6 Ads 37/2005 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 37/2005- 55 - text č. j. 6 Ads 37/2005 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: E. P., zastoupen JUDr. Františkem Severinem, advokátem, se sídlem Elišky Machové 41, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2005, č. j. 34 Cad 69/2004 - 25, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím žalované ze dne 15. 4. 2004, byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Proti rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí žalované pro nezákonnost a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Podle stěžovatele není z výroku rozhodnutí žalované zřejmé, podle kterého právního předpisu rozhodla. Měl za to, že žalovaná nezjistila přesně a úplně skutečný stav věci, který byl podkladem rozhodnutí, a porušila § 3 odst. 1 a 4, § 32 odst. 1 a 2, § 33 odst. 1 a 2 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (dále jen „správní řád“). Napadené rozhodnutí je v rozporu s § 1 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, podle kterého se právo na sociální zabezpečení zaručuje všem občanům. Krajský soud žalobu přezkoumal, přičemž ji rozsudkem blíže označeným v záhlaví zamítl. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud považoval za přesvědčivý posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „MPSV“), pracoviště Brno, jakož i závěry, k nimž posudková komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť je v něm řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a popsána míra funkčního postižení vyplývající z jednotlivých onemocnění. Hodnocení zdravotního stavu stěžovatele k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí dle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“) shledal soud za odůvodněné. Onemocnění stěžovatele je přizpůsoben i posudkový výrok týkající se jeho pracovní rekomandace. Krajský soud dospěl k závěru, že ztráta schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele nedosahuje 66 %, jeho zdravotní postižení rovněž neodpovídá podmínkám uvedeným v příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., a stěžovatel tak nenaplnil k datu vydání napadeného rozhodnutí žádnou z podmínek plné invalidity dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud konstatoval, že zdravotní postižení stěžovatele odpovídá podmínkám částečné invalidity dle § 44 odst. 1 téhož zákona. Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností. Uvedl, že rozhodnutí žalované neobsahuje obligatorní náležitosti rozhodnutí ve smyslu § 47 správního řádu. Dle stěžovatele není z výroku napadeného rozhodnutí zřejmé, kterou podmínku § 38 zákona o důchodovém pojištění nesplnil, v odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, a jakými úvahami byla žalovaná při hodnocení důkazů a při použití právních norem vedena. Dle názoru stěžovatele rozhodnutí žalované nerespektuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť žalovaná při určování poklesu schopnosti výdělečné činnosti nezohlednila zdravotní stav stěžovatele doložený výsledky funkčních vyšetření a jeho schopnosti vykonávat práci odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem. Měla přihlédnout k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k poklesu došlo, k dosaženému vzdělání, jeho zkušenostem a znalostem. Žalovaná rovněž nevzala v úvahu, zda se u něj nejedená o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnosti výdělečné činnosti a rekvalifikace. Dále stěžovatel namítal, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení ve Znojmě nebyl z důvodu podjatosti způsobilý jednat o nároku stěžovatele podle § 8 odst. 3 zákona č. 100/1998 Sb. Podle stěžovatele tento posudkový lékař nedostatečně vycházel z lékařských zpráv a posudků a dostatečně jej neseznamoval s výsledky posouzení a možnostmi dalšího postupu. Poukázal na rozpor s § 107 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, neboť v napadeném rozhodnutí nebyl vyznačen údaj o jeho platnosti. Žalovaná pak neposoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v souladu s § 6 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a nijak neodůvodnila, zda není na místě postup dle § 6 odst. 4 citované vyhlášky. Nevypořádala se s tím, zda je stěžovatel plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. S ohledem na výše předestřené uplatnil stěžovatel kasační důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ke kasační stížnosti sdělila, že souhlasí s rozsudkem krajského soudu, a proto ve věci nepodává vyjádření. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je přípustná. Ze správního a soudního spisu plynou pro věc jako podstatné následující skutečnosti: Rozhodnutím žalované ze dne 14. 6. 2001 byl stěžovateli přiznán od 23. 6. 2000 částečný invalidní důchod podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatel následně opakovaně žádal žalovanou o přiznání plného invalidního důchodu, přičemž vždy bylo rozhodnuto tak, že mu plný invalidní důchod nenáleží. V souzené věci podal stěžovatel žádost o plný invalidní důchod dne 8. 1. 2004 prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení ve Znojmě. Jednání ve věci posouzení zdravotního stavu ve smyslu § 8 zákona 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, proběhlo dne 5. 4. 2004 za přítomnosti stěžovatele a jeho právního zástupce. Ze záznamu o jednání se podává, že jako určující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele byla posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení ve Znojmě označena chronikovaná neurastenie s dominující insomnií u anomální osobnosti s dysthymními a psychastenickými rysy, se ztíženou sociální a pracovní přizpůsobivostí. Dle psychologických vyšetření došlo k prohloubení rysů typických pro poruchu osobnosti, úroveň práceschopnosti je částečně snížená. Vzhledem k dělnické profesi stěžovatele byla schopnost jeho soustavné výdělečné činnosti hodnocena ve středním pásmu daného rozmezí, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položce 4 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., tedy 35 %. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu § 6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky se nemění. Není vhodná psychicky náročná práce, která by vyžadovala pozornost a nutnost rychlého rozhodování, vhodná je lehká fyzická práce. Dle předmětného posudku stěžovatel není plně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ale je nadále částečně invalidní dle § 44 odst. 1 citovaného zákona. Konstatuje se, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopnost soustavné výdělečné činnosti stěžovatele poklesla nejméně o 33 %, zde konkrétně o 35 %, nedosahuje však výše 66 %. Nejedná se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. značně stěžující životní podmínky. Další kontrolní lékařská prohlídka byla stanovena na 28. 2. 2005. Žalovaná pak na základě tohoto posudku vydala napadené rozhodnutí. Na základě žádosti krajského soudu posudková komise MPSV, pracoviště Brno, vypracovala dne 8. 9. 2004 posudek. Uvedla v něm, že stěžovatel byl k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nebyl však plně invalidní ve smyslu § 39 téhož zákona. V případě stěžovatele se jednalo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %. Nedosahovalo však poklesu o 66 %, které by odpovídalo plné invaliditě a nešlo u něj ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Posud