav a nabídl správním orgánům, resp. soudu důkazy k prokázání takových tvrzení. Jinými slovy: je zapotřebí, aby sám stěžovatel konkretizoval, v čem spočívají ony důvodné pochybnosti o stavu zjištěném stavebním úřadem. Za takové tvrzení by mohlo být považováno teprve vyjádření v kasační stížnosti, podle něhož je chlazení v prodejně zabezpečeno v původní zkolaudované strojovně chlazení. Dle žalovaného se však jedná o tvrzení nelogické a odporující dříve vyřčenému, navíc je nutno poukázat na skutečnost, že k takovému tvrzení nelze přihlížet, neboť bylo poprvé uplatněno až v řízení o kasační stížnosti. Městský soud tak nevycházel z presumpce viny, jak se mylně domnívá stěžovatel, ale vycházel z vyjádření zaměstnanců stěžovatele, o nichž neměl důvodné pochybnosti, a která nebyla zpochybněna ani v odvolání ani v žalobě ani v kasační stížnosti. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalovaný kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení) - tvrdí, že uvedení strojovny do chodu není trvajícím deliktem a dále uvádí, že použití agregátů v nezkolaudované budově vůbec není správním deliktem. Dále uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou va