4 Ads 99/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 99/2007- 35 - text č. j. 4 Ads 99/2007 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. Š., zast. JUDr. Janem Michalcem, advokátem, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2006, č. j. 42 Cad 6/2005 – 17, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Janu Michalcovi, advokátu, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, s e u r č u j e v celkové výši 975 Kč, a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 14. 5. 1999, č. X, zamítla žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Brno – venkov ze dne 15. 4. 1999 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 10 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek, v němž uvedl, že dne 28. 1. 1999 byl u posudkové komise Brno – venkov, která uzavřela, že je plně invalidní. Dovozoval, že Česká správa sociálního zabezpečení „zfalšovala“ rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Brno – venkov. Dále uvedl, že OSSZ Brno – venkov mu přiznala plný invalidní důchod ode dne 31. 3. 1998 na základě započaté ústavní léčby, přičemž tato ústavní léčba neskončila, neboť dne 11. 6. 1999 byl předán do léčebného ústavu v K. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí založené na nepravdivých podkladech zrušil a žalované uložil, aby věc uvedla do náležitého stavu. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 7. 2000, č. j. 14 Ca 393/99 – 44d, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku vycházel z toho, že z rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 2 T 204/96, ze dne 3. 12. 1996, je patrno, že ve Věznici v K. bylo nařízeno ústavní sexuologické léčení navrhovatele, a potvrzení Fakultní nemocnice v B. dokládá, že léčba byla dne 31. 3. 1998 skutečně zahájena, a dále probíhala ke dni vydání rozhodnutí a probíhá do současnosti. Podle názoru soudu OSSZ nepochybila, pokud ve svém prvním posudku ze dne 28. 1. a 4. 2. 1999 posoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly V, položky 8b, v rámci stanoveného rozpětí 70 – 80 %, neboť šlo – jak zmíněný předpis výslovně uvádí – o stav v ústavním léčení. Zavázal žalovanou k tomu, aby respektovala jeho právní názor v tom směru, že navrhovatel rozhodného dne 14. 5. 1999 vykonával ochranné léčení ústavní na základě rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2000 výše uvedený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V závazném právním názoru vyslovil, že v projednávané věci bude třeba zásadně vycházet ze znění ustanovení kapitoly V, položka 8, přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. ve znění vyhl. č. 157/1997 Sb., a k tomu bude třeba zjistit, o jaký zdravotní stav se u navrhovatele jednalo ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí. V tomto směru se soud nebude moci spokojit pouze s tím, že při vydání rozsudku v navrhovatelově trestní věci v roce 1996 bylo rovněž nařízeno kromě trestu odnětí svobody i sexuologické ústavní léčení, ale bude třeba zjistit, o jakou poruchu se u navrhovatele v době rozhodné jednalo a zda jsou tedy splněny podmínky písm. a) nebo b) citované položky. Za tím účelem soud požádá posudkovou komisi o vypracování nového posudku, který se bude zabývat uvedenými skutečnostmi a i tím, kdy se u navrhovatele skutečně jednalo o stav v ústavním léčení. K tomu bude třeba zjistit podrobně, jak probíhalo léčení navrhovatele ve výkonu trestu a nepostačí zřejmě pouze výpověď navrhovatele, ale bude třeba provést i potřebné dokazování. Krajský soud poté po provedeném dokazováním rozsudkem ze dne 17. 1. 2003, č. j. 14 Ca 393/99 – 176, opravný prostředek zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení a rozhodl o odměně znalce. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že navrhovatel v období od března 1998 do konce svého trestu odnětí svobody ve Věznici v K. neabsolvoval ústavní ochrannou léčbu sexuologickou, vzdor opačnému příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově. Jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti tedy nemohla jen z tohoto důvodu poklesnout tak, jak uvádí ust. kapitoly V, položky 8, písm. b), přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., s tím, že jiný důvod podobného poklesu nebyl zjištěn. Bylo shledáno pouze to, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u navrhovatele činil pouze 10 %, což nezakládá nárok ani plný ani na částečný invalidní důchod. Konstatoval, že správní orgán nepochybil, pokud napadeným rozhodnutím navrhovatelově žádosti o přiznání plného invalidního důchodu nevyhověl. Navrhovatelův opravný prostředek proto nebyl shledán důvodným a byl zamítnut (§ 129 odst. 2, § 78 odst. 7 s. ř. s.). Výše uvedený rozsudek krajského soudu byl ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2004, č. j. 5 Ads 59/2003 – 242, zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Bylo totiž zjištěno, že rozsudek krajského soudu je nezákonný pro rozpor rozsudku vyhlášeného dne 17. 1. 2003 a písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Krajský soud v Ústí nad Labem poté rozhodl rozsudkem ze dne 27. 1. 2006, č. j. 42 Cad 6/2005 – 17, jímž zamítl opravný prostředek (žalobu) žalobce, nepřiznal účastníkům náhradu nákladů řízení a rozhodl o odměně znalce Doc. Dr. J. B., CSc. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v předcházejícím rozsudku podrobně odůvodnil, z jakých důvodů neshledal žalobu žalobce důvodnou. Proto nyní pouze stručně shrnuje, že vzal za prokázané, že lékař OSSZ Brno – město (správně Brno – venkov) dne 15. 4. 1999 posoudil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze 10 %, což znamená, že žalobce nebyl shledán plně ani částečně invalidním. Posudková komise MPSV ČR v Praze 2 v průběhu roku neshledala vůbec žádný úbytek pracovní schopnosti a první posudek lékaře OSSZ Brno – venkov, na kterém žalobce postavil svoji žalobu, označila za zásadní posudkový omyl. Následné sexuologické léčení, které žalobce podstoupil dílem ještě ve vězení a dílem po výkonu trestu odnětí svobody, bylo svým charakterem léčením ambulantním a nikoliv ústavním, takže nemělo za následek snížení navrhovatelovy pracovní schopnosti, jak soudu shodně potvrdili zdravotnická sekce vězeňské služby ČR, ředitel věznice v K. plk. J. M. a znalec Doc. J. B., který na pokyn soudu prošetřil způsob výkonu navrhovatelova léčení přímo ve věznici v K. Soud dospěl k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyl žalobce plně ani částečně invalidní, a žalovaná proto nepochybila, jestliže požadovanou dávku nepřiznala. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen stěžovatel), a to z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vytýkal soudu, že neuznal jeho nárok na invalidní důchod, což odůvodnil posudkem lékaře z 15. 4. 1999, když již předtím dne 28. 1. 1999 posudkový orgán vyčíslil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 66 % a invaliditu přiznal. Vytýkal soudu i žalované to, že použily neoprávněně argument pro stěžovatele nepříznivý. Dále vytýkal soudu, že nepřizval svědky, konkrétně MUDr. H. a MUDr. B., které se podílely na jeho léčení a nejlépe by mohly posoudit stav jeho invalidity. Naopak soud se přiklonil opět v neprospěch navrhovatele pouze k návrhu znalce MUDr. J. B. Podle názoru stěžovatele soud posoudil důkazy předložené a důkazy navrhované nesprávně a nesprávně tak i rozhodl. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ze záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení Brno – venkov, je patrno, že stěžovatel od měsíce března 1998 vykonával ve věznici K. trest odnětí svobody. Od měsíce března 1998 mu bylo soudně nařízeno sexuologické léčení za pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody. OSSZ Brno – venkov pochybila, když sexuologickou léčbu ve věznici K. posoudila jako léčbu ústavní a stanovila datum vzniku plné invalidity podle ust. § 39 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění, dnem vyšetření 31. 3. 1998. Toto pochybení napravila Okresn