8 Afs 101/2007 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 101/2007- 488 - text 8 Afs 101/2007 - 488 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: ArcelorMittal Ostrava, a. s., se sídlem Vratimovská 689, Ostrava - Kunčice, zastoupeného Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem se sídlem nám. Svobody 20, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Nám. 14. října 3, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, o kasačních stížnostech EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s., se sídlem Štramberská 2871/47, Ostrava - Hulváky, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem se sídlem (WEIL, GOTSHAL & MANGES v. o. s.) Křižovnické nám. 1/193, Praha 1, a OSINEK, a. s., se sídlem Ruská 56/397, Ostrava – Vítkovice, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem se sídlem (WEIL, GOTSHAL & MANGES v. o. s.) Křižovnické nám. 1/193, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2007, čj. 9 Ca 231/2007 - 324, t a k t o : Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu. O d ů v o d n ě n í : I.1 Žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 27. 4. 2007, čj. 5381/07-2700, jímž byla žalobci uložena pokuta podle § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 518 708 000 Kč. I.2 Oznámením ze dne 12. 7. 2007, doplněným podáním ze dne 5. 9. 2007, uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení (§ 34 s. ř. s.) společnost EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. (dále jen „EVS“, příp. „stěžovatelka I.“), a oznámením ze dne 5. 9. 2007 rovněž společnost OSINEK, a. s. (dále jen „OSINEK“, příp. „stěžovatelka II.“) s tím, že uložená pokuta je výsledkem provedené cenové kontroly u žalobce, k níž daly právě EVS a OSINEK podnět oznámením, že žalobce v období let 2003 - 2005 zneužil svého hospodářského monopolního postavení na trhu dodávek tekutého surového ocelárenského železa v oblasti Ostravska a zneužil existenční závislosti ocelárenské výroby společností EVS a OSINEK na těchto dodávkách. EVS a OSINEK mají za to, že jsou osobami zúčastněnými na řízení, neboť výsledek tohoto řízení může a bude mít vliv na minulé a existující dodavatelsko-odběratelské vztahy mezi EVS a žalobcem, na další možné soukromoprávní vztahy jako je např. otázka uplatňování náhrady škody vůči žalobci způsobené jeho protiprávním jednáním v rozporu se zákonem o cenách a také na výsledek soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě, ve kterém OSINEK uplatňuje proti žalobci peněžité nároky vyplývající z předražování tekutého surového železa. V uvedeném smyslu EVS doplnila, že porušování cenových předpisů se týkalo jí i její mateřské společnosti OSINEK, která uplatňuje proti žalobci peněžité nároky u Krajského soudu v Ostravě a výsledek tohoto soudního řízení se dotýká majetkové sféry společnosti EVS v důsledku dohody o ukončení tzv. tollingového vztahu mezi společnostmi OSINEK a EVS. EVS se domnívá, že smyslem institutu osoby zúčastněné na řízení je zajistit ochranu práv osob, které nemusely být účastny správního řízení. I.3 Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2007, čj. 9 Ca 231/2007 - 324, rozhodl, že společnosti EVS a OSINEK nejsou osobami zúčastněnými na řízení, protože nesplňují podmínky § 34 odst. 1 s. ř. s. Nejsou přímo dotčeny rozhodnutím žalovaného, neboť se jím přímo nerozhoduje o jejich právech a povinnostech – neukládá se jim pokuta, nezasahuje se do žádné jejich majetkové sféry. Rozhodnutím žalovaného se ukládá správní sankce za jednání, kterého se dopustil žalobce. Společnosti EVS a OSINEK nejsou ani osobami, které by byly přímo dotčeny případným zrušením rozhodnutí žalovaného. Zrušení tohoto rozhodnutí by totiž znamenalo zrušení uložení pokuty žalobci s tím důsledkem, že věc bude znovu projednána ve správním řízení a to pouze se žalobcem, neboť se týká pouze posouzení jeho jednání. Takový postup se nemůže dotknout práv EVS a OSINEK ve správním řízení, v němž tyto společnosti nemají práva účastníka řízení, nehájí v něm svá práva a o jejich právech není rozhodováno. Vydáním napadeného rozhodnutí a ani jeho zrušením by tedy nedošlo k přímému dotčení na právech EVS a OSINEK. II.1 EVS i OSINEK napadly usnesení městského soudu kasačními stížnostmi podle § 103 odst. 1 písm. a.) s. ř. s., tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. Stěžovatelky vytkly městskému soudu formalistický výklad § 34 s. ř. s. Městský soud podle nich vycházel ze zužujícího gramatického výkladu omezujícího institut osoby zúčastněné na řízení jen na ty subjekty, které byly účastníky předcházejícího správního řízení - v posuzované věci účastníky správního řízení o uložení pokuty za porušování zákona o cenách. Institut osoby zúčastněné na řízení se podle stěžovatelek neomezuje pouze na jiné účastníky řízení před správním orgánem, ale i na další osoby, jejichž právní sféra je příslušným správním rozhodnutím nebo jeho možným zrušením dotčena. Tuto skutečnost potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, který například konstatoval, že „smyslem institutu osoby zúčastněné na řízení je zajistit ochranu práv osob, které nemusely být účastny správního řízení…“ (rozhodnutí ze dne 15. 12. 2005, čj. 1 Azs 155/2004 - 47). Široké pojetí okruhu osob zúčastněných na řízení vychází v souladu s judikaturou Ústavního soudu z toho, že je věcí obecného zájmu, aby se správní soud zabýval nejen námitkami žalujícího, ale aby byla zohledněna i stanoviska osob, které jsou na věci účastny, byť ne přímou participací ve správním řízení (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/99). Podle EVS městský soud zcela rezignoval na řádné posouzení otázky, zda a jak je její právní sféra dotčena, a to přestože stěžovatelka v oznámení o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení ze dne 12. 7. 2007 a v doplnění z 5. 9. 2007 podrobně uvedla skutečnosti, které takové dotčení dokládají. S potvrzením či zrušením napadeného správního rozhodnutí například souvisí pro stěžovatelku zásadní právní otázka, zda je povinna strpět jednání žalobce (předražování dodávaných výrobních vstupů), které je adresováno výlučně jí (a v minulosti též společnosti OSINEK) jako jedinému odběrateli na monopolním trhu a které je dle názoru stěžovatelky v rozporu s cenovými předpisy. Konkrétně například stěžovatelka odebírala a hradila žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) úplatu za předražené tekuté surové železo v období od 1. 2. 2005 (tj. v rámci období, kterého se týká napadené správní rozhodnutí). Podle společnosti OSINEK městský soud zcela opomněl, že je tato stěžovatelka jediným poškozeným, kterému jednáním žalobce v rozporu se zákonem o cenách v rozhodném období vznikala škoda (období do 31. 1. 2005, od 1. 2. 2005 již vznikala škoda společnosti EVS). Žalobce totiž prostřednictvím společnosti VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. (své tehdejší 100 % dceřinné společnosti, nyní jen nesamostatného organizačního útvaru žalobce) účtoval zvýšené ceny za dodávky tekutého surového železa. Stěžovatelky shodně uvedly, že součásti těchto cen byly i ceny za dodávky koksu, o kterých napadené správní rozhodnutí konstatuje, že byly v rozporu se zákonem o cenách. Je-li konstatován rozpor takto uplatňovaných cen se zákonem o cenách, je zřejmé, že stěžovatelky platily více než byly povinny (to plyne mj. z § 758 odst. 1 obchodního zákoníku, podle nějž lze určení ceny nebo úplaty uplatňovat v obchodních závazkových vztazích mezi českými účastníky jen do výše nejvýše přípustné dle cenových předpisů). Napadené správní rozhodnutí, stejně jako jeho případné zrušení, se tak přímo dotýká právní sféry stěžovatelek a může ovlivnit konečnou podobu jejich platebních závazků. Stěžovatelkám by proto mělo být přiznáno postavení osob zúčastněných na řízení. Výsledek soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 231/2007 může mít navíc podle společnosti OSINEK vliv na soudní řízení probíhající u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 57/2005, ve kterém již nyní OSINEK uplatňuje proti žalobci (ArcelorMittal Ostrava, a. s.) některé nároky v souvislosti s předražováním tekutého surového železa. Tato skutečnost jen dále dokládá intenzitu dotčení právní sféry stěžovatelky. Podle stěžovatelek je diskuse provedená městským soudem na téma přímosti či nepřímosti dotčení zcela zmatečná. V souladu s výkladem městského soudu by byl přímo dotčen zřejmě jen účastník předcházejícího správního řízení, což je zjevný omyl. Městský soud neuvádí žádná bližší kritéria pro posouzení příslušného pojmu. Přestože soudní řád správní nedefinuje, co lze rozumět přímým dotčením, stěžovatelky se domnívají, že se o přímé dotčení jejich právní sféry jedná. Domnívají se, že daný pojem vyjadřuje pouze to, že dotčení právní sféry příslušné osoby má být v určitém zvýšeném stupni intenzity, aby se tak z okruhu osob zúčastněných n