6 As 56/2006 — Nejvyšší správní soud

6 As 56/2006- 56 - text č. j. 6 As 56/2006 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: AHOLD Czech Republic, a. s., se sídlem Slavíčkova 1a, Brno, zastoupena JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Zatloukalova 35, Brno, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí Ústředního ředitele České obchodní inspekce ze dne 21. 11. 2003, č. j. 6955/1100/2003/Šu/Št , v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č. j. 7 Ca 16/2004 - 32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá včas podanou kasační stížností rozsudek Městského soudu v Praze blíže označený v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ústředního ředitele České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) ze dne 21. 11. 2003. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí inspektorátu ČOI Střední Čechy, č. j. 9/10/11 - 03/Br. ze dne 25. 8. 2003, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 5000 Kč pro naplnění jednání uvedeného v § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, neboť porušila právní povinnosti stanovené v § 9 odst. 10 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech (dále jen „zákon o obalech“), kterými je osobě uvádějící do oběhu nápoje v obalech, které nejsou zálohovanými vratnými obaly, uloženo nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných zálohovaných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh. Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalované u Městského soudu v Praze žalobou, jelikož se domnívá, že byla tímto rozhodnutím zkrácena na svých právech, přičemž k tomuto zkrácení práv došlo překročením mezí správního uvážení ze strany správního orgánu při hodnocení naplnění podmínek daných § 9 odst. 10 zákona o obalech. Stěžovatelka poukazuje na povinnost nabízet určitý druh zboží, přičemž však v žádném ustanovení citovaného zákona není přesně specifikováno, co se rozumí pojmem „nabízet“. Nelze proto výkladem daného ustanovení dovodit, že příslušný subjekt je povinen mít neustále, v každém případě a za každé situace, předmětné zboží připravené k prodeji na prodejní ploše a nelze tedy ani dovodit porušení daného ustanovení zákona o obalech, když stěžovatelka nápoje ve vratných zálohovaných obalech běžně ke koupi nabízí, avšak v konkrétním okamžiku, kdy byla v provozovně ALBERT 523, Čelákovice, provedena kontrola pracovníky ČOI, bylo zboží na prodejní ploše dočasně vyprodáno. Stěžovatelka namítá, že měla dotčené zboží připraveno k umístění na prodejní plochu ve skladu provozovny ALBERT 523, Čelákovice, což dokládá písemnými důkazy. Správní orgán tedy nezkoumal, zda je předmětné zboží v prodeji či nikoliv, zabýval se pouze otázkou, zda je zboží v regálu na prodejní ploše. Dále namítala, že prodejní plocha nápojů provozovny ALBERT 523 je menší než 200 m2 a tedy se na ni výše uvedená povinnost ani nevztahuje. Stěžovatelka k uvedenému odkázala na dohodu mezi ČOI a Svazem obchodu České republiky, jejímž cílem bylo ujasnění výkladu pojmu „nabízet“, rovněž bylo ze strany ČOI přislíbeno, že zboží v zálohovaných vratných obalech chybějící na prodejné ploše nebude sankcionováno, pokud půjde o zboží přechodně vyprodané nebo zboží, které se nepodařilo nakoupit. Stěžovatelka poukazuje na rozpor § 9 odst. 10 zákona o obalech s Listinou základních práv a svobod, neboť dochází ke zvýhodňování menších obchodníků. S ohledem na čl. 2 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod nemůže správní orgán v případě, kdy zákon neposkytuje a neumožňuje přesný a jednoznačný výklad určitého pojmu, jít ve svém výkladu nad rámec stanovený zákonem. Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 28. 2. 2006, č. j. 7 Ca 16/2004 - 32, s odůvodněním, že stěžovatelka uváděla na prodejní ploše větší než 200 m2 do oběhu stolní vína a ochucené minerální vody v obalech, které nejsou vratnými zálohovanými obaly, přičemž nenabízela stejné nápoje rovněž ve vratných zálohovaných obalech, přestože jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh, čímž porušila povinnost stanovenou § 9 odst. 10 zákona o obalech. Správní orgán tak dle městského soudu dostatečně zjistil skutkový stav a postupoval zcela v souladu se zákonem, když stěžovatelce za uvedené jednání uložil pokutu. Účelem zákona o obalech je chránit životní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalů, a to zejména snižováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek v těchto obalech obsažených, v souladu s právem Evropských společenství. Ve světle výše uvedeného je dle městského soudu nutné vykládat i ustanovení § 9 odst. 10 zákona o obalech, jehož cílem je poskytnout kupujícím možnost výběru obalu a pouze v případě, že bude mít zákazník v jakýkoliv okamžik možnost takového výběru, a tedy možnost zboží ve vratném obalu zakoupit, bude naplněn smysl zákona, tj. předcházení vzniku odpadů. Pojem „nabízet“ musí být tedy vykládán ve vztahu k osobám balené zboží kupujícím, tedy je povinností subjektu do oběhu nápoje uvádějícího nabízet zboží zabalené ve vratných zálohovaných obalech vždy na prodejní ploše. V opačném případě se zmíněný subjekt vystavuje nebezpečí postihu za správní delikt uvedený v § 9 odst. 1 písm. d) zákona o ČOI. Soud dále konstatuje, že velikostí prodejní plochy je míněna prodejní plocha celé prodejny, nikoliv pouze plocha na které jsou prodávány přímo nápoje. Tvrzená dohoda uzavřená mezi svazem obchodu ČR a ČOI není pro posouzení věci relevantní, jelikož soud vycházel výlučně ze znění zákona. S ohledem na výše uvedené skutečnosti městský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Proti výše uvedenému rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž se dovolává stížních důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Pochybení soudu spatřuje v tom, že se městský soud ztotožnil s nesprávným právním názorem zastávaným správním orgánem. Předmětné zboží ve vratných zálohovaných obalech chybělo na dotčené prodejně pouze přechodně v důsledku toho, že bylo právě v okamžiku kontroly vyprodáno, přičemž další zboží ve vratných zálohovaných obalech se nacházelo ve skladu kontrolované provozovny a bylo připraveno k bezodkladnému umístění na prodejní plochu. Stěžovatelka namítá, že z příslušného ustanovení zákona o obalech není možné dovodit povinnost, aby příslušné subjekty měly předmětné zboží na prodejní ploše vždy, za všech okolností a neustále. Není možné předem vyloučit, že určitý druh zboží bude dočasně vyprodán. Dle názoru stěžovatelky je dostatečné, že měla jako provozovatel „maloobchodní“ prodejny, místo pro předmětné zboží v prodejním regále a že toto místo bylo opatřeno příslušným označením a cenou, že se tedy předmětné zboží na tomto místě před příchodem kontroly nacházelo. Pokud tedy došlo ke krátkodobému nedostatku předmětného zboží, ani tak nebylo v tomto případě zákazníkovi stěžovatelky znemožněno zboží koupit. Stěžovatelka zboží nabízela, nicméně v tomto případě bylo na zákazníkovi, aby chvíli počkal, než bude zboží doplněno, nebo si zboží u příslušného zaměstnance provozovny vyžádal. Cílem zákona je dle stěžovatelky postihnout subjekty, jež se snaží stanoveným povinnostem vyhnout nebo je obcházet tím, že zboží ve vratných zálohovaných obalech neposkytují vůbec nebo jen v malé míře. Žalovaná však při výkladu předmětného ustanovení zákona o obalech postupovala nepřiměřeně tvrdě, jelikož postihuje stěžovatelku, která své zákonem stanovené povinnosti beze zbytku plní. Z ojedinělé nepřítomnosti zboží na prodejní ploše však nelze usuzovat, že stěžovatelka předmětné zboží „nenabízí“ ve smyslu § 9 odst. 10 zákona o obalech, zejména pokud je toto zboží dlouhodobě v seznamu prodávaného zboží ve všech provozovnách, je soustavně prodáváno, ve velkém objemu a stěžovatelka činí vše co na ní lze spravedlivě požadovat, aby měla toto zboží trvale v prodeji. Nelze proto postihovat ojedinělé výpadky v doplňování zboží na prodejní plochu, kterým nelze ani při vynaložení veškeré péče zabránit. Stěžovatelka považuje zjištění skutkového stavu provedené žalovanou za nedostatečné. V závěru kasační stížnosti namítá porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod, jelikož s ohledem na čl. 2 lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví. Není tedy možné, aby za situace, kdy zákon neposkytuje a neumožňuje zcela přesný výklad určitého pojmu, v tomto případě pojmu „nabízet“, šel ve svém výkladu v rámci správního uvážení nad rámec zákonem stanovený. Samotné ustanovení § 9 odst. 10 zákona o obalech stěžovatelka označuje za diskriminační, zvýhodňující pouze menší obchodníky, kteří uvádějí do oběhu nápo