9 As 71/2007 — Nejvyšší správní soud

9 As 71/2007- 97 - text 9 As 71/2007 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem Bořivojova 108, Praha 3, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2004, č. j. MHMP-61169/2004/OST/Kš, o návrhu na obnovu řízení o povolení užívání stavebních úprav, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Doc. Ing. Š. F., CSc., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. 6 Ca 176/2004 – 49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního (dále jen „žalovaný“), ze dne 26. 5. 2004, č. j. MHMP-61169/2004/OST/Kš. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 12. 3. 2004, č. j. 06146/04/OV/964/Kř, jímž byl zamítnut návrh na obnovu kolaudačního řízení. Samotné kolaudační rozhodnutí o povolení užívání dokončených stavebních úprav v 7. nadzemním podlaží domu č. p. 541 v katastrálním území Ž., P. 3, ulice H. 13, spočívajících zejména v dispoziční úpravě (přemístění dveří a vybudování příčky) stávajících dvou místností prádelny s příslušenstvím na pracovnu o složení: vstupní předsíň s vchodem na terasu, dvě místnosti pracovny, spojovací chodbička, WC, čajová kuchyňka (dále též „stavba“, „stavební úpravy“), bylo vydáno dne 13. 6. 2002. Stěžovatel uvádí, že respektuje dvoustupňový průběh řízení o obnově řízení, tj. rozhodnutí o povolení obnovy a případné vlastní provedení nového řízení, i skutečnost, že návrh na obnovu řízení může podat jen účastník řízení. V daném případě tak mělo být posouzeno, zda člen družstva může být v konkrétním případě účastníkem řízení. Stěžovatel je dle svého tvrzení členem Družstva vlastníků domu Husinecká 13/541, (vlastníka nemovitosti, v níž byly provedeny stavební úpravy; dále jen „družstvo“) a nesouhlasí s názorem městského soudu, dle něhož není účastníkem řízení. Namítá, že v příslušném ustanovení stavebního zákona [zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů] není člen družstva z množiny účastníků řízení výslovně zákonem vyloučen. Porušení zákona spatřuje v následujících skutečnostech: 1) stavebník (osoba zúčastněná na řízení) provedl stavební úpravy bez stavebního povolení, 2) stavební úřad dodatečně vydal stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, přestože zákon takový postup nepřipouštěl (stavební úpravy byly provedeny v letech 1992 – 1994 a chybou bylo dodatečné vydání stavebního povolení na akci provedenou již 10 let předtím), 3) stavební úřad v kolaudačním rozhodnutí nedodržel podmínky stavebního povolení, 4) družstvo jako účastník řízení porušilo ustanovení § 239 odst. 4 písm. i), odst. 5 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Po skutkové stránce stěžovatel zdůrazňuje, že přes prostor, který byl předmětem stavebních úprav, má být z jedné poloviny umožněn průchod. Tento prostor je trvale uzamčen, přestože tudy vede požární úniková cesta. Stěžovatel se domnívá, že pokud mu jako účastníkovi správního řízení nebylo přiznáno právo na obnovu řízení, mělo být jeho podání posouzeno jako podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. V závěru kasační stížnosti stěžovatel připomíná, že v žalobě podané k městskému soudu v souladu s ustanovením § 78 odst. 3 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“) navrhl, aby bylo zrušeno přímo kolaudační rozhodnutí. Městský soud této žádosti nevyhověl s tím, že mu toto právo nepřísluší, protože se zabýval pouze přezkoumáním rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dosavadní vyjádření v této věci a plně se s ním ztotožnil. Rozsudek městského soudu dle jeho názoru dostatečným způsobem reaguje na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. Závěrem proto navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. Doc. Š. F. se jako osoba zúčastněná na řízení ke kasační stížnosti vyjádřil po skutkové stránce. Jediné stavební práce v prostoru bývalých prádelen za období uváděné stěžovatelem dle něj tvořilo omítnutí vysekaného zdiva po rozvodech topného systému. Dále uvádí, že rozšíření jeho členského podílu v družstvu o užívání poloviny předsíňky bylo řádně projednáno členskou schůzí dne 2. 12. 1993 s účastí 85 % členů, včetně stěžovatele. Podotýká, že stěžovatel již není členem družstva. Ke svému vyjádření přiložil stanovisko představenstva družstva k odvolání JUDr. F. a stěžovatele proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu kolaudačního řízení, své stanovisko k témuž rozhodnutí a zápisy ze schůze výboru družstva, jeho představenstva, členské schůze a shromáždění, jimiž dokládá svá tvrzení o skutečném pozadí útoků stěžovatele vůči jeho osobě. Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Dne 10. 5. 2002 vydal stavební úřad stavební povolení pro stavbu. Pro její provedení stanovil přímo ve výroku rozhodnutí celkem pět podmínek, mimo jiné, že stavba bude provedena podle ověřené projektové dokumentace, která se jako součást tohoto rozhodnutí předává stavebníkovi, stavba bude provedena do 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a vstupní předsíň a terasa musí zůstat jako společné příslušenství domu, protože z terasy vede jediný přístup na střechu a ke komínům. Dne 13. 6. 2002 pak bylo stavebním úřadem vydáno kolaudační rozhodnutí, jímž bylo povoleno užívání dokončených stavebních úprav. Rovněž i pro užívání stanovil stavební úřad podmínku spočívající v tom, že přes jednu polovinu vstupní předsíně a cca jednu polovinu terasy je nutno umožnit přístup k žebříku na střechu a ke komínům. Stěžovatel podal dne 5. 9. 2003 u stavebního úřadu spolu s JUDr. Z. F. návrh na obnovu stavebního a kolaudačního řízení. Stavební úřad oznámil účastníkům řízení opatřením ze dne 28. 1. 2004 zahájení řízení o povolení obnovy řízení, seznámil je s návrhy stěžovatele a JUDr. F. a poskytl jim lhůtu k vyjádření. Dne 12. 3. 2004 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Po zhodnocení skutkového stavu konstatoval, že navrhovatelé nepoukázali na žádný z konkrétních důvodů obnovy řízení, a proto jejich podání posoudil dle jeho obsahu. Dospěl přitom k závěru, že se domáhali obnovy řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu [zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů], tedy pro nesprávný postup správního orgánu, kterým jim byla odňata možnost účastnit se řízení. Z úpravy účastenství ve stavebním zákonu dle názoru stavebního úřadu vyplývá, že okruh účastníků stavebního i následného kolaudačního řízení byl vymezen správně a zcela v souladu s tímto zákonem. Nemohlo tak dojít k tomu, že by některému účastníku předmětného řízení byla nesprávným postupem odňata možnost účastnit se řízení. Stavební úřad se dále zabýval i otázkou, zda by v dané věci nebylo možné obnovu řízení nařídit ve smyslu ustanovení § 62 odst. 2 správního řádu. Dle tohoto ustanovení nařídí správní orgán obnovu řízení z důvodů uvedených v odstavci 1, je-li na přezkoumání rozhodnutí obecný zájem. Stavební úřad proto přezkoumal tvrzení navrhovatelů obsažená v jejich návrzích a vyjádřeních, jakož i vyjádření ostatních účastníků řízení, avšak dospěl k závěru, že v daném případě není dán obecný zájem na přezkoumání dotčeného kolaudačního rozhodnutí. Jak stěžovatel, tak i JUDr. F. se proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení odvolali. Jejich odvolání byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5. 2004. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že stavební úřad postupoval v souladu se zákonem (§ 78 stavebního zákona), když jako s účastníky řízení jednal pouze s družstvem a se stavebníkem. V souladu s názorem stavebního úřadu pak deklaroval, že pokud družstvo o probíhajícím řízení neinformovalo své členy, jedná se výhradně o vnitřní záležitost družstva, která pro kolaudační řízení nemá žádný význam. Předmětné rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou u městského soudu. Dle jeho tvrzení bylo stavební povolení vydáno dne 10. 5. 2002 a již 13. 6. 2002 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, které uvedené stavební povolení