5 As 51/2005 — Nejvyšší správní soud

5 As 51/2005- 100 - text č. j. 5 As 51/2005 - 100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: občanské sdružení E. p. s., zast. členem sdružení Mgr. P. Č., proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Velká hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Janem Marečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, za účasti osoby na řízení zúčastněné: Statutární město M., zastoupené JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova 413, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. července 2005, č. j. 15 Ca 92/2005 - 44, takto: I. Věci vedené u Nejvyššího správní soudu pod sp. zn. 5 As 51/2005 a 5 As 52/2005 s e s p o j u j í ke společnému řízení. Tyto věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 As 51/2005. II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2005, č. j. 15 Ca 92/2005 – 44 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím vedeným pod č. j. RRR 330/34/02-Pi/Mi ze dne 25. 1. 2002 zamítl Okresní úřad Most, referát regionálního rozvoje podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), odvolání občanského sdružení E. p. s., (žalobce), proti stavebnímu povolení Magistrátu města Most, odboru stavební úřad, ze dne 23. 11. 2001, č. j. SÚ 4246/2001-330-K. Současně potvrdil stavební povolení Magistrátu města Mostu, odboru stavební úřad ze dne 23. 11. 2001, č. j. SÚ 4246/2001-330-K, kterým byla povolena stavba „ROZVOJOVÁ ZÓNA J.“ – stavební objekt SO 03 – Obslužná komunikace k ČOV a RS plynu, na pozemku pozemková parcela č. 694/1, 694/3, 693/1, 692/11, 690/4, 686/1 a 694/4 v k. ú. H. Vedle těchto rozhodnutí Okresní úřad Most, referát regionálního rozvoje zamítl rozhodnutím vedeným pod č. j. RRR 330/33/02-Pi/Mi ze dne 23. 1. 2002 podle § 59 odst. 2 správního řádu odvolání žalobce proti stavebnímu povolení Magistrátu města Mostu, odboru stavební úřad, ze dne 23. 11. 2001, č. j. SÚ 4245/2001-330-K. Současně potvrdil stavební povolení Magistrátu města Mostu, odboru stavební úřad, ze dne 23. 11. 2001, č. j. SÚ 4245/2001-330-K, kterým byla povolena stavba „ROZVOJOVÁ ZÓNA J.“ – stavební projekt SO 02 – Páteřní komunikace zóny, na pozemku parcela č. 694/1 v k. ú. H. Obě žaloby proti výše uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí napadeném kasační stížností výrokem I. spojil ke společnému projednání a výrokem II. vyslovil nicotnost rozhodnutí Okresního úřadu Most ze dne 23. 1. 2002, č. j. RRR 330/33/02-Pi/Mi a ze dne 25. 1. 2002, č. j. RRR 330/34/02-Pi/Mi a rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 23. 11. 2001, č. j. SÚ 4245/2001-330-K a č. j. SÚ 4246/2001-330-K. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku vycházel z toho, že v projednávaných věcech obě stavební povolení navazovala na rozhodnutí o umístění stavby Magistrátu města Mostu ze dne 6. 8. 2001 zn. SÚ 2659/2001-328-Š, v němž je výslovně uvedeno, že stavební objekt páteřní komunikace i obslužná komunikace pro ČOV a RS plynu jsou navrženy jako komunikace místní obslužné. Na místní komunikace se přitom vztahovala kompetence speciálního stavebního úřadu. Stavební objekty se nacházely na území obce H., jejíž obecní úřad však nepatřil do seznamu stavebních úřadů, který byl uveřejněn ve sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 310/2001 Sb. Není přitom rozhodné, že pro tuto obec vykonával v rozhodné době působnost obecného stavebního úřadu Magistrát města Mostu, neboť v projednávaných věcech náležela působnost speciálnímu stavebnímu úřadu, kterou podle § 40 odst. 5 písm. d) zákona o pozemních komunikacích mohly vykonávat pouze obce, které byly samy podle zvláštního právního předpisu pověřeny výkonem funkce obecného stavebního úřadu. Naopak v obcích, které podle zvláštních právních předpisů pověřeny výkonem působnosti obecného stavebního úřadu nebyly, vykonávaly působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací okresní úřady, jak vyplývá z § 40 odst. 4 písm. c) zákona o pozemních komunikacích. Ve zde projednávaných věcech byly tedy věcně a místně příslušné k vydání stavebních povolení Okresní úřad Most a k rozhodnutí o odvolání proti nim Krajský úřad Ústeckého kraje, což vyplývalo z § 36 odst. 1 zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech. Místo toho však v obou případech jednal v prvním stupni Magistrát města Mostu a ve stupni druhém Okresní úřad Most. Obě napadená rozhodnutí i jim předcházející stavební povolení tedy dle posouzení krajským soudem vydaly správní orgány, které k tomu nebyly zákonem zmocněny, takže na všechna tato rozhodnutí je třeba pohlížet jako na neexistující správní akty. Protože jde o věci (kasační stížnosti) nejen se stejnou skutkovou, ale i právní problematikou, navíc se stejnými účastníky řízení, Nejvyšší správní soud v souladu s § 120 ve spojení s § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil tyto kasační stížnosti ke společnému projednání. Obě včas podané kasační stížnosti (jak žalovaného, tak osoby zúčastněné na řízení) shodně vytýkají rozsudku krajského soudu nezákonnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), kterou spatřují v nesprávném posouzení právní otázky povahy předmětných komunikací. Stěžovatel – osoba zúčastněná – tvrdí, že stavební objekty SO 02 ani SO 03 nebyly navrženy jako místní komunikace a územní rozhodnutí je za místní komunikace nepovažovalo. Použití výrazů, na které krajský soud odkazuje, považuje stěžovatel za pouhou nepřesnost v terminologii bez vlivu na věcnou i právní stránku věci, neboť všechny zákonem vyžadované podmínky byly splněny. Od rozhodnutí krajského dopravního úřadu až po vydání stavebního povolení není pochyb, že se jedná o účelové komunikace. Úvaha krajského soudu se opírá pouze o dílčí nejednotnou terminologii a tato úvaha jinak nemá oporu ve spisovém materiálu a neobstojí v posouzení procesu jako celku od podání návrhu na vydání územního rozhodnutí, přes vydání stavebního povolení až po rozhodnutí odvolacího orgánu. Zásadní je charakter – určení stavby; SO 02 ani SO 03 neslouží „převážně místní přepravě na území obce“ (§ 6 odst. 1 zákona o místních komunikacích), naopak výlučně pro účely činností v rámci průmyslové zóny J. ve smyslu § 7 zákona o místních komunikacích a dále už nepokračuje do systému místních komunikací v obci H. Nadto dne 7. 6. 2001 podal investor (město M.) návrh na vydání územního rozhodnutí pro akci „Rozvojová zóna J. – komunikace a inženýrské sítě“. Současně vyplnil formulář, kde v bodu 2. Předmět územního rozhodnutí uvedl, že se bude jednat o „Komunikace a inženýrské sítě – Rozvojová zóna J. M.“. Z cit. listin se tedy podává, že navrhovatel v územním rozhodnutí nepožadoval ani nenavrhoval komunikace v kategorii místních, jak nesprávně dovodil krajský soud. Stěžovatel dále spatřuje jako podstatnou otázku vlastnictví místní komunikace příslušné obce (§ 9 odst. 1 zákona o místních komunikacích). SO 02 a SO 03 jsou ve výlučném vlastnictví Statutárního města M. a tudíž není ani tento zákonný znak, svědčící jinak pro závěr o místní komunikaci, není naplněn. Stěžovatel má zato, že zákon o místních komunikacích nepřipouští vlastnictví místních komunikací jinému subjektu než obci, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Tedy Statutární město M., byť je také obcí, nemůže vlastnit místní komunikaci na území jiné obce, tuto skutečnost nevzal krajský soud rovněž v úvahu. Navíc spolu souvisí i rozhodování příslušných dopravních úřadů. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2001 č. j. DS-4145/370.1/Fil povolil Statutárnímu městu M. připojení „účelové komunikace“ dle přiložené projektové dokumentace. Tedy krajský dopravní úřad již v dubnu 2001 jako první a výslovně označuje komunikace za účelové. Současně nebylo ani vydáno žádné rozhodnutí o zařazení pozemních komunikací do kategorie místních komunikací dle § 3 zákona o místních komunikacích. Nestalo se tak nikoli nedopatřením, ale protože se nejedná o místní komunikaci, nýbrž o komunikaci účelovou. Nadto kategorie komunikací dle § 2 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích nebyla územním rozhodnutím stanovena ve smyslu zákona. Stěžovatel tedy uzavřel, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou nicotná a krajský soud se jimi měla zabývat, proto navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel – žalovaný – uvádí, že podstatnou skutečností pro stanovení příslušnosti stavebního úřadu je obsah žádosti, tedy to, o povolení jaké stavby výslovně požádal v návaznosti na to, jaká stavba byla stavebním úřadem povolena. Nelze zakládat příslušnost stavebního úřadu na spekulaci tak, jak to provedl Krajský soud v Ústí nad Labem, tedy jaká stavba podle něj měla být povolena. V obou případech je k žádosti o stavebn