1 Ao 3/2008 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 3/2008- 136 - text 1 Ao 3/2008 - 143 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatele P. M., zastoupeného Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Nad Lesíkem 2269, Praha 6, proti odpůrci Zastupitelstvu obce Slapy, se sídlem Slapy 72, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 2/2008 – vymezení zastavěného území obce Slapy, vydaného odpůrcem dne 16. 9. 2008, takto: I. Opatření obecné povahy č. 2/2008 – vymezení zastavěného území obce Slapy, vydané odpůrcem dne 16. 9. 2008, s e z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Podstata návrhu Návrhem, došlým soudu dne 12. 11. 2008, se navrhovatel domáhal zrušení shora označeného opatření obecné povahy, kterým odpůrce podle § 59 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vymezil zastavěné území obce Slapy (katastrální území Slapy a Přestavlky u Slap). Navrhovatel uvedl, že je vlastníkem či spoluvlastníkem pozemků v katastrálním území Přestavlky u Slap, v rekreační oblasti Ždáň. S těmito pozemky nakládal s vědomím, že se podle platného územního plánu jedná o pozemky v zastavitelném území. V důsledku vydání opatření obecné povahy (a to jak napadeného, tak opatření obecné povahy č. 1/2008, vydaného téhož dne, jímž odpůrce vyhlásil územní opatření o stavební uzávěře; pozn.: o návrhu na zrušení tohoto opatření obecné povahy je u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 1 Ao 2/2008) není na těchto pozemcích možná žádná výstavba, včetně oplocení. Vydáním těchto aktů se tak navrhovatel cítí být zkrácen na svých právech. Výstavba v rekreační oblasti Ždáň započala v roce 1959 na základě Podrobného územního plánu velkého územního celku nadmístního významu, vydaného dne 30. 9. 1959 tehdejším Krajským národním výborem v Praze pod č. j. Výst. 154-24-10685/59; tento územní plán nebyl nikdy zrušen ani změněn. Z ustanovení § 187 odst. 2, 3 stavebního zákona plyne, že platnost tohoto územního plánu skončí nejpozději dne 31. 12. 2012, dříve jedině v případě, že by krajský úřad vydal nové zásady územního rozvoje dotčeného územního celku, což se však dosud nestalo. Platné územní plány velkých územních celků jsou podle § 189 odst. 2 stavebního zákona ve schváleném rozsahu závazné pro pořizování územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území; dle § 59 téhož zákona pak může obec přistoupit k vymezení zastavěného území pouze v případě, že pro dané území platný územní plán neexistuje. Odpůrce však přesto opatření obecné povahy o vymezení zastavěného území vydal. V rozhodnutí o navrhovatelových námitkách odpůrce pouze konstatoval, že územní plán z roku 1959 byl „schválen“ radou KNV, nebyl ovšem „vydán“, proto k němu není třeba přihlížet. Z právních předpisů, účinných v době vydání tohoto územního plánu (zákon č. 84/1958 Sb., o územním plánování, vyhláška č. 153/1959 Ú. l., o územním plánování), však vyplývá, že podmínkou platnosti územního plánu bylo jeho řádné vypracování a schválení, přičemž obě tyto podmínky byly v daném případě splněny. Mapová část tohoto územního plánu přesně vymezuje jak katastrální území, jehož se týká, tak i hranice vymezeného zastavěného území. Územní plán je pak dostatečně zřetelný i pro současnou potřebu. Zůstává platný, účinný a závazný pro rozhodování v území a nelze jej tedy měnit opatřením obecné povahy, které tak odpůrce vůbec nebyl oprávněn vydat. Argument odpůrce, že vymezení zastavěného území není v rozporu s podrobným územním plánem, pak není pravdivý. Z porovnání obsahu mapové části opatření obecné povahy s územním plánem plyne, že odpůrce fakticky provedl změnu tohoto územního plánu tím, že výrazně zmenšil plochu zastavitelného území. Přitom všechny pozemky zahrnuté do hranic územního plánu spadají pod definici zastavěného území dle § 58 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatel tedy má za to, že odpůrce jednak překročil meze své pravomoci a působnosti, neboť vydal opatření obecné povahy, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky stanovené v § 59 stavebního zákona, jednak postupoval v rozporu se zákonem, neboť při svém rozhodování nerespektoval platný územní plán velkého územního celku. Proto navrhl, aby bylo napadené opatření obecné povahy zrušeno. II. Vyjádření odpůrce Odpůrce ve vyjádření k návrhu v prvé řadě namítl nedostatek své pasivní legitimace. Jak je z návrhu zřejmé, navrhovatel označil jako odpůrce „zastupitelstvo obce Slapy nad Vltavou“; taková obec však na území České republiky neexistuje. Stejně tak zastupitelstvo nemůže být v tomto sporu pasivně legitimováno, neboť nemá žádnou subjektivitu. Opatření obecné povahy sice vydává zastupitelstvo obce, ovšem pasivně legitimována ve sporu o zrušení opatření obecné povahy může být jen obec. Ve věci je dán i nedostatek aktivní legitimace navrhovatele - jeho vlastnická práva totiž nejsou napadeným opatřením obecné povahy nijak dotčena. Podle § 101a s. ř. s. je přitom návrh na zrušení opatření obecné povahy oprávněn podat jen ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy na svých právech zkrácen. Návrh však žádné takové tvrzení neobsahuje; navrhovatel pouze obecně uvádí, že na jeho pozemcích není podle napadeného opatření obecné povahy možná výstavba, nevyrovnává se však se skutečností, že tak tomu bylo i do vydání opatření obecné povahy. Územní plán z roku 1959, jehož se navrhovatel dovolává, označuje pozemky ve vlastnictví navrhovatele jako pláž, na které není umístěna žádná stavba ani oplocení; na právním postavení navrhovatele se tedy vydáním napadeného opatření obecné povahy nic nemění. Opatření obecné povahy navíc vymezuje zastavěné území na celém území obce Slapy (katastrální území Slapy a Přestavlky u Slap); k tomuto celkovému území žádný územní plán vydán nebyl. Opatření obecné povahy tedy s územním plánem z roku 1959 není v rozporu. K námitce zkrácení na právech pak odpůrce poukázal na rozhodnutí Stavebního úřadu v Jílovém u Prahy ze dne 21. 1. 1992, č. j. 51/92/D, v němž se pro katastrální území Slapy a Přestavlky u Slap zakazuje povolování novostaveb objektů individuální rekreace bez zřetele na jejich stavebně technické provedení a dobu trvání. Tato stavební uzávěra, která platí do odvolání, nebyla dosud odvolána; nic tedy nebránilo tomu, aby odpůrce s ohledem na nadcházející přípravu územně plánovací dokumentace vydal napadené opatření obecné povahy. Územní plán z roku 1959 je svou povahou podrobným zastavovacím plánem, kde je každá jednotlivá stavba již předem určena. Podle tohoto územního plánu by tedy nebylo možno na pozemcích navrhovatele nic nově postavit; napadené opatření obecné povahy v tomto ohledu nepřináší žádnou změnu. Pokud jde o splnění podmínky dle § 59 stavebního zákona, termín „vydání“ územního plánu byl zaveden až posledním stavebním zákonem (č. 183/2006 Sb.); předchozí stavební zákony (tedy zejména zákony č. 84/1958 Sb. a č. 50/1976 Sb.) tento pojem neznají. Neexistence „vydání“, jakožto procedury nutné k platnosti a závaznosti územního plánu dle stávající právní úpravy, nemůže mít za následek nemožnost postupu podle § 59 stavebního zákona. Odpůrce je přesvědčen, že bylo v jeho pravomoci vymezit zastavěné území, a že tak neučinil v rozporu s územním plánem z roku 1959; navrhl proto, aby návrh na zrušení opatření obecné povahy byl zamítnut. III. Stanoviska dalších úřadů Soud si k věci dále vyžádal (dle § 74 odst. 1 s. ř. s. per analogiam) stanoviska dvou dalších úřadů. Krajský úřad Středočeského kraje poukázal na nesprávnost navrhovatelovy argumentace, plynoucí z nepochopení jednotlivých pojmů a postupů při pořizování opatření obecné povahy. K platnosti předmětné územně plánovací dokumentace („podrobného územního plánu rekreační výstavby Slapské zdrže“) pak uvedl, že povinností orgánů územního plánování bylo ukládání a vedení evidence územně plánovací činnosti. Od 1. 1. 2003 převzaly povinnost evidence po okresních úřadech krajské úřady. Data o pořízení územně plánovací činnosti byla zasílána do centrální evidence vedené Ústavem územního rozvoje v Brně. Nahlédnutím do jeho evidence (na adrese www.uur.cz) lze zjistit, že žádná data o předmětné dokumentaci se v této evidenci nenacházejí, rovněž tak v archivu Krajského úřadu Středočeského kraje, který přebíral platnou územně plánovací dokumentaci při ukončení činnosti okresních úřadů, nebyla dohledána. Pokud navrhovatel uvedl, že se tato nachází ve Státním oblastním archivu v Praze, pak z § 22 vyhlášky č. 131/1998 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, nelze než dovodit, že její platnost byla ukončena. Dále krajský úřad uvedl, že právní předpisy neupravovaly rušení územně plánovací dokumentace, ale její platnost byla ukončena zpracováním dokumentace nové. Předmětná dokumentace není územním plánem velkého územního celku. Tato dokumentace byla pořízena v roce 1959 a v té dob