— Nejvyšší správní soud

5 A 128/2001- 157 - text 5 A 128/2001 - 165 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: L. L., a. s., zastoupeného JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti L. v., a. s., zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 12, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 0 128551, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 11. 10. 2001 se žalobce domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2000, sp. zn. O 128 551, jímž bylo vysloveno, že námitkám (společnosti L. v. a. s.) proti zápisu zveřejněného označení „V.“ do rejstříku ochranných známek se vyhovuje v celém rozsahu a přihláška ochranné známky č. 128 551 se zamítá. Žalobce v žalobě namítl, že rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí jsou stižena procesně právními vadami spočívajícími v nedostatečných skutkových zjištěních a nesprávném zhodnocení provedených důkazů žalovaným, přičemž poukázal na § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 5 a § 47 odst. 3 správního řádu z r. 1967. V dané věci bylo klíčovou otázkou, zda ochranná známka namítatele je všeobecně známá. Za všeobecně známou ochrannou známku se dle čl. 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a čl. 16 odst. 2 a 3 Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS) se považuje taková, kterou většina spotřebitelské veřejnosti na daném území spojuje s určitým výrobcem, který ji užívá pro své výrobky nebo služby. Žalovaný se k prokázání všeobecné známosti spokojil pouze s fakturami za namitatelovo zboží, plánem výroby a odbytu a smlouvou o generálním zastoupení. Na propagační materiály poukázal pouze v obecné rovině bez bližší specifikace. Takové důkazy nepostačují ke spolehlivému zjištění, zda označení „V.“ je všeobecně známé ve vztahu k výrobkům namitatele. K tomuto posouzení je nedostatečné zjištění, že namítatel minerální vodu vyráběl ve velkém množství, neboť pouhé velké množství prodávaných výrobků, navíc bez přesného určení objemu, samo o sobě k získání statusu všeobecné známosti nestačí. Podstatným by naopak mělo být, jakým způsobem bylo předmětné zboží propagováno a v jakém rozsahu (čl. 16 odst. 2 TRIPS). Z rozhodnutí žalovaného však taková zjištění nevyplývají. Vhodným důkazem v tomto ohledu by byl průzkum veřejného mínění. Z provedených důkazů nevyplývá, zda většina spotřebitelů skutečně vnímá označení „V.“ jako označení výrobků namitatele a zda je spojuje právě s tímto výrobcem. Žalobce dále tvrdí, že rozhodnutí žalovaného je vadné i po stránce hmotněprávní. Žalovaný chybně interpretoval neurčitý právní pojem „všeobecně známá ochranná známka“ a nesprávně aplikoval tento pojem na daný skutkový stav, z čehož pak vyvodil nesprávné závěry. Známková ochrana je obecně založena na tzv. principu speciality, tzn. že se jí chrání určitý okruh zboží a služeb, a tato ochrana je prolamována jen ve zcela výjimečných případech. Ani všeobecně známá ochranná známka nepožívá automaticky ochranu pro jakékoliv druhy zboží a služeb. Z čl. 6bis odst. 1 Pařížské úmluvy vyplývá, že unijní země mají zakázat užívání, resp. odmítnout nebo zrušit zápis tzv. všeobecně známé známky, pokud je užívána pro stejné nebo podobné výrobky. Tato dohoda neprolamuje princip speciality. Prolamuje jej však Dohoda TRIPS, čl. 16 odst. 3, avšak pouze za přesně stanovených podmínek. Tomu odpovídá i § 25 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“). Ustanovení § 15 odst. 2 téhož zákona přiznává majiteli takové známky právo uplatnit subjektivní práva z ochranné známky bez ohledu na shodnost či podobnost výrobků a služeb, avšak pouze za předpokladu, že by užití uvedené známky na jiných výrobcích či službách ukazovalo na vztah mezi takto označenými výrobky či službami a majitelem všeobecně známé známky a pokud by zájmy majitele této známky byly takovým užíváním poškozeny. V kontextu těchto ustanovení je nutné vykládat i § 9 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách. Žalovaný se proto měl zabývat otázkou, zda užívání ochranné známky „V.“ žalobcem by ukazovalo na vztah mezi žalobcovými službami a majitelem namítané ochranné známky a zároveň, zda by zájmy majitele namítané ochranné známky byly tímto užíváním poškozeny. Žalovaný však tuto otázku zcela opominul. Přihlašovatelem ochranné známky je společnost provozující lázeňské služby v lázních L., které jsou známé mj. léčivým pramenem V., tzn. že otázka vztahu mezi žalobcovými službami a osobou namitatele je pro rozhodnutí podstatná. Spotřebitelé si označení „V.“ spojují mj. s lázněmi a lázeňskými službami. Předmětem podnikání namitatele není poskytování lázeňské péče, takže spotřebitelé nebudou z užívání daného označení pro lázeňské služby a služby související usuzovat na vztah mezi těmito službami a majitelem namítané známky. Navíc je vyloučeno, aby zájmy majitele namítané ochranné známky byly poškozeny užíváním označení „V.“ pro žalobcem poskytované lázeňské služby v lázních L., neboť pokud je označení „V.“ známé i pro minerální vody, je to právě mj. pro jeho souvislost s lázněmi L.. Namitatel se při propagaci svých výrobků opírá o renomé lázní L. a známost tamního minerálního pramene V. a takto získaná rozlišovací způsobilost a dobrá pověst označení V. se přenáší na namitatelovy výrobky, a nikoli naopak. Nelze připustit, jak se podává z praxe žalovaného, aby za všeobecně známou ochrannou známku byla považována každá ochranná známka, která byla po dobu zhruba pěti let ve velkém rozsahu užívána pro určitý druh výrobků. Těmto podmínkám by vyhovovalo nepřiměřeně velké množství ochranných známek. Žalovaný interpretoval pojem všeobecně známá ochranná známka příliš široce a nesprávně považoval za všeobecně známou ochrannou známku namitatelovu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že zákon o ochranných známkách definici všeobecné známosti neobsahuje, tudíž se jedná o rozhodování na základě správního uvážení. Soud má pouze přezkoumávat, zda skutkové okolnosti případu byly zjištěny v potřebném rozsahu a správným procesním postupem. Žalobce ve svých vyjádřeních nezpochybňuje všeobecnou známost ochranné známky „V.“, naopak ji sám tvrdí, a to je v rozporu s tím, na čem je založena jeho žaloba, tj. na tvrzení, že Úřad prohlásil její všeobecnou známost v rozporu se zákonem. Ochranná známka „V.“ je pro relevantní veřejnost v České republice všeobecně známá, neboť namitatel tuto skutečnost doložil doklady v takovém rozsahu, který odůvodňuje závěr o všeobecné známosti uvedené ochranné známky. Pokud jde o konkrétní argumentaci k této otázce, odkázal na správní rozhodnutí. V případě všeobecně známé ochranné známky není rozhodný seznam výrobků. V tomto konkrétním případě je zcela zjevné, že jakýkoli výrobek, který obsahuje pojem V., spotřebitel automaticky zařadí do oblasti přírodních léčivých minerálních vod, ať již je taková asociace důvodná či nikoliv. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného uvedl, že v případě pojmu všeobecně známá ochranná známka se nejedná o institut správního uvážení, nýbrž o neurčitý právní pojem. Všeobecná známost navíc bývá posuzována podle několika kritérií, především prokázání rozsahu a doby užívání, propagace, známost u příslušné části veřejnosti, hodnota ochranné známky, rozsah a délka ochrany. V daném případě byly prokázány pouze rozsah a délka ochrany a doba užívání. Rozsah užívání a propagace nebyly prokázány dostatečným způsobem, k prokázání známosti v příslušné části veřejnosti a hodnoty ochranné známky nedošlo vůbec. Žalobce nezpochybňuje všeobecnou známost označení „V.“ jako takovou, ale poukazuje na nutnost posuzovat ji ve vztahu ke konkrétnímu uživateli, přičemž v dané věci existují oprávněné pochyby, zda je toto označení všeobecně známé pro namitatele. Většina veřejnosti nebude schopna určit výrobce příslušné minerální vody. O proslulost označení se zasloužily i lázně L. díky svým službám, namitatel se na ní pouze podílel. Žalobce toto označení užíval jako nezapsané. Namitatel přihlásil tuto ochrannou známku a žalobce neměl možnost dle tehdejší právní úpravy proti tomuto jednání zasáhnout. Obchodní společnost L. v., a.s., jakožto osoba zúčastněná na řízení zaslala své vyjádření k žalobě a vyjádření žalovaného. Rozhodnutí žalovaného považuje za správné. Poukázala na historii minerální vody „V.“ a k rozhodnutí žalovaného uvedla, že žalovaný posoudil komplex dokumentů spolehlivě mapující obchodní aktivity zúčastněné osoby a