6 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

6 As 17/2007- 110 - text 6 As 17/2007 - 113 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: Ing. V. I. - A., zastoupeného JUDr. Eduardem Šmelkem, advokátem, se sídlem Húščavova 1, Bratislava, Slovenská republika, proti žalovaným: 1) Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, 2) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, se sídlem Hroznová 2, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, č. j. 6 Ca 121/2005 - 90, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, č. j. 6 Ca 121/2005 - 90, se zrušuje. II. Návrh se odmítá. III. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému. IV. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. Odůvodnění: Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 11. 2006 č. j. 6 Ca 121/2005 - 90, byla podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že nebyly splněny podmínky pro udělení šlechtitelských osvědčení v žalobě blíže konkretizovaných odrůd obilovin. Městský soud opřel odůvodnění usnesení o konstatování, že v daném případě nejde o věc správního soudnictví, nýbrž o věc, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, neboť žalobce i přes výzvu k doplnění žaloby o návrh rozsudečného výroku v souladu s příslušnými ustanoveními s. ř. s., setrval na tom, že podal určovací žalobu podle ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jíž se domáhá určení, zda tu právo na ochranu předmětných odrůd existuje či nikoliv. Z obsahu spisu vyplývá, že úseku správního soudnictví městského soudu byla věc předána občanskoprávním úsekem téhož soudu nejprve přípisem ze dne 30. 6. 2004, č. j. 1 Nc 1978/2004 - 27, jako omylem zaslaná a následně týmž úsekem téhož soudu postoupena přípisem ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. 1 Nc 1978/2004, jako věc, která podle názoru Vrchního soudu v Praze (přípis Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005, č. j. Ncp 3472/2004 - 36) náleží podle ustanovení § 4 odst. 1 s. ř. s. do pravomoci správních soudů. Proti usnesení o odmítnutí žaloby brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítá nesprávné právní posouzení věci, neboť podal určovací žalobu podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., nikoli žalobu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu v rámci správního soudnictví, která podána ani být nemohla, protože nebylo vedeno žádné správní řízení ani vydáno rozhodnutí ve věci udělení šlechtitelských osvědčení. Jestliže dosud neexistuje žádné rozhodnutí, nemůže existovat ani správní žaloba, protože v rámci správního soudnictví nelze přezkoumávat to, co neexistuje. O skutečnosti, že žaloba byla zápornou určovací žalobou, kterou se ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. domáhal určení, že tu právo není (tedy že nebyly splněny podmínky pro udělení šlechtitelských osvědčení), svědčí také to, že v odst. 1 žaloby poukázal na naléhavý právní zájem na podání žaloby podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., jakož i v petitu žaloby uvedené slovo „určuje“. Pokud by šlo o žalobu ve správním soudnictví, petit žaloby by obsahoval slovo „zrušuje“ a bylo by jí požadováno zrušení konkrétního rozhodnutí správního orgánu a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Za situace, kdy žalovaný ad 1) udělil šlechtitelské osvědčení, aniž by vedl správní řízení a vydal správní rozhodnutí, nemohl žalobce podat správní žalobu, ale žalobou se mohl dovolávat pouze určení, zda právo na udělení šlechtitelského osvědčení existovalo nebo neexistovalo v době udělení v žalobě uvedených šlechtitelských osvědčení. Z žaloby jednoznačně vyplývá, že nejde o žalobu ve správním soudnictví, a proto o ní nemá rozhodovat soud v rámci správního soudnictví. Stěžovatel dosud nerozumí tomu, proč má nést právní důsledky za to, že český soudní orgán nesprávně kvalifikoval jeho žalobu, že žalobu zařadil do nesprávného soudního rejstříku a přidělil ji nesprávnému soudnímu orgánu. Vyslovil přesvědčení, že pro pochybení soudu nemůže nést právní důsledky, jejichž podstata spočívá v tom, že musí podat novou žalobu s novým během lhůt, což poškodí jeho oprávněné zájmy v Slovenské republice, když v současné době jsou mnohá soudní řízení vedená v Slovenské republice přerušena do doby hmotně právního rozhodnutí českých soudních orgánů ve věci. Podle názoru stěžovatele byla jeho žaloba ihned po doručení v květnu 2004 nesprávně kvalifikována a nesprávně přidělena správnímu soudu. Za této situace neměl správní soud odmítnout žalobu, ale měl vyslovit svoji věcnou nepříslušnost a žalobu měl postoupit věcně příslušnému soudu. Žaloba nebyla adresována ani zaslána správnímu, ale občanskoprávnímu soudu, jehož senátu měla být přidělena. Stěžovatel dále namítl, že jeho projev vůle byl svévolně a nekvalifikovaně změněn soudem, za kteréžto pochybení nemůže být postihován odmítnutím žaloby, ale je dán důvod k postoupení žaloby věcně příslušnému soudu. Podle názoru stěžovatele svědčí o věcné nepříslušnosti správního soudu i jiné skutečnosti týkající se právní stránky věci. Podle ustanovení § 12 písm. a) a b) zákona č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat (dále jen „zákon č. 132/1989 Sb.“), platného do 31. 1. 2001, je doba platnosti šlechtitelských osvědčení 20, resp. 25 let. Od 1. 2. 2001 byl tento zákon nahrazen zákonem č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, podle jehož ustanovení § 23 odst. 1 je doba platnosti šlechtitelských osvědčení 25, resp. 30 let. Kdykoli po dobu platnosti se lze domáhat zrušení šlechtitelského osvědčení, což vyplývá z ustanovení § 25 odst. 3 posledně zmíněného zákona. Podle platné právní úpravy lze však žalobu ve správním soudnictví podat pouze ve lhůtě, která se však z časového hlediska absolutně nekryje s dobou platnosti šlechtitelského osvědčení. Od udělení v žalobě označených šlechtitelských osvědčení již uplynulo 8 až 12 let, což svědčí o tom, že žaloba nemohla být podána jako správní žaloba, ale pouze jako žaloba určovací. Správní žalobu může podat jen účastník správního řízení, zatímco určovací žalobu může podat kdokoli, kdo prokáže naléhavý právní zájem na rozhodnutí ve věci. Stěžovatel v neuskutečněných správních řízeních o udělení šlechtitelských osvědčení nebyl účastníkem řízení, proto by správní žalobu ani nemohl podat. Stěžovateli je proto nepochopitelné, proč navzdory uvedeným právním skutečnostem soud kvalifikoval určovací žalobu jako správní žalobu a navíc proč stěžovatele nutil (usnesením ze dne 5. 9. 2006, č. j. 6 Ca 121/2005 - 76) do soudního řízení podle s. ř. s. a ne podle o. s. ř. Stěžovatel současně poukázal na členství České republiky v Evropské unii a vázanost České republiky závaznými akty Evropských společenství a Evropské unie, včetně Nařízení Rady (ES) č. 2100/94, o právech společenstva k odrůdám rostlin (dále nej „Nařízení“), které implementovalo Konvenci UPOV 1991 a podle jehož ustanovení čl. 20 odst. 1 úřad vyhlásí právo společenstva k odrůdám rostlin za neplatné, zjistí-li se, že právo bylo uděleno osobě, která na ně nemá právní nárok, pokud se právo nepřevede na osobu, která na ně právo má. Podle téhož ustanovení, jestliže se vyhlásí právo společenstva k odrůdám rostlin za neplatné, hledí se na ně, jako kdyby od počátku nemělo účinky. Toto ustanovení je výslovně převzato do ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 132/1989 Sb. Podle čl. 118 je Nařízení závazné ve své celistvosti a je přímo uplatnitelné ve všech členských státech. Toto Nařízení je proto závazné i pro soudní orgány České republiky. Stěžovatel současně odkázal na čl. 93 Nařízení o uplatňování nároků a uzavřel, že je nemyslitelné a zároveň protiprávní, aby český soudní orgán slovenskou určovací žalobu překvalifikoval na správní žalobu a následně tuto žalobu odmítl proto, že byla podána na nesprávném právním základu, tedy že byla podána podle s. ř. s. a ne podle o. s. ř. Podle stěžovatele je uvedený postup protiprávní a jednající soud tímto postupem stěžovateli znemožnil, aby podle ustanovení § 1 o. s. ř. byla zabezpečená spravedlivá ochrana jeho práv. Vzhledem k uvedené skutečnosti zastává stěžovatel názor, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil věc, když žalobu odmítl. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnutí městského soudu a věc postoupil z Městského soudu v Praze věcně příslušnému Městskému soudu v Praze, občansko soudnímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení městského soudu v soula