5 Afs 92/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 92/2006- 117 - text č. j. 5 Afs 92/2006 - 119 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: A. T., zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Jáchymovská 27, Karlovy Vary, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2005, č. j. 30 Ca 36/2003 - 71, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Odměna ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Josefu Kašparovi s e u r č u j e částkou 2558,50 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba směřující v části A/ proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále „žalovaný“) ze dne 30. 11. 1999, č. j. 10403/130/1999, o zamítnutí odvolání stěžovatele proti platebním výměrům Finančního úřadu v Karlových Varech (dále „finanční úřad“) na penále na dani z přidané hodnoty za období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 1994. Dále žaloba v části B/ napadá platební výměr finančního úřadu č. 1025 ze dne 27. 9. 1994 na daň důchodovou a z objemu mezd, a v části C/ postup finančního úřadu ve věci vyměření nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za II. a IV. čtvrtletí 1993 s tím, že žalobce navrhoval, aby krajský soud „uznal dodatečná daňová přiznání žalobce ze dne 17. 1. 1997 a proplatil mu nadměrný odpočet DPH ve výši 1 385 930 Kč.“ Krajský soud odůvodnil odmítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného (v části A/) jejím pozdním podáním, ohledně přezkumu platebního výměru č. 1025 ze dne 27. 9. 1994 (v části B/) navíc dále i tím, že žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky a v případě žádosti stěžovatele o uznání dodatečných daňových přiznání a na jejich základě proplacení nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty (část C/) s tím odůvodněním, že uvedené úkony nespadají do pravomoci správního soudu. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky řízení a tento nedostatek podmínek řízení byl neodstranitelný, krajský soud žalobu odmítl. Stěžovatel zaslal krajskému soudu dvě kasační stížnosti proti napadenému usnesení. První z nich je datována 22. 12. 2005 a krajskému soudu byla doručena dne 23. 12. 2005, druhá byla sepsána 9. 2. 2006, doručena soudu dne 10. 2. 2006. Důvody uvedené v těchto podáních byly doplněny zástupcem JUDr. Josefem Kašparem, advokátem, dne 27. 3. 2006. Stěžovatel označil jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále „s. ř. s.“). Namítá nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žalobního návrhu, a to z důvodů níže uvedených; v doplnění kasační stížnosti, sepsaném advokátem, stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že mu v řízení před krajským soudem nebyla poskytnuta náležitá ochrana jeho práv. Již v žalobním návrhu se stěžovatel domáhal ustanovení zástupce, neboť byl přesvědčen, že v řízení před soudem není schopen dostatečně hájit svá práva. Krajský soud se však jeho návrhem nezabýval a neposkytnul mu v tomto směru ani náležité poučení, přestože podmínky pro ustanovení zástupce stěžovatel splňoval již v řízení před krajským soudem. Dále stěžovatel namítá nepřehlednost řízení, nesouhlasí se závěry soudu o opožděnosti podané žaloby a rovněž zpochybňuje správnost poučení krajského soudu v rozhodnutích sp. zn. 30 Ca 58/2001 a sp. zn. 30 Ca 245/2001, jakož i správnost poučení žalovaného Finančního ředitelství v Plzni o nemožnosti podat proti napadenému rozhodnutí ze dne 30. 11. 1999, č. j. 10403/130/99, opravné prostředky. Uvádí, že se nemohl proti výše označeným rozhodnutím odvolat, jeho pozice se změnila až po vydání soudního řádu správního a zřízení Nejvyššího správního soudu jako soudu odvolacího, k čemuž došlo až od 1. 1. 2003. Další stěžovatelem uplatněné námitky již směřují přímo do věci samé a týkají se pochybení finančních orgánů obou stupňů v celním řízení, při provádění daňové kontroly v roce 1996 a nevrácení nadměrného odpočtu DPH za vývozy uskutečněné v roce 1993. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační námitkou stěžovatele týkající se pochybení krajského soudu, který žalobu stěžovatele směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 1999, č. j. 10403/130/1999, odmítl jako opožděnou. Stěžovatel v dané souvislosti namítal, že žaloba byla podána již dne 13. 3. 2001, a to pod sp. zn. 30 Ca 58/2001. Důvodnost takto uplatněné kasační námitky Nejvyšší správní soud posoudil následovně: Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) in fine s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s., lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou; lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení § 72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Nejvyšší správní soud z obsahu spisu ověřil (a stěžovatel tuto skutečnost potvrzuje i v podané kasační stížnosti ze dne 9. 2. 2006), že stěžovateli bylo žalobou napadené rozhodnutí žalovaného oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení dne 2. 12. 1999. Z obsahu předloženého soudního spisu je dále patrné, že se jedná o v pořadí již třetí žalobu, kterou stěžovatel krajskému soudu podal (předchozí řízení byla vedena pod sp. zn. 30 Ca 58/2001 a sp. zn. 30 Ca 245/2001). K námitce stěžovatele, že žaloba byla podána již dne 13. 3. 2001, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o žalobu podanou proti třem rozhodnutím Finančního úřadu v Karlových Varech, na jejímž základě bylo u krajského soudu zahájeno řízení ve věci vedené pod sp. zn. 30 Ca 58/2001, které již bylo krajským soudem usnesením ze dne 26. 6. 2001 pravomocně zastaveno. V přezkoumávané věci (sp. zn. 30 Ca 36/2003) však byla předmětná žaloba stěžovatelem podána k poštovní přepravě až dne 16. 1. 2003 a dle otisku razítka podatelny zdejšího soudu byla dne 17. 1. 2003 doručena Nejvyššímu správnímu soudu, který ji svým usnesením ze dne 30. 1. 2003, č. j. Na 137/2003 - 5, postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Plzni jako soudu věcně a místně příslušnému. Z výše uvedených důvodů se tak Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje s právními závěry krajského soudu, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky řízení dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť žaloba byla podána zjevně po lhůtě stanovené v § 72 s. ř. s. Zmeškání lhůty nebylo možno prominout a krajský soud nepochybil, když žalobu v této části jako opožděnou odmítl. Nejvyšší správní soud poté přistoupil k posouzení námitky uplatněné zástupcem stěžovatele v doplnění kasační stížnosti, dle které se krajský soud nezabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem, přestože stěžovatel byl usnesením krajského soudu ze dne 3. 2. 2005, č. j. 30 Ca 36/2003 - 62, osvobozen od soudních poplatků a již v žalobě se ustanovení zástupce domáhal. Ustanovení zástupce soudem upravuje ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s., dle něhož: „Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát“. Ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že pro ustanovení zástupce v řízení o žalobě musí být splněny kumulativně (tj. zároveň) nejméně tři podmínky: předpoklady k osvobození od soudních poplatků; potřeba ochrany práv navrhovatele; návrh účastníka na ustanovení zástupce. Stěžovatel byl osvobozen od soudních poplatků, ovšem splnění dalších dvou podmínek je sporné. Dle obsahu spisu vedeného krajským soudem stěžovatel v řízení činil úkony se zjevnou snahou hájit si svá práva sám (aktivní komunikace se soudem v průběhu řízení, oznamování mu změny adresy pro doručování písemností, na níž se právě zdržuje; reakce stěžovatele na poučení soudu o námitce podjatosti, obsažená na č. l. 69, v níž krajskému soudu poskytl právní argumentaci týkající se platnosti a účinnosti právní úpravy aplikovatelné na daný případ). V žádném z přípisů stěžovatele soudu není vysloven jednoznačný návrh na ustanovení zástupce či vyjádře