5 Afs 101/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 101/2006- 178 - text č. j. 5 Afs 101/2006 - 179 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: D. J., zast. advokátem Mgr. Liborem Holemým, se sídlem AK v Rožnově pod Radhoštěm, 1. máje 2609, proti žalovanému: Finančnímu ředitelství v Brně, nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2005, č. j. 29 Ca 335/2003 – 136, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2005, č. j. 29 Ca 335/2003 – 136 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení výše označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2003, č. j. 7088/02/FŘ/130; tímto bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Rožnově pod Radhoštěm ze dne 19. 6. 2002, č. j. 34032/02/404921/0628, jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1998 ve výši 171 885 Kč. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody dle ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). Stěžovatel především nesouhlasí s posouzením právní otázky, tak jak učinil krajský soud, a to ohledně skutečnosti, od kterého data se stává daňový subjekt plátcem daně z přidané hodnoty (dále „DPH“). Krajský soud dospěl k názoru, že plátcem DPH se daňový subjekt stává až na základě ověřovacího, resp. důkazního procesu; poté je rozhodnutím o registraci z úřední povinnosti konstituován nový stav plátce daně a dále právní účinky plátce DPH nastávají až po nabytí právní moci takového rozhodnutí. Stěžovatel uvádí, že na základě daňových dokladů vystavených dodavatelem - paní Z. K. uplatnil nárok na odpočet DPH za zdaňovací období květen 1998 ve výši 171 885 Kč. Správce daně odpočet neuznal z důvodu, že jmenovaná (dodavatel dřevní hmoty) nebyl ke dni uskutečnění zdanitelného plnění plátcem DPH. Stěžovatel naopak tvrdí, že dodavatel je plátcem DPH, neboť předložil daňové doklady za uskutečnění dodávek v jeho prospěch za období 8 – 10/1997, ze kterých vyplývá překročení obratu 750 000 Kč, tedy částky, od které se daňový subjekt stává plátcem DPH ze zákona, a to od 1. 12. 1997. Stěžovatel předložil dostatek důkazních prostředků, které prokazovaly, že dodavatel překročil obrat rozhodný pro registraci k DPH, a to ze zákona a že byl, resp. je plátcem DPH. Navrhoval v rámci žaloby další svědecké výpovědi, které by prokázaly dodávky dřeva i jiným podnikatelským subjektům, ale soud je odmítl, neboť dle jeho právního názoru je překročení obratu pro povinnou registraci nejprve ověřovacím, resp. důkazním procesem a teprve následně až vydáním rozhodnutí o registraci a nabytím právní moci nastávají právní účinky plátce DPH. Stěžovatel namítá, že výše jmenovaný dodavatel je ode dne 1. 12. 1997 plátcem DPH, a to ze zákona a žalobce tak měl v souladu s ust. § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty nárok na odpočet, neboť předložil doklad prokazatelně vystavený plátcem. Krajský soud dle názoru stěžovatele nesprávně posoudil právní otázku, od kdy se stává daňový subjekt plátcem daně z přidané hodnoty a jeho právní názor je v rozporu s ust. § 5 odst. 1 cit. zákona. Další okruh námitek stěžovatel směřuje k procesnímu pochybení žalovaného, když stěžovatele neseznámil se všemi důkazními prostředky. Krajský soud pochybení správce daně připustil, následně však konstatoval, že stěžovatel mohl v rámci odvolacího řízení na předložené důkazy reagovat, což také učinil. Dále soud uvádí, že stěžovatel byl v rámci celého daňového řízení, zahrnující v to i řízení odvolací, seznámen s veškerými důkazními prostředky tak, že se k nim mohl vyjádřit. Stěžovatel namítá, že s důkazním prostředkem  evidence L. s. R. p. R. - nebyl seznámen ani v rámci nahlížení do spisu ani v rámci seznámení s výsledky daňové kontroly. Správce daně původně zhodnotil závěry kontroly a důvod pro neuznání odpočtu DPH na podkladě skutečností, že dodavatel dřevní hmoty nebyl plátcem DPH. Žalovaný tuto skutečnost doplnil a opřel o důkazní prostředek výše uvedený a tím přehodnotil a doplnil závěry správce daně. Nelze tedy souhlasit s názorem soudu, že se stěžovatel měl možnost vyjádřit v odvolacím řízení k veškerým důkazním prostředkům a mohl tak na důkazy reagovat. Vzhledem k tomu, že se o nových skutečnostech stěžovatel dozvěděl až v rámci rozhodnutí o odvolání nemohl na doplněné důkazy reagovat a vyjádřit se k nim, nemohl ani navrhnout další důkazní prostředky svědčící v jeho prospěch. Postup žalovaného stěžovatel shledává v rozporu s ústavně zaručeným právem dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatel proto na tuto situaci reagoval v rámci žaloby, kdy navrhoval jako důkaz k prokázání prodeje i jiné dřevní hmoty, než kterou vlastnil prodejce navržením svědeckých výpovědí dalších osob, soud však provedení důkazů odmítl. Stěžovatel namítá, že spis, který se stal podkladem pro doměření daně dle § 46 daňového řádu, neobsahoval veškeré písemnosti, neobsahoval především důkazní prostředek, který žalovaný následně jako důkaz označil. Další námitky stěžovatel směřuje ke způsobu projednání zprávy o kontrole, přitom polemizuje s otázkou, jakým průkazným způsobem má správce daně postupovat ve věci seznámení subjektu s výsledky kontroly a s projednáním zprávy. Správce daně neprokázal, že by v dostatečném předstihu informoval stěžovatele o datu jednání, při kterém měl být seznámen s výsledky kontroly a projednáním zprávy, byť se snažil tvrdit, že tak činil telefonicky. Stěžovatel uvádí, že jeho zástupce se na jednání ke správci daně dostavil v souvislosti s jiným daňovým řízením, správce daně poté s ním jednal i ve vztahu k řízení vedeném ve věci stěžovatele. Zástupce stěžovatele tak již nemohl stěžovatele o této skutečnosti informovat. Stěžovatel rovněž v tomto případě shledává porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. S ohledem na výš uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření k otázce, zda stěžovateli vznikl nárok na odpočet DPH z titulu uskutečnění zdanitelného plnění plátcem uvádí, že dle ust. § 19 odst. 2 zákona o DPH ve znění platném za předmětné období plátce prokazuje nárok na odpočet daňovým dokladem zúčtovaným podle zvláštního předpisu, který má všechny zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem daně. Stěžovatel uskutečnil nákup dřevní hmoty dne 29. 5. 1998 (viz daňový doklad - faktura D/98303 Z. K., dřevovýroba). Rozhodnutím Finančního úřadu ve Vsetíně, jakožto místně příslušného správce daně jmenovaného dodavatele, byla zrušena jeho registrace k DPH ke dni 30. 9. 1997. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že v době uskutečnění zdanitelného plnění nebyl doklad vystaven plátcem daně, nelze tak na jeho základě uplatnit nárok na odpočet ve smyslu ust. § 19 odst.1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty. S tvrzením stěžovatele, že předložil dostatečně důkazní prostředky, doklady, vztahující se k uskutečněným nákupům dřevní hmoty od dodavatele i v roce 1997, z nichž vyplývá, že tento překročil částku pro povinnou registraci již za měsíce 8-10/1997 a je tak plátcem DPH již od 1. 12. 1997 bez ohledu na rozhodnutí správce daně, žalovaný nemůže souhlasit. Odkazuje přitom na ust. § 5 zákona o DPH, kde jsou obsaženy podmínky, za kterých se osoba podléhající dani musí nebo může stát plátcem daně Osobami podléhajícími dani (tedy možnými plátci daně) jsou ve smyslu ust. § 4 cit zákona všechny osoby, které uskutečňují zdanitelná plnění. Pokud obrat této osoby za nejbližší nejvýše tři předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce přesáhne částku 750 000 Kč, je tato osoba povinna nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce předložit žádost o registraci a od prvního dne následujícího kalendářního měsíce se stává plátcem DPH. Ustanovení § 33 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále „daňový řád“) ukládá potom správce daně zahájit registrační řízení i ex offo v případech, kdy daňový subjekt svou registrační povinnost nesplnil a správci daně jsou rozhodné skutečnosti známy. V odst. 10 a 11 cit. ustanovení je upraven postup správce daně při registraci; ten není oprávněn bez dalšího akceptovat sdělené registrační údaje, ale naopak je povinen tyto údaje prověřit. Teprve po jejich prověření provede registraci, tj. přidělí daňovému subjektu daňové identifikační číslo, zavede jeho údaje do registru a vydá mu o tom osvědčení. Žalovaný dále odkazuje na ust. § 36 odst. 4 zákona č. 588/1992 Sb., ve znění platném v předmětn