1 As 37/2007 — Nejvyšší správní soud

1 As 37/2007- 175 - text 1 As 37/2007 - 179 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce UNIM spol. s r. o., se sídlem Všestudy 18, Veltrusy, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem V Jirchářích 4, Praha 1, proti žalovanému Českému báňskému úřadu, se sídlem Kozí 4, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2004, č. j. 998/II/04/138, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2007, č. j. 8 Ca 302/2006 - 136, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 2856 Kč, a to k rukám jeho advokáta do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 4. 5. 2004, č. j. 998/II/04/138, žalovaný podle § 60 a § 62 odst. 1 písm. c) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen správní řád) zrušil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Kladně ze dne 16. 1. 2004, č. j. 6356/II/03/511.4/FRI, kterým bylo žalobci povoleno provádět v dobývacím prostoru Všestudy hornickou činnost podle plánu otvírky, příprav a dobývání (POPD č. 2) a schválen návrh na vytvoření finančních rezerv na sanace a rekultivace pozemků dotčených dobýváním v dobývacím prostoru Všestudy, a věc vrátil obvodnímu báňskému úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí (a dále též proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2004, č. j. 998/I/04/138) Městský soud v Praze nejprve odmítl usnesením ze dne 7. 12. 2004, č. j. 8 Ca 170/2004 - 61. Nejvyšší správní soud však k žalobcově kasační stížnosti rozsudkem ze dne 27. 7. 2006, č. j. 1 As 8/2005 - 107, toto usnesení ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2004, č. j. 998/II/04/138, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud v dalším řízení napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že při postupu podle § 60 správního řádu je nutno opožděné nebo nepřípustné odvolání nejprve zamítnout a až poté lze přezkoumat, zda zde nejsou dány důvody pro přezkum v mimoodvolacím řízení nebo pro obnovu řízení. Dospěje-li pak správní orgán k závěru, že důvody obnovy řízení jsou dány, musí věc postoupit orgánu, jenž rozhodl v posledním stupni, který je ve smyslu § 63 odst. 1 správního řádu k nařízení obnovy funkčně příslušný. Žalovaný v rozporu s těmito principy odvolání Stanislava Nedbala jako nepřípustné nezamítl, nýbrž se věcí přímo zabýval z pohledu obnovy řízení. V rámci obnovy pak nejenže nerespektoval funkční příslušnost Obvodního báňského úřadu v Kladně k nařízení obnovy, ale navíc ani nebyl schopen od sebe oddělit dvě fáze obnovy řízení (iudicium rescindens, iudicium rescissorium). Nezákonným je pak i výrok napadeného rozhodnutí, neboť zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, zákon neumožňuje. V napadeném rozhodnutí bylo nadto dáno dvojí protichůdné poučení o odvolání, jež se žalovaný následně naprosto nepřijatelně a nezákonně snažil napravit postupem, jako by se jednalo o opravu chyby v psaní. Žalobce z tohoto důvodu podal jednak rozklad a jednak žalobu. S rozkladem poté žalovaný naložil opět procesně vadným postupem – přípisem ze dne 23. 8. 2004, v němž z rozkladu učinil pouhý podnět k přezkumu v mimoodvolacím řízení a tomuto podnětu nevyhověl. Proti zrušujícímu rozsudku městského soudu podal žalovaný včas kasační stížnost. Uvedl, že městský soud náležitě neposoudil věcné důvody, které žalovaného vedly ke zrušení vadného rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Kladně. Rozhodnutí soudu bude ve svém důsledku znamenat nehospodárné využití výhradního ložiska nerostu v dobývacím prostoru Všestudy, a to i s přihlédnutím k tomu, že již uplynuly všechny zákonné lhůty k přezkoumání vadného rozhodnutí v rámci mimořádných opravných prostředků. V doplnění kasační stížnosti ze dne 16. 7. 2007 namítl, že procesní pochybení spočívající v nezamítnutí opožděného odvolání S. N. lze považovat za nepodstatné, neboť rozhodnutím ze dne 4. 5. 2004, č. j. 998/I/04/138, žalovaný dospěl k závěru, že tato osoba měla být účastníkem řízení o povolení hornické činnosti v k. ú. Všestudy. Soud dále vůbec neodůvodnil, proč mu provedená oprava nepřipadá jako oprava zřejmé nesprávnosti a v čem je tedy tato oprava vadná. V daném případě se jednalo o opravu zřejmé nesprávnosti. Institut opravy nelze redukovat jen na opravy překlepů a pravopisných nebo početních chyb, ale je možno je provést i v případě dílčích nesrozumitelností. Dle stávající judikatury a literatury nesmí pouze dojít k zásadním věcným změnám uvedeného rozhodnutí, k čemuž v daném případě nedošlo, neboť napadené rozhodnutí obsahovalo i správné poučení. Provedení takové opravy také nemá vliv na právní moc určitého rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci již dne 27. 5. 2004 a proto všechny opravné prostředky podané proti němu po tomto dni bylo třeba posuzovat za použití § 60 správního řádu. Soud rovněž nevzal v potaz skutečnost, že Český báňský úřad může dle § 38 odst. 5 písm. a) zákona č. 61/1988 sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, na sebe atrahovat některé pravomoci obvodních báňských úřadů. Skutečnost, že žalovaný rozhodl o obnově řízení místo obvodního báňského úřadu proto nemůže být procesním pochybením. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., neboť napadeným rozsudkem městský soud rozhodl poté, kdy jeho předchozí rozhodnutí (usnesení ze dne 7. 12. 2004, č. j. 8 Ca 170/2004 - 61) bylo kasačním soudem zrušeno (rozsudek ze dne 27. 7. 2006, č. j. 1 As 8/2005 - 107), a tento rozsudek je tedy výsledkem závazného právního názoru kasačního soudu. Žalobce se dále ztotožnil se závěry městského soudu, jednotlivé stížní body označil za účelové a vyjádřil se i k otázce hospodárného využití dotčeného ložiska. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost nedůvodnou. V prvé řadě se však musel zabývat otázkou přípustnosti kasační stížnosti, neboť podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud znovu rozhodl poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Tato výluka slouží k realizaci principu ekonomie řízení a brání tomu, aby se kasační soud opětovně zabýval věcí, v níž již jednou vyslovil závazný právní názor, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti je ovšem třeba vzít v úvahu skutečnosti, pro které by daný postup porušil právo účastníka na spravedlivý proces. V daném případě sice je nyní kasační stížností žalovaného napadený rozsudek (ze dne 30. 4. 2007, č. j. 8 Ca 302/2006 - 136) až v pořadí druhým rozhodnutím městského soudu, věci se týkajícím, předcházejícím usnesením ze dne 7. 12. 2004, č. j. 8 Ca 170/2004 - 61, však městský soud žalobu proti předmětnému rozhodnutí žalovaného odmítl pro nepřípustnost a nerozhodl tedy věcně. Jestliže pak Nejvyšší správní soud toto usnesení rozsudkem ze dne 27. 7. 2006, č. j. 1 As 8/2005  107, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, zcela logicky předmětem jeho kasačního přezkumu nebyla věc samá, ale pouze otázka přípustnosti žaloby. Nyní napadeným rozsudkem již městský soud rozhodl meritorně a kasační přezkum tohoto rozhodnutí tak bude zaměřen poněkud jiným směrem než tomu bylo u původního usnesení. V daném případě je tak situace jiná a odepření věcného projednání této kasační stížnosti by bylo nutno označit za přepjatý formalismus (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, http://nalus.usoud.cz). Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost věcně projednal, i když některé ze stížních bodů se vztahují k otázkám, jejichž řešení již bylo předznamenáno v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu. K věci samé lze předeslat, že kasační soud se ztotožnil se závěry městského soudu, který správně zrušil rozhodnutí žalovaného z důvodu celé série procesních vad různé intenzity, jichž se žalovaný ve správním řízení dopustil. Jestliže žalovaný svou kasační stížností činil spornými jen některé závěry městského soudu, zatímco jiné [a to povýtce právě ty, které se vztahovaly k těm nejtěžším procesním vadám (např. neoddělení fází obnovy řízení, nezákonný výrok rozhodnutí)] ponechal bez povšimnutí, musí kasační soud na tomto místě podotknout, že i v případě vyhovění jednotlivým stížním bodům předmětné kasační stí