5 As 45/2007 — Nejvyšší správní soud

5 As 45/2007- 166 - text 5 As 45/2007 - 174 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: Dr. et Ing. Z. H., Ph.D., zastoupený JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem Teplice, Dlouhá 31/63, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti: Jan Becher – Karlovarská Becherovka a. s., se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 57, zastoupený JUDr. Karlem Čermákem jr., advokátem, se sídlem Praha 1, Národní 32, o prohlášení ochranné známky za neplatnou, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. O - 9655, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. 5 Ca 219/2005 - 102, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Osoba zúčastněná na řízení Jan Becher – Karlovarská Becherovka a. s., se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 57, n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. O - 9655, č. j. 9854/2004, Úřad průmyslového vlastnictví návrh žalobce na prohlášení barevné kombinované ochranné známky č. 114109 ve znění „JAN BECHER“, jejímž vlastníkem je společnost Jan Becher – Karlovarská Becherovka a. s., se sídlem Karlovy Vary, za neplatnou, podaný podle § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal rozklad žalobce, přičemž předseda Úřadu průmyslového vlastnictví jeho rozklad rozhodnutím ze dne 8. 7. 2005 č. j. O - 9655 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8. 7. 2005 č. j. O - 9655 podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále také i jen městský soud) rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, č. j. 5 Ca 219/2005 - 102, zamítl. Dospěl totiž k závěru, že důvody pro prohlášení barevné kombinované ochranné známky č. 114109 ve znění „JAN BECHER“, za neplatnou nebyly zjištěny. Tato ochranná známka byla zapsána dne 18. 5. 1919 podle zákona o ochraně známek č. 19/1890 ř. z. Zápis této ochranné známky se nepříčí citovanému zákonu a přihláška byla podána v dobré víře, respektive žalobce neprokázal opak. Žalobce nesplnil ani předpoklady § 4 písm. l), m) a posléze ani § 7 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., neboť není majitelem ochranné známky s prioritou, protože zápis přihlásil až v roce 1998 a to neúspěšně. Podle závěru městského soudu je předmětná ochranná známka platná a žalobci ani nešlo tak o její platnost nebo neplatnost, ale o změnu osoby zapsaného majitele této ochranné známky, nicméně právní důvody pro takovou změnu se mu představit nepodařilo. Protože žalobce dovozoval důvody pro svoji žalobu z neplatnosti smlouvy o převodu práv k průmyslovému vlastnictví uzavřené dne 12. 12. 1996 podle § 16 zákona č. 92/1991 Sb. a § 19 zákona č. 137/1995 Sb. a § 4 zákona č. 159/1973 Sb. o ochraně označení původu výrobku mezi národním podnikem Jan Becher, výroba lihovin, se sídlem T. G. Masaryka 57, Karlovy Vary, zastoupeném ředitelem Ing. V. L., CSc. a společností Jan Becher - Karlovarská Becherovka, a. s. se sídlem T. G. Masaryka 57, Karlovy Vary, zastoupenou členkou představenstva Ludmilou Sulkovou, vyjádřil se městský soud k tomuto žalobnímu bodu v souladu se žalovaným tak, že zápis převodu ochranné známky do rejstříku nemůže být napadnut ani mimořádnými opravnými prostředky, když mezi tímto zápisem a jeho napadením uplynuly již více jak tři roky. Z tohoto důvodu považoval tento žalobní bod za bezpodstatný. Městský soud učinil i takový závěr, že k převodu práv k předmětné ochranné známce na žalobce nedošlo, což vyvodil z obsahu darovací smlouvy sepsané dne 1. 3. 1939 notářem JUDr. V. V. v Domažlicích mezi veřejnou obchodní společností Johann Becher se sídlem v Karlových Varech, náměstí Invalidů č. p. 691, zastoupenou A. B., společníkem, jako stranou darující a obdarovanými L. K., obchodníkem a likérníkem v D., H. n. č. p. 22 a J. H. obchodníkem a likérníkem v D., H. n. č. p. 18, na straně druhé. Pokud jde o usnesení Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. D 571/97 ze dne 24. 11. 1997, respektive sp. zn. D 572/97 ze dne 25. 2. 1998, kterými byla zastavena řízení o dodatečném projednání dědictví po J. H., respektive K. H., vyjádřil se k nim městský soud tak, že se jedná o rozhodnutí procesní povahy, která nezakládají žádná hmotněprávní práva a povinnosti a proto k nim nepřihlížel. Pokud žalobce namítal porušení svých práv na spravedlivý proces před správními orgány, dospěl městský soud k závěru, že žalobce obecně vznesenou námitku konkrétně neodůvodnil. Městský soud pak takové porušení procesních práv žalobce, které by mohlo vyvolat nezákonné rozhodnutí, nezjistil. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále stěžovatel) kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb. (dále s. ř. s.). V ní nejprve rozsáhle uvedl námitky proti postupu a rozhodnutí správního orgánu (pod body 1 - 8) a poté důvody nesouhlasu s rozhodnutím městského soudu. Tvrdil, že se městský soud nevypořádal se všemi námitkami uvedenými v žalobě, nebo je nesprávně právně posoudil. Především nesouhlasil se závěry městského soudu pokud jde o usnesení Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. D 571/97 ze dne 24. 11. 1997, respektive sp. zn. D 572/97 ze dne 25. 2. 1998, kterými byla zastavena řízení o dodatečném projednání dědictví po J. H., respektive K. H. Podle něj se žalovaný musel zabývat tím, komu svědčí hmotné právo. V řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí žalovaného nebyl poučen tak, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěl újmu (neuvádí však konkrétně jaké poučení postrádal) a nebyla mu dána možnost vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí, což platí i pro řízení u správního orgánu prvního stupně, který nezjistil přesně a úplně skutkový stav. Správní orgán ho donutil zaplatit šestkrát poplatek 1000 Kč a vyhotovil šest rozhodnutí, což je šikanózní jednání. Zápis předmětné známky byl proveden v rozporu se zákonem č. 137/1995 Sb., zejména jeho § 19. Stěžovatel popírá pravost a správnost smluv, tj. smlouvy o převodu práv k průmyslovému vlastnictví uzavřené dne 12. 12. 1996 podle § 16 zákona č. 92/1991 Sb. a § 19 zákona č. 137/1995 Sb. a § 4 zákona č. 159/1973 Sb. o ochraně označení původu výrobku mezi národním podnikem Jan Becher, výroba lihovin, se sídlem T. G. Masaryka 57, Karlovy Vary a společností Jan Becher - Karlovarská Becherovka, a. s. se sídlem T. G. Masaryka 57, Karlovy Vary, a smlouvy o převodu podnikového know-how ze dne 10. 12. 1996. V řízení před správními orgány proto muselo být dokázáno, že zapsaný vlastník nabyl právo k ochranným známkám na základě bezvadného titulu, tedy že převodce ze smlouvy o převodu práv k průmyslovému vlastnictví ze dne 12. 12. 1996 byl skutečně nositelem práva, které převáděl. Dále také na základě jakého titulu svědčilo právo k ochranným známkám, obchodnímu jménu a označení původu podniku Jan Becher, výroba lihovin, národní podnik, Karlovy vary, který byl zapsán do obchodního rejstříku, respektive podnikového rejstříku, dne 21. 1. 1976. Na základě jakého titulu svědčilo právo k podnikovému know-how podniku Jan Becher, výroba lihovin, státní podnik, Karlovy Vary, který byl zapsán do obchodního rejstříku, respektive podnikového rejstříku, dne 30. 12. 1988. V podstatě muselo být podle stěžovatele dokazováno, kdo byl vlastně nositelem těchto práv od roku 1945 do roku 1976, respektive 1988, a od koho vlastně tato práva na tvrzené převodce a nabyvatele přešla. Zapsaný vlastník ochranných známek je nenabyl od podniku, který byl privatizován, to je od státního podniku, ale od národního podniku smlouvou podle § 16 zákona č. 91/1992 Sb., ačkoliv zákon č. 92/1991 Sb. se vztahoval toliko na státní podniky, nikoliv národní podniky, když národní podnik podle tohoto zákona privatizován nebyl. Smlouva ze dne 12. 12. 1996 byla uzavřena v rozporu se zákonem a je absolutně neplatná. Evidenční zápisy u správního orgánu byly provedeny v rozporu se zákonem. Správní orgány tento hmotněprávní titul řádně nezkoumaly, ačkoliv to byla jejich povinnost. Dokonce ho ani neměly k dispozici. Smlouva ze dne 12. 12. 1996 v originálu ani v ověřené kopii není ve správním spisu založena. Zapsaný vlastník zčásti nabýval práva k ochranným známkám již správním orgánem evidovaným, ale zčásti jen k podané přihlášce. V prosinci 1996 neměl převodce ještě některé ochranné známky ani zapsané pro sebe, ale již je převáděl, přičemž o nabývacím titulu práva hmotného smlouva neobsahuje žádné ustanovení. Od 1. 4. 1991 byl převod majetku ve vlastnictví státu omezen ustanovením § 45 zákona č. 92/1991 Sb., o velké privatizaci, bez výjimky udělené vládou ČR nemohl státní podnik převést na z