5 As 34/2007 — Nejvyšší správní soud

5 As 34/2007- 66 - text č. j. 5 As 34/2007 - 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. Z. K., zast. advokátem JUDr. Jiřím Mazalem, se sídlem AK Národní svobody 26, Písek, za účasti R. K., proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2007, č. j. 10 Ca 24/2007 - 24, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 12. 2006, č. j. KUJCK/32767/2006/2/OLVV/P109-Ří bylo ve výroku I. pravomocně rozhodnuto, že žalobce je vinen spácháním přestupku proti veřejnému pořádku dle ust. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 1. 7. 2006 při kácení stromů v Gregorově ulici v Písku vnikl do prostoru vymezeného Městskou policií, kde setrval přesto, že byl zákonnou výzvou strážníků Městské policie Písek vyzván, aby tento prostor opustil. Neuposlechnutím výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci tak naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1000 Kč a současně mu bylo uloženo zaplatit náhrady nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Výrokem II. cit. rozhodnutí byla shledána vinnou ze spáchání stejného přestupku osoba na řízení zúčastněná, o jejíž kasační stížnosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno řízení pod sp. zn. 5 As 35/2007. Žalobu, kterou žalobce podal proti výše označenému rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“) zamítl. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu dne 5. 6. 2007 kasační stížnost, která obsahovala výčet důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) – e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), aniž tyto blíže konkretizoval. Usnesením krajského soudu ze dne 5. 6. 2007 byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti o uvedení konkrétních důvodů kasační stížnosti. V písemnosti ze dne 22. 6. 2007, zaslané krajskému soudu, stěžovatel obsáhle polemizuje s oprávněností požadavku krajského soudu, přitom krajskému soudu vytýká nekonkrétnost jeho výzvy, jakož i její nezákonnost, nepřipustil-li soud možnost opravného prostředku. Dále namítl, že soud v rozporu s ust. § 77 správního řádu neshledal, že rozhodnutí žalovaného je nicotné pro jeho zjevnou vnitřní rozpornost Podle § 95a zákona o přestupcích je přezkoumávání rozhodnutí vydáno v přenesené působnosti, ale podle záhlaví je vydáno v samostatné působnosti. Tuto rozpornost nevzal krajský soud, dle stěžovatele, v potaz. Dále stěžovatel namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav. Soud nesprávně posoudil v rozporu s ust. § 2 zákona o přestupcích, že přestupkem je každé jednání, které je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích, aniž vzal v úvahu, že pro posouzení skutku jako přestupek musí být splněny i další znaky přestupku uvedené v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích a nesmí jít o jiný správní delikt či trestný čin ani o jednání uvedené v § 2 odst. 2 cit. zákona. Krajský soud zaujal,.dle stěžovatele, nesprávné stanovisko, že naplnění zákonných znaků přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona již samo o sobě současně naplňuje všechny zákonné znaky přestupku dle § 2 zákona. Názor krajského soudu, podle kterého „pokácení stromu bylo pravomocným rozhodnutím vydaným k tomu příslušným orgánem povoleno, a proto nenastala situace vyžadující předejít škodě na přírodě či životním prostředí“, je dle stěžovatele, zjevně nesmyslný. Stěžovatel namítá, že ani pravomocné rozhodnutí správního orgánu nic nemění na tom, že okamžitý výkon rozhodnutí spočívající v pokácení stromu by znamenal nenahraditelnou újmu. V daném případě nastala situace vyžadující přiměřeným způsobem podle § 2 odst. 2 zákona o přestupcích odvrátit přímo hrozící nebezpečí a předejít škodě na přírodě, na životním prostředí a na majetku. Stěžovatel má proto za dostatečně odůvodněno, že na jeho jednání bylo třeba vztáhnout ustanovení § 2 odst. 2 přestupkového zákona. Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97, o který krajský soud napadený rozsudek opírá, dle stěžovatele nelze v dané věci použít, neboť se vztahuje na skutkově i právně podstatně odlišný případ. V dalším doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 7. 2007 stěžovatel namítá vnitřní rozpornost a nicotnost rozhodnutí žalovaného. Uvedené dovozuje z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, kde se uvádí, že „odvolací orgán považuje za svědecky jednoznačně prokázané, že oba odvolatelé v tomto případě porušili zákaz vstupu do policejně uzavřeného prostoru, který byl vymezen strážníky MP Písek...... do tohoto prostoru pak oba odvolatelé neoprávněně vnikli, tedy nerespektovali povinnost zdržet se tohoto jednání.... již tento skutek naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přestupku dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích – neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci.“ Současně dále odvolací orgán uvádí, že zákon nestanoví formu, jakou musí být výzva učiněna a z toho důvodu lze mít za to, že již vstupem do policejně uzavřeného prostoru byly naplněny zákonné znaky přestupku. Současně se stěžovatelem však v uvedeném prostoru se nacházel i pan O. S., přitom jeho vniknutí do policejně uzavřeného prostoru znaky skutkové podstaty dle § 47 odst. 1 písm. a) zákon o přestupcích nenaplnilo. Krajský soud tak rozhodl nesprávně, když v rozporu s ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. nevyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného dle § 77 odst. 2 správního řádu. I kdyby rozhodnutí žalovaného nebylo nicotné, je rozsudek krajského soudu nezákonný a protiústavní, protože soud rozhodnutí žalovaného nezrušil ani pro porušení základních zásad uvedených v § 2 odst. 4 a § 7 správního řádu, pro porušení § 16 odst. 1 písm.f) zákona č. 312/2002 Sb. a pro porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod, když ve správním řízení ve skutkově zcela shodných případech správní orgán rozhodl, že stěžovatel je vinen přestupkem, ale v rozporu s ust. § 67 zákona o přestupcích stejný skutek jiného občana neprojednal. Nesprávně, dle stěžovatele, krajský soud postupoval rovněž v tom, když nezrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem; stěžovateli nebylo doručeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž bylo podle odůvodnění rozsudku rozhodnuto o vině každého z účastníků samostatně. Stěžovatel nesprávnost napadeného rozsudku konečně spatřuje zejména v porušení práva na spravedlivé projednání věci podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když stěžovatel byl potrestán za jednání kterým plnil svoji povinnost dle § 415 občanského zákoníku a přiměřeným způsobem odvracel hrozící nebezpečí škody na majetku, přímo hrozící útok na zájem chráněný zákonem o ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě, neboť stěžovatel neuvedl žádné jiné skutečnosti než ty, k nimž se již žalovaný vyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a z důvodů stěžovatelem uplatněných dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., přitom neshledal důvody, k nimž by musel dle ust. § 109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout ex offo. Kasační stížnost není důvodná. V projednávané věci není sporu o skutkovém stavu. Ze spisového materiálu je nepochybné, že dne 1. 7. 2006 kolem 17. 30 hod stěžovatel spolu s manželkou (osoba zúčastněná na řízení) vnikli do prostoru ohraničeného kolem stromu (před domem stěžovatele) určeného k pokácení. Na výzvu strážníků městské policie jmenovaní nereagovali a prostor neopustili; z uvedeného důvodu byly sanační práce, které v ulici Gregorové probíhaly, v ten den ukončeny. Ze spisu je prokazatelné, že stěžovateli, jakož i jeho manželce bylo každému zvlášť doručeno oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání na den 4. 9. 2006 v 8.00 hod. Oba písemnosti dne 21. 8. 2006 převzali. V uvedený den se předvolaní účastníci k řízení bez omluvy nedostavili, byli vyslechnuti předvolaní svědci – strážníci městské policie a pracovník odboru ŽP a VLHZ MÚ Písek, kteří v uvedený den byli chování stěžovatele i jeho manželky přítomni a shodně popsali skutkový děj. Dne 7. 9. 2006 byla oběma obviněným řádně doručena v souladu s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, výzva k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě do 22. 9. 2006. Výzvu oba účastníci převzali, svého práva však nevyužili. Dne 2. 10. 2006 bylo vydáno rozhodnutí č. j. VV41/2006/10035/PŘ-142/