9 As 67/2007 — Nejvyšší správní soud

9 As 67/2007- 38 - text 9 As 67/2007 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: P. B., zastoupené JUDr. Andreou Bednaříkovou, advokátkou se sídlem Klimentská 46, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Velká Hradební 48, Ústí nad Labem, zastoupenému Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 2, Děčín I, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2006, č. j. 1449/DS/06/45318, o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a proti občanskému soužití, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2006, č. j. 42 Ca 9/2006 - 18, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2006, č. j. 42 Ca 9/2006 - 18, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „odvolací orgán“), ze dne 10. 4. 2006, č. j. 1449/DS/06/45318. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán“) ze dne 16. 1. 2006, č. j. MM/OD/P/41165/05/R, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) a písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném pro posuzované období (dále jen „ přestupkový zákon“), a dále z přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona, a jímž jí proto dle ustanovení § 22 odst. 2 téhož zákona byla uložena pokuta ve výši 3000 Kč spolu s náhradou nákladů řízení ve výši 2500 Kč (§ 79 odst. 1 citovaného předpisu). Krajský soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, když dospěl k závěru, že správní orgán se řádně vypořádal se všemi informacemi, které měl k dispozici, včetně znaleckého posudku Ing. Č., když nepřisvědčil námitce stěžovatelky spočívající v tvrzení, že odvolací orgán se žádným způsobem s tímto znaleckým posudkem nevypořádal. Pokud správní orgán tomuto v pořadí druhému stěžovatelkou opatřenému znaleckému posudku, v němž znalec z oboru motorových vozidel a městské a silniční dopravy Ing. R. Č., dospěl k opačnému závěru ohledně pravděpodobného viníka dopravní nehody, než k jakému dospěl znalec v témže oboru Ing. T. R., jenž byl ustanoven ke zpracování znaleckého posudku v průběhu správního řízení, neuvěřil a tuto skutečnost odůvodnil, naplnil tím své právo a současně zákonnou povinnost zhodnotit předkládané důkazní prostředky. V kasační stížnosti stěžovatelka své námitky nepodřadila pod zákonné důvody obsažené v ustanovení § 103 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), uvádí jen, že.: „rozsudek byl vydán nezákonně z toho důvodu, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky a řádně neprovedl řízení“. Z celého obsahu podání je však zřejmé, že stěžovatelka napadá především skutkovou podstatu, z níž správní orgán i soud při svém rozhodování vycházely, když v neprovedení dalších důkazů spatřuje takovou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Uvádí, že nesouhlasí s právním posouzením znaleckých posudků a považuje za nemožné, aby soud provedl jejich zhodnocení pouhým konstatováním, že „ten, který hovoří o pochybnostech, je pro něj věrohodnější, a naopak ten, který je zcela určitý a rozhodný, soud považuje za nesprávný“. Pokud má soud pochybnosti o věrohodnosti znaleckých posudků, měl by ustanovit dalšího znalce, který by se vyjádřil k oběma posudkům, i k situaci samotné. To však soud neučinil, zcela nesprávně posudky vyhodnotil podle svého názoru, nikoli však podle názoru právního. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že sice byla řádně předvolána k jednání před soudem, ale z tohoto jednání se ze zdravotních důvodů omluvila a požádala o jeho odročení. Soud přesto toto neodročil, naprosto pominul její omluvenku i žádost o odročení, rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky, a v odůvodnění rozsudku k tomu pouze říká, že stěžovatelka řádně doručenou obsílku ignorovala, což není pravda, jak to stěžovatelka dle svých slov dokládá fotokopií omluvy z jednání i žádosti o jeho odročení potvrzenou krajským soudem (tato omluva byla dle stěžovatelky soudu doručena ještě před jednáním). Stěžovatelka se také ohrazuje proti délce řízení, neboť soudu po vyhlášení rozsudku dne 3. 7. 2006 trvalo jeho vyhotovení v písemné formě a zaslání stěžovatelce jeden rok. Ta jej obdržela až dne 9. 7. 2007. Tím byla porušena zásada rychlosti a hospodárnosti řízení a nebyla zachována ani zásada právní jistoty, protože stěžovatelka jako účastnice řízení po dobu delší než jeden rok nevěděla, jak bude celá věc řešena. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. V této souvislosti Nejvyšší správní soud uvádí, že tvrzené důvody kasační stížnosti posuzuje podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení a vychází tedy z toho, že stěžovatelka uplatňuje kasační námitky ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., a namítá tak vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem, a zároveň i jinou vadu řízení před soudem, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Odvolací orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že soud měl k dispozici dva znalecké posudky, jeden vyhotovený na základě rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a druhý vyžádaný stěžovatelkou. Podle mínění odvolacího orgánu soud oba posudky zhodnotil a ve svém rozhodnutí podrobně zdůvodnil své právní závěry. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud neměl žádné pochybnosti týkající se předložených posudků a závěrů z nich plynoucích. Soud postupoval striktně v souladu s právními předpisy a tvrzení o nezákonnosti je z tohoto důvodu nutno považovat za účelové. Z kasační stížnosti ani není jasné, s jakým konkrétním zákonným ustanovením by měl být výrok soudu v rozporu. Druhým důvodem podání kasační stížnosti je skutečnost, že stěžovatelka údajně doručila soudu včas omluvu z jednání a požádala o jeho odročení a že soud tuto omluvu a žádost nerespektoval. Z protokolu o jednání uskutečněného dne 3. 7. 2006 však nevyplývá, že by soud měl omluvu k dispozici. I kdyby však byla omluva a žádost soudu řádně a včas doručena, je právem soudu jednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníka řízení, pokud byl tento účastník řádně předvolán. Odročit jednání pak soud může pouze z důležitých důvodů. Ani zde stěžovatelka neuvádí konkrétní ustanovení v právních předpisech, které mělo být porušeno. I zde je proto podle názoru odvolacího orgánu nutno konstatovat, že soud postupoval v souladu s právními předpisy. Je sice pravdou, že vyhotovení a doručení rozhodnutí trvalo delší dobu, nicméně tato skutečnost nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Z uvedených důvodů odvolací orgán navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je z části důvodná. Nejprve se kasační soud zabýval námitkou stěžovatelky týkající se otázky, zda krajský soud pochybil, nevyužil-li možnost provedení dalších důkazů a zda skutkový stav, který vzal správní orgán za podklad svého rozhodnutí, byl v dosavadním řízení dostatečně spolehlivě zjištěn. Z obsahu soudního spisu soud ověřil, že znalecký posudek pořízený dne 4. 2. 2006 Ing. R. Č. ve věci dopravní nehody, která se udála dne 20. 6. 2005 v 11.10 hod. na křižovatce ulic Lounská a Bílinská v Teplicích a při níž se střetla dvě vozidla (vozidlo VW Polo, jež řídila stěžovatelka, a vozidlo Škoda Fabia, které řídil pan G. Z.), byl stěžovatelkou ve správním řízení navržený poté, co stěžovatelka nebyla spokojena s tím, jak se s položenými otázkami ve znaleckém posudku ze dne 5. 12. 2005 vypořádal správním orgánem