3 Ads 81/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 81/2008- 43 - text 3 Ads 81/2008 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: D. F., zastoupené JUDr. Otto Hradilem, advokátem se sídlem Olomoucká 16, Uničov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2007, č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2008, č. j. 20 Cad 64/2007 – 20, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím ze dne 3. 7. 2007, č. X žalovaná přiznala žalobkyni od 4. 5. 2007 podle ust. § 31 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění (dále „zákon o důchodovém pojištění“) starobní důchod ve výši 5294 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu činila 1570 Kč měsíčně. Procentní výměru důchodu stanovila žalovaná procentní sazbou z výpočtového základu, který činil 8441 Kč a jeho výše odpovídala osobnímu vyměřovacímu základu 8441 Kč za roky 1986-2006. Procentní výměra žalobkyně činila 3724 Kč měsíčně. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že je došetřována doba pojištění a vyměřovací základy žalobkyně jako osoby samostatně výdělečně činné od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2001. V přípise ze dne 23. 8. 2007 žalovaná žalobkyni potvrdila, že v době od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2001 nebyla jako osoba samostatně výdělečně činná pojištěna a rozhodnutí o přiznání starobního důchodu ze dne 3. 7. 2007 zůstává v platnosti. Proti napadenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, v níž namítala, že žalovaná nezhodnotila dobu pojištění v rozsahu od 1. 1. 1996 až do 31. 12. 2001. V té době působila jako osoba samostatně výdělečně činná (dále též „OSVČ“) a po celou tuto dobu jí nezbyl po zaplacení nákladů na podnikání žádný zisk a dle jejího finančního poradce nebylo ničeho placeno. Dne 5. 12. 2005 doplatila dlužné částky na sociálním zabezpečení v souladu se sdělením Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci (dále „OSSZ v Olomouci“), a to částku 26 603 Kč a 14 065 Kč a měla za to, že OSSZ v Olomouci měla z těchto nedoplatků uhradit nejdříve pojistné v následujících letech a teprve po uhrazení pojistného použít zbytek na zaplacení penále, event. chtít po žalobkyni ještě další doplatek. Přesvědčení o doplacení pojistného prokazovala žalobkyně poštovními poukázkami předloženými soudu. Poukázala také na neplnění povinností OSSZ v Olomouci vůči žalobkyni jako OSVČ, které svým obsahem měly být obdobné vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Krajský soud vzal za prokázané, že žalobkyně žádostí ze dne 4. 5. 2007 požádala o starobní důchod podle § 31 zákona důchodovém pojištění ode dne 4. 5. 2007. Žalovaná zhodnotila žalobkyni celkem 12 538 dnů, tj. 34 roků a 128 dnů, z toho pro výši důchodu s ohledem na snížení náhradní doby pojištění na 80% jen 12 303 dní, tj. 33 roků a 258 dní s tím, že do dosažení důchodového věku ( 21. 10. 2008 ) chybí 536 dnů. Žalobkyni nebyla zhodnocena doba pojištění v rozsahu 2314 dní, tj. od 1. 1. 1996 do 3. 5. 2002. Platebním výměrem č. 006/99/OSVČ ze dne 20. 1. 1999 uložila OSSZ v Olomouci žalobkyni povinnost uhradit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, penále z nedoplatku na pojistné a penále ze záloh na pojistné v celkové částce 40 623 Kč sestávající z dlužné částky pojistného ve výši 15 592 Kč a z dlužného penále ve výši 25 031 Kč přičemž nedoplatek pojistného na důchodové zabezpečení za rok 1994 činil 1330 Kč a za rok 1995 14 260 Kč. Výměr byl odůvodněn mimo jiné tím, že dle § 14a odst. 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále „zákon č. 589/1992 Sb.“), bylo povinností žalobkyně provést doplatky na důchodové zabezpečení za roky 1993, 1994, a 1995 do 8 dnů po podání daňového přiznání za jednotlivé kalendářní roky. Doplatek pojistného za rok 1993 byl uhrazen 15. 8. 1994 a doplatky pojistného za roky 1994 a 1995 nebyly uhrazeny. Platebním výměrem č. 153/04/OSVČ ze dne 8. 10. 2004 bylo uloženo žalobkyni zaplatit za dlužné penále, a to z nedoplatku pojistného na důchodové zabezpečení za rok 1994 částku 558 Kč a penále z nedoplatku pojistného na důchodové zabezpečení za rok 1995 13 507 Kč, celkem 14 065 Kč. Výměr byl odůvodněn tím, že doplatek pojistného za rok 1994 byl proveden po stanoveném termínu a doplatek pojistného za rok 1995 byl proveden pouze částečně a po stanoveném termínu a dále, nedoplatky pojistného na důchodové zabezpečení za rok 1994 a 1995 včetně částečně vyměřeného penále z těchto nedoplatků byly ošetřeny platebním výměrem č. 006/99/OSVČ ze dne 20. 1. 1999. Platebním výměrem č. 153/04/OSVČ ze dne 8. 10. 2004 bylo doměřeno žalobkyni penále z nedoplatků ke dni zaplacení, resp. ke dni ukončení samostatné výdělečné činnosti. K odvolání žalobkyně byl tento platební výměr přezkoumán Českou správou sociálního zabezpečení, detašované pracoviště Ostrava dne 9. 12. 2004, č. j. 6003-3499/2004 a odvolání bylo zamítnuto jako opožděné. Dle sdělení OSSZ v Olomouci žalobkyně poukázkami ze dne 5. 12. 2005 částkou 14 065 Kč uhradila 558 Kč penále z doplatku na pojistném na důchodové zabezpečení roku 1994 a částkou 13 507 Kč penále z doplatku na pojistném na důchodové zabezpečení roku 1995. Další částka 26 603 Kč byla použita tak, že 1572 Kč bylo použito na úhradu doplatku na pojistném na důchodové zabezpečení roku 1995 a zbytek na penále z doplatku nebo záloh na pojistném na důchodové zabezpečení za roky 1993, 1994, 1995 a penále ze záloh za roky 1996 a 1997. Na základě výše uvedených zjištění krajský soud konstatoval, že žalobkyně poštovní poukázkou dne 5. 12. 2005 uhradila částku 14 065 Kč a další poštovní poukázkou téhož dne uhradila částku 26 603 Kč, čímž zaplatila penále z doplatku a ze záloh na důchodové pojištění. Vzhledem k uvedeným platebním výměrům, které byly žalobkyni doručeny, věděla žalobkyně, že poštovními poukázkami dne 5. 12. 2005 platí dlužné pojistné za roky 1994 a 1995 a penále z nedoplatku. Krajský soud v rozsudku uvedl, že žalobkyně byla osobou samostatně výdělečně činnou od 1. 5. 1992 do 31. 12. 2001. Tato osoba byla v období do 1. 1. 1996 do 31. 12. 2001 povinně důchodově pojištěna v jednotlivém kalendářním roce, pokud její příjem ze samostatně výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce alespoň šestinásobku částky, do níž se počítává plně část osobního vyměřovacího základu (§ 10 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Tento příjem za rok 1996 činil 30 000 Kč, ze rok 1997 33 600 Kč. Osoba samostatně výdělečně činná byla důchodově pojištěna též, nedosáhla–li stanoveného příjmu, ale dobrovolně se k účasti přihlásila. Účast na pojištění OSVČ zanikala vždy 31. prosince každého kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky pro povinnou účast na pojištění, nebo za který se sama přihlásila k účasti na pojištění. Tato pojištěná osoba byla povinna platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti formou záloh za každý kalendářní měsíc a formou doplatku. Krajský soud dále poukázal na aplikaci penále a zdůraznil, že v případě, pokud má OSVČ vůči žalované splatný závazek, stanoví § 22a zákona č. 589/1991 Sb. pořadí použití plateb. Není na vůli osoby samostatně výdělečně činné, aby si sama určila, k čemu má být její platba použita. Krajský soud tak dovodil, že OSVČ, pokud podniká, není automaticky důchodově pojištěna, nýbrž musí dosáhnout určitého příjmu, nebo se musí dobrovolně k účasti na důchodovém pojištění přihlásit. V obou případech ji však vzniká povinnost platit pojistné. Jen zaplacením pojistného si založí nárok na zhodnocení „zaplacené“ doby pro nárok a výši důchodové dávky. Žalobkyně však neprokázala, že by vedle dlužných částek na pojistném na důchodovém pojištění za roky 1994 a 1995 a zaplacení vyčísleného penále z pojistného za roky 1994, 1995 zaplatila pojistné i za roky 1996 až 2001. Krajský soud dále vyslovil, že nezhodnocení uvedené doby pojištění nebylo zaviněno neplněním povinností žalované podle zákona č. 582/1991 Sb., jak dovozovala žalobkyně. Žalovaná má povinnosti vůči OSVČ jako např. vedení evidence pro účely důchodového pojištění, sepisování žádostí o dávky důchodového pojištění, vybírání pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně záloh, ale v žádném případě není vztah žalované na jedné straně a OSVČ na druhé straně shodný či obdobný obsahu vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Neodvedla-li OSVČ na účet příslušné správy sociálního zabezpečení po