2 As 61/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 61/2006- 69 - text č. j. 2 As 61/2006 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: MUDr. F. H., proti žalovanému: Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2006, č. j. 22 Ca 220/2004 - 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Včas podanou kasační stížností brojil žalovaný (dále též „stěžovatel“) proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 2. 10. 2003, č. j. OSR/3258/03-SŘ/1974/He, pro vady řízení. Tímto správním rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 30. 4. 2003, č. j. ÚSO/879/2001/Če, jímž bylo povoleno umístění přístavby rodinného domu na pozemcích a přípojky NN na pozemku, vše v k.ú. Ch. II. Stěžovatel opřel svoji kasační stížnost o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že soud nesprávně posoudil právní otázku vztahu závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy a dalších závazných podkladů rozhodnutí, ze kterých je stavební úřad povinen ve svém rozhodnutí vycházet, a v důsledku toho vydal nesprávné rozhodnutí. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku vyslovil, že se správní orgány obou stupňů nezabývaly zhoršením oslunění bytu žalobce, že vypracované grafy nemají vypovídací schopnost k celkovému oslunění bytu, že chyběl celkový výkres bytu žalobce, že žalovaný vyhodnotil jako podklad rozhodnutí pouze první z vypracovaných posudků, ačkoliv výsledky měření byly rozdílné, a proto považoval závěry žalovaného za nepřezkoumatelné z důvodů rozporu s obsahem správního spisu. Stěžovatel k tomu uvedl, že byly vypracovány dva grafy zastínění - graf zastínění pozemku v k.ú. Ch. a graf zastínění štítu sousedního objektu s oknem obytné místnosti, umístěného na tomto pozemku. Oba grafy byly zpracovány autorizovaným architektem Ing. arch. O. S. a z důvodové zprávy vyplývá, že se nezhorší proslunění obytné místnosti, proto se nemůže zhoršit ani proslunění celého bytu nad míru přípustnou normovou hodnotou. Stěžovatel vycházel ve svém rozhodnutí z obou vypracovaných posudků, což je i v závěru odůvodnění rozhodnutí obsaženo. Stěžovatel dále upozornil, že žalobce měl možnost předložit oponentní posudek. Krajský soud dále shledal důvodnou námitku, v níž žalobce zpochybnil správnost závěrů Hasičského záchranného sboru, že podmínky přístupu k nemovitosti jsou v souladu s ČSN. Námitku žalobce, že místní komunikace má šíři 5 m, zatímco ve zprávě Hasičského záchranného sboru je uvedena šíře 6 m, považuje krajský soud za rozpor se zásadou správního řízení, že správní orgán je povinen vždy spolehlivě zjistit skutečný stav věci. K tomu stěžovatel namítal, že si stavební úřad v řízení vyžádal stanovisko Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, ve kterém se uvádí, že doporučuje vydání rozhodnutí o umístění předmětné stavby z hlediska požární ochrany bez připomínek, neboť přístavba není v rozporu s ČSN 730802 o požární bezpečnosti staveb. Hasičský záchranný sbor posoudil otázku přístupu požární techniky přímo na místě stavby dne 14. 9. 2001 při místním šetření. Stavební úřad je stanoviskem Hasičského záchranného sboru jako orgánem příslušným vázán, proto není v tomto případě pro stěžovatele podstatná přesná šíře místní komunikace jako zjištění, že je zajištěn přístup požární technikou, a tím zabezpečena požární bezpečnost staveb. Krajský soud rovněž dospěl dále k závěru, že se žalovaný nevypořádal s námitkou týkající se odtokových poměrů v posuzované oblasti a k že se nevyjádřil vůbec k posouzení odtoku povodňové vlny, a dospěl proto k závěru, že se žalovaný vypořádal s těmito námitkami způsobem, který činí jejich závěry nepřezkoumatelnými. Stěžovatel však namítal, že odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouce ve svém vyjádření č. j. ŽP/2570/01/Zv ze dne 28. 11. 2001 vydal souhlas s přístavbou rodinného domu s tím, že touto přístavbou nedojde k významnému ovlivnění odtokových poměrů ze stávající lokality. Stavební úřad je tímto vyjádřením dotčeného orgánu státní správy vázán ve smyslu ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a tedy se ani sám s těmito námitkami vypořádat nemůže. Pokud by se snažil sám něco doplňovat, popř. nevycházel z vyjádření dotčeného orgánu státní správy, porušil by zákon. Z výše uvedených důvodů navrhl stěžovatel rozhodnutí krajského soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. III. Žalobce považoval rozhodnutí krajského soudu za správné a ztotožnil se s jeho závěry. Uvedl, že stavebník situuje stavbu podél jeho pozemku v takové délce a výšce a s takřka vodorovnou střechou, že zastíněním a podstatným omezením oslunění žalobcova bytu přes jediné okno, kterým se dostává slunce do bytu o více než dvou obytných místnostech, těžce zhoršuje pohodu bydlení v oblasti opakovaně zamokřované záplavami řeky M. Žalobce dodal, že ihned po zahájení územního řízení žádal od navrhovatele stavby graf zastínění. Byl mu však předán graf oslunění, který neměl žádnou validitu, neboť nebylo provedeno šetření na místě a rozměry okna neodpovídaly skutečnosti. Následně byl vyhotoven opravený graf oslunění sporného okna, ale správní orgán prvního stupně ani stěžovatel z tohoto grafu podle žalobce nevycházeli. Poslední opravený graf přitom podle žalobce jasně dokazoval, že osvit sporného okna je hluboko pod 3 hodiny. Žalobce zdůrazňoval, že vzhledem k zamokření domu a vlhkosti v terénu opakovaně zamokřovaném povodněmi je zhoršení oslunění při nedodržení norem ČSN nepřijatelné. Pokud jde o stanovisko Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, ve kterém je uvedeno, že vyhovuje normě ČSN 730802, pro kterou je závazná šířka příjezdové komunikace 6 metrů a vzdálenost od umístění stavby do 50 metrů, žalobce upozornil, že ve skutečnosti je šířka příjezdové komunikace něco přes 5 m, přičemž touto jeho námitkou se nikdo nezabýval. Dále žalobce uvedl, že masivní plný dřevěný plot a nepovolená zděná malá stavba v zadní části na hranici s jeho parcelou zamezují odtoku povodňových vln. K prošetření této situace se odvolal u odboru životního prostředí, ovšem jeho odvolání bylo pro opožděnost odmítnuto. Závěrem vyslovil přesvědčení, že stavební úřad musí vycházet ze zákonných stavebních norem a ne je obcházet a navíc podle obecného znění stavebního zákona přihlédnout k situaci v záplavové oblasti. IV. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. V. Ze správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 11. 6. 2001 podal stavebník O. W. návrh na vydání rozhodnutí o umístění stavby, které posléze doplnil o žádost na rozhodnutí o povolení výjimky z ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky č. 137/1988 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (dále jen „vyhláška č. 137/1998 Sb.“). K projednání námitek vznesených žalobcem bylo nařízeno ústní jednání a místní šetření na den 14. 9. 2001. Na tomto jednání byli přítomní seznámeni s grafem oslunění. Přílohou k protokolu z ústního jednání a místního šetření ze dne 14. 9. 2001 je vyjádření Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, že vydání rozhodnutí o umístění stavby přístavby rodinného domku je z hlediska požární ochrany bez připomínek. Přístavba není v rozporu s ČSN 73 0802, neboť podmínka příjezdové komunikace o šíři 6 metrů a vzdálenosti umístění stavby do 50 metrů od této komunikace není narušena. Vyrozuměním ze dne 24. 10. 2001 byli účastníci řízení informováni o změně rozsahu návrhu tak, že vzdálenost přístavby od hranice s pozemkem p.č. 61 bude 2 metry¨, tj. v souladu s odstupovými vzdálenostmi danými vyhláškou č. 137/1998 Sb. Dne 22. 11. 2001 se konalo ústní jednání spojené s místním šetřením. Podle protokolu z tohoto jednání žalobce opětovně vznesl připomínky týkající se zastínění a zhoršení oslunění jeho nemovitostí, přičemž své otázky, na jejichž zodpovězení trvá, formuloval písemně dne 20. 11. 2001. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 3. 12. 2001 bylo územní řízení přerušeno a žalobce byl odkázán se svými námitkami na soud. Žalobce podáním ze dne 11. 12. 2001 požádal o zaslání výsledku šetření na místě, týkajícího se zhoršení oslunění místností v jeho rodinném domě, a žádost o prodloužení lhůty pro podání námitek k soud