6 Ads 54/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 54/2006- 80 - text č. j. 6 Ads 54/2006 - 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: P. Č., zastoupen JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 26, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2005, č. j. 21 Cad 118/2004 - 44, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. České správě sociálního zabezpečení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Milanu Ostřížkovi, se přiznává na odměně za zastupování žalobce a náhradě hotových výdajů částka ve výši 325 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 29. 10. 2004, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě - město ze dne 7. 10. 2004 není žalobce částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 %. V této souvislosti byl citován § 44 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, č. j. 21 Cad 118/2004 - 44, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce se krajský soud opíral především o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „Posudková komise MPSV“) pracoviště v Ostravě ze dne 19. 4. 2005 a posudek Posudkové komise MPSV pracoviště v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2005, podle nichž procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 25 %. Krajský soud v závěrech posudkových komisí nespatřoval rozpor, jestliže obě komise hodnotily míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u rozhodujícího zdravotního postižení podle kapitoly VI vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž Posudková komise MPSV v Ostravě připustila hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti i podle kapitoly V uvedené vyhlášky. Krajský soud proto nevyhověl žalobci na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví - psychiatrie zejména s poukazem na to, že ve zdravotní dokumentaci se nachází dostatek nálezů o vyšetření žalobce na odborných psychiatrických pracovištích a odborným členem posudkové komise vždy byl lékař - psychiatr, který také žalobce při jednání komise vyšetřil. Krajský soud v daném případě považoval za odůvodněné zvýšení horní hranice stanoveného procentního rozpětí o deset procentních bodů podle posudku Posudkové komise MPSV v Hradci Králové, zejména když tato posudková komise použití § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. přesvědčivě odůvodnila. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce ve výši 25 % je nižší než 33 % a u žalobce se nejedná o zdravotní postižení podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Žalobce tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňoval žádnou z podmínek částečné invalidity, jak jsou vymezeny v § 44 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění. Z uvedených důvodů krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá, že posudkové komise v jeho případě dokonale využily neznalosti medicíny krajského soudu, přičemž on nemohl bez soudního znalce krajskému soudu dokázat, že posudkové komise nemají pravdu. Posudkové komise posoudily jeho zdravotní stav diagnózou Smíšená porucha kód F 61.0, která je u něj neplatná. Podle mezinárodní klasifikace nemocí, každý kdo trpí Organickou poruchou osobnosti kód F 07.0 je částečně invalidní, a to v 51 státech včetně České republiky. Krajský soud umožnil porušit zákon jak posudkovému lékaři, tak posudkovým komisím, které při posuzování jeho zdravotního stavu rozdvojily diagnózu Organická porucha osobnosti kód F 07.0 na dvě poruchy, a to kód F 07.0 a F 61.0. Jelikož se jedná o mezinárodní diagnózu, komise nemají takovou pravomoc, aby diagnózu rozdvojovaly. Podle názoru stěžovatele byl v jeho případě porušen zákon č. 278/1992 Sb., o státní statistice, a to v § 24 odst. 4, který byl vypracován Statistickým úřadem ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. Stěžovatel je toho názoru, že u něho od 1. 1. 1994 platí Organická porucha osobnosti na encefalopatickém terénu, schizoidní rysy, kód F 07.0. Veškeré ostatní poruchy jsou s encefalopatických příčin a jsou vedlejší. Stěžovatel rovněž krajskému soudu vytýká, že nereagoval na jeho žádost o ustanovení soudního znalce z oboru psychiatrie a na návrh jeho zástupce o vypracování třetího znaleckého posudku a vynesl ve věci rozsudek. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2006 byl zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát JUDr. Milan Ostřížek. Uvedený advokát podáním ze dne 27. 2. 2006 doplnil kasační stížnost tak, že sdělil, že důvody kasační stížnosti stěžovatel uvedl již ve svém podání ze dne 19. 12. 2005 - tedy důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když stěžovatel má důvodně za to, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, protože vychází z nesprávného posouzení skutečností předcházejících řízení a dále, že skutkový stav, z něhož soud vycházel je ostře v rozporu s předpisy - tedy mezinárodní klasifikaci chorob, čímž byl porušen zákon takovým způsobem, že to ovlivňuje zákonnost. Rozpor v posuzování zdravotního stavu stěžovatele nebyl odstraněn a je zřejmé, že právě tato skutečnost je rozhodující pro posouzení, zda nárok stěžovatele je po právu či není. Z uvedených důvodů bylo navrženo zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného. Stěžovatel dále uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Důvod kasační stížnosti podle uvedeného ustanovení pak stěžovatel spatřuje v tom, že skutkový stav, z něhož soud vycházel, je ostře v rozporu s mezinárodní klasifikací chorob. Rozhodnutí o nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je závislé zejména na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k posouzení zdravotního stavu a výdělečné schopnosti občana povoláno ze zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí, které tak činí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudek uvedené komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle § 44 odst. 1 uvedeného zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost sousta