4 Ads 18/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 18/2006- 132 - text č. j. 4 Ads 18/2006 - 142 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: M. P., zast. JUDr. Hanou Tetemondovou, advokátkou, se sídlem v Kadani, Mírové nám. 73, proti žalované: České správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o vdovský a sirotčí důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2005, č. j. 41 Cad 120/2004 – 96, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 10. 2005, č. j. 41 Cad 120/2004 – 96, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2001, č. X, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o přiznání vdovského a sirotčího důchodu pro nesplnění podmínek ust. §§ 49 a 52 zákona č. 155/1995 Sb., (dále jen „ZDP“) s odůvodněním, že zemřelý manžel žalobkyně ke dni úmrtí v době rozhodné od 12. 9. 1991 do 11. 9. 2001 nesplnil podmínku potřebné doby důchodového pojištění pro nárok na plný invalidní důchod, případně podmínky nároku na starobní důchod, nedošlo k úmrtí následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, když získal jen 3 roky a 212 dnů pojištění. V opravném prostředku žalobkyně namítala, že zemřelému manželovi, J. P., nebyla započtena doba pojištění od 8. 6. 1996 do 30. 1. 1999, kdy pracoval, ale jeho zaměstnavatel mu nepotvrdil pracovní smlouvu. Krajský soud rozhodl napadeným rozsudkem ve věci opětovně poté, co jeho původní rozsudek ze dne 2. 7. 2002, č. j. 41 Ca 9/2002 - 38, jímž rozhodnutí žalované potvrdil, byl zrušen Nejvyšším správním soudem na základě stěžovatelkou podané kasační stížnosti, a to rozsudkem ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 5/2003 - 57. Krajský soud v nyní napadeném rozsudku uvedl, že doplnil řízení směrem naznačeným Nejvyšším správním soudem, a to výslechy navržených svědků a výslechem žalobkyně jako účastnice řízení, a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se domáhala zápočtu sporné doby pojištění zemřelého manžela v době od 8. 6. 1996 do 31. 1. 1999, po kterou měl pracovat pro farmu J. D. D. v K. jako ošetřovatel dobytka. Předložila formulář „Pracovní smlouvy“ a „Čestné prohlášení“ podané zemřelým manželem, s jeho ověřeným podpisem a neověřenými podpisy dalších osob. Krajský soud uvedl, že se především zabýval otázkou, zda manžel žalobkyně, J. P., v době od 8. 6. 1996 do 31. 1. 1999 u J. D. pracoval a zda byl v této době ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) a odst. 2 ZDP v souvislosti s §§ 8 a 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2 cit. zákona pojištěn. Znovu vyslechl svědka J. D., vyslechl i další navržené svědky a to J. Ch., A. S., R. P. a MVDr. I. K., a dále žalobkyni jako účastnici řízení, aby si vyjasnil, zda pracovní poměr manžela žalobkyně u J. D. vznikl ve smyslu § 29 a násl. zákoníku práce. Uvedl, že není sporu o tom, že manžel žalobkyně podle potřeby svědka J. D. od roku 1996 do začátku roku 1997 prováděl příležitostné práce, na kterých se dohodli a za které mu svědek J. D. vyplácel odměny až do roku 1999, kdy se rodina žalobkyně odstěhovala z domku, patřícímu svědku D. Jak vyplynulo z výpovědi tohoto svědka, nebylo jeho úmyslem manžela žalobkyně zaměstnat, proto za něho neplatil pojistné na sociální ani zdravotní pojištění a tato skutečnost byla manželovi žalobkyně známa. Tuto skutečnost žalobkyně nezpochybnila. Soud na základě výpovědi shora uvedených svědků dospěl k závěru, že mezi J. D. a manželem žalobkyně nedošlo k uzavření pracovní smlouvy a to ani v písemné, ani v ústní formě, ani konkludentně. Pracovní smlouva, kterou žalobkyně soudu předložila, není pracovní smlouvou, na jejímž základě by vznikl pracovní poměr, neboť nemá náležitosti, které zákoník práce spojuje s platností této smlouvy (chybí označení zaměstnavatele, jeho podpis a pečeť). Ani vyslechnutí svědci J. Ch., A. S., I. S. a R. P. nepotvrdili, že by šlo o pracovní poměr manžela žalobkyně u J. D. Žádný z vyslechnutých svědků u J. D. nepracoval, zemřelého manžela žalobkyně znali jen jako svého souseda a svědkyně R. P. manžela žalobkyně neznala vůbec. Svědek MVDr. I. K. potvrdil jen tu skutečnost, že manžel žalobkyně pro svědka J. D. vykonával příležitostné práce v období od konce roku 1995 nebo 1996 do roku 1998. Ani žalobkyni, přesto, že byla vyslechnuta jako účastnice řízení, se nepodařilo prokázat, že došlo k uzavření pracovní smlouvy, a to v jakékoliv formě. Další navržené svědky se nepodařilo soudu vyslechnout, neboť nebyly žalobkyní uvedeny správné údaje pro jejich obeslání a výslech soudem, a žalobkyně sama na jejich výslechu ani netrvala. Krajský soud uzavřel, že protože zemřelý manžel žalobkyně, J. P., v posledních 10 letech před úmrtím, tj. v době od 12. 9. 1991 do 11. 9. 2001 získal dobu pojištění jen 3 roky a 212 dnů, nesplnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na dávku důchodového pojištění, nejsou tedy splněny podmínky ani pro nárok žalobkyně na vdovský důchod podle § 49 ZDP, ani pro nárok dětí žalobkyně na sirotčí důchod podle § 52 odst. 1 ZDP. Soud proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost, v níž brojí proti tomuto rozsudku z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud se neřídil právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v jeho rozsudku ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 5/2003 – 57, v jehož smyslu měl přezkoumat, zda mezi zemřelým J. P. a J. D. vznikl pracovní poměr. Nejvyšší správní soud přitom vyslovil názor, že pracovní poměr mohl vzniknout i na základě pracovní smlouvy, která nemá písemnou formu, ale obsahuje náležitosti podle § 29 odst. 1 zákoníku práce. Stěžovatelka namítá, že krajský soud v rozporu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu opětovně učinil závěr, že pracovní poměr nevznikl, i když bylo prokázáno, že pracovní smlouva sjednaná zúčastněnými ústně měla všechny atributy § 29 zákoníku práce: druh práce – ošetřovatel dobytka, místo výkonu práce – farma firmy J. D. Ú., a den nástupu do práce – 8. 6. 1996. V doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 7. 2006 stěžovatelka dále namítá, že soud vůbec nevzal v úvahu výpověď stěžovatelky, i když nebyl prokázán opak toho, co uváděla, ale všechny ostatní důkazy a okolnosti ji potvrzují. Zemřelý manžel stěžovatelky i ona sama byli přesvědčeni, že pracovní poměr manžela stěžovatelky ve firmě J. D. D. na jeho farmě v Ú. vznikl dne 8. 6. 1996 a trval do 30. 1. 1999. Když se manžel stěžovatelky ucházel o zaměstnání, řekl mu J. D., že může nastoupit od 8. 6. 1996 jako ošetřovatel dobytka na jeho farmě v Ú. u K. a ať si koupí v papírnictví tiskopis „pracovní smlouvy“ a vyplní ji. Dal mu přitom pokyn, jak má jednotlivé rubriky tiskopisu vyplnit, a sice: datum nástupu do práce – 8. 6. 1996, druh práce – ošetřovatel skotu, místo výkonu práce – Ú. farma D., pracovní poměr se sjednává na dobu – neurčitou, dohodnutá mzda ve výši – 5000 Kč. Stěžovatelka byla jednání manžela s J. D. přítomna, vyplnila za manžela, který nebyl na „papírování“, tiskopis smlouvy, a ten manžel stěžovatelky J. D. dne 8. 6. 1996 při nástupu do zaměstnání předal. Další průběh událostí manžela stěžovatelky utvrzoval v tom, že je vše v pořádku, každodenně pracoval od rána do večera pro J. D. ve chlévě i na pastvě, a to i o svátcích a víkendech, dovolenou nečerpal. Pravidelně každý měsíc také v den výplatního termínu dostával dohodnutou mzdu 5000 Kč čistého. Z počátku dojížděl z K. na kole, na podzim roku 1996 mu J. D. nabídl, že může bydlet ve dvou místnostech v Ú. v č. p. 26, kam se také celá rodina přestěhovala. Skutečnost, že rodina bydlela v inkriminované době (podzim 1996 – 30. 1. 1999) v Ú. a že manžel stěžovatelky, J. P., pracoval na farmě J. D. potvrdili svědci, i když soud nevyhověl návrhu na vyslechnutí právě těch osob, které s ním přímo pracovali (pásli dobytek). V tomto směru stěžovatelka považuje za zásadní výpověď zvěrolékaře MVDr. I. K., který potvrdil, že při svých pravidelných kontrolách stavu skotu na farmě J. D. v Ú. viděl manžela stěžovatelky pracovat při ošetřování skotu a považoval ho za zaměstnance farmy. Soud žádným způsobem nevyhodnotil velice důležitou skutečnost, že manžel stěžovatelky nebyl v evidenci uchazečů o zaměstnání až do 18. 2. 1999. V té době byla stěžovatelka na mateřské dovolené se dvěma dětmi a pobírala mateřský příspěvek ve výši cca 3500 Kč, což byla částka, ze které nemohla uspokojit ani nejzákladnější potřeby rodiny. Z čeho by celá rodina žila, kdyby manžel stěžovatelky nepobíral měs