2 As 61/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 61/2008- 72 - text 2 As 61/2008 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Ing. Michala Bednaříka, se sídlem Terezín, Fučíkova 254, správce konkurzní podstaty úpadce V. T., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, V Jirchářích 4, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Liberci, se sídlem Liberec 1, Rumjancevova 10, za účasti M. T., zastoupené JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem Louny, Mírové nám. 124, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 5. 2008, č. j. 59 Ca 10/2008 - 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 11. 2007, č. j. O – 69 – 521/2007 - Prch (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo podle § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Louny (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 18. 9. 2007, č. j. OR – 176/2007 – 507/4, kterým katastrální úřad podle § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“) v souboru popisných informací na LV č. 723 pro k. ú. Jimlín zrušil zápis vlastnictví pro pana V. T. a opravil zápis vlastnictví na společné jmění manželů V. T. a M. T.. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci žalobou, kterou se domáhal jeho zrušení. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 5. 2008, č. j. 59 Ca 10/2008 - 38, žalobu zamítl. Krajský soud se v odůvodnění svého rozsudku nejprve vyslovil k otázce, zda zápis vlastnictví lze považovat za údaj katastru nemovitostí ve smyslu § 8 katastrálního zákona, přičemž mu ze spojení § 5 a § 1 až § 4 tohoto zákona vyplynulo, že i zapsané vlastnické právo ke konkrétní nemovitosti tímto údajem je. K opravě chybných údajů katastru pak slouží, při splnění zákonných podmínek, právě institut opravy chyb v katastrálním operátu upravený v § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, v jehož intencích katastrální úřad opravu provede buď na návrh vlastníka nebo jiného oprávněného anebo i bez návrhu. Institut opravy tak slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin a v žádném případě nemá vliv na existenci právních vztahů. Právní teorie a judikatura již zaujaly jednotný názor v otázce, co je chybným údajem katastru – lze za něj považovat mj. i takový údaj, který vznikl právním omylem, např. zápis skutečnosti na základě listiny, na jejímž základě neměl být zápis učiněn. V další části svého rozsudku krajský soud nastínil rozdíl mezi zápisem vlastnických práv vkladem a záznamem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1 a § 7 katastrálního zákona) a vyvodil, že spočívá v účincích, které tyto zápisy do katastru mají. Na rozdíl od vkladu má záznam účinky toliko deklaratorní (resp. evidenční) a zapisují se jím tak vlastnická práva již existující. Pokud je tedy postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona opraven údaj katastru o vlastnickém právu zapsaném pouze záznamem, nedojde provedenou opravou k zásahu do vlastnického práva, neboť záznamem vlastnického práva do katastru toto právo nevzniklo. V daném případě společné jmění manželů V. T. a M. T. zaniklo ke dni prohlášení konkurzu na majetek V. T. a jako úpadce. Dohodu o vypořádání společného jmění manželů schválil pak soud usnesením a teprve tímto okamžikem nabyla účinnosti (viz § 26a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o konkurzu a vyrovnání“); vznik výlučného vlastnického práva však je podmíněn vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 150 odst. 1 občanského zákoníku). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že zápis o výlučném vlastnickém právu V. T. byl v katastru nemovitostí učiněn chybně v důsledku zřejmého omylu, neboť byl učiněn po předložení usnesení konkurzního soudu záznamem, a nikoli vkladem. Nic tak katastrálnímu úřadu nebránilo chybně provedený záznam opravit postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť opravou nebylo do právních vztahů zasaženo vzhledem k deklaratorním účinkům záznamu. Závěrem krajský soud dodal, že nyní bude na katastrálním úřadu, jak s podáním žalobce naloží, tj. zda bude jeho podání považováno za návrh na vklad (po doplnění podstatných náležitostí), či zda bude žalobcem podán návrh nový. Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností odkazující na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má především za to, že napadeným rozhodnutím byl úpadce zkrácen na svých právech (zejména na právu podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod), a nepřímo bylo taktéž zasaženo do práv jeho věřitelů, neboť byl z konkurzní podstaty odňat majetek, který má sloužit k jejich uspokojení. Stěžovatel trvá na tom, že se v daném případě nejednalo o chybný údaj v katastru nemovitostí, neboť za použití systematického výkladu lze za tyto údaje považovat pouze ty, jež jsou uvedeny v § 5 a 6 katastrálního zákona, a mezi těmi není uveden zápis vlastnictví ke konkrétní nemovitosti. Postup katastrálního úřadu, který tento zápis (nikoli údaj) změnil, byl protizákonný a v rozporu s principem materiální publicity (§ 10 katastrálního zákona). Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že na jeho případ dopadá (krajským soudem zmiňovaný) rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 5 As 16/2005 - 88, neboť ten se týkal rozsahu předmětu vlastnictví, a nikoli vlastnictví samotného. Stěžovatel dále uvádí, že zápis výlučného vlastnictví V. T. byl proveden na základě listin, které zápis vlastnického práva odůvodňovaly, neboť dohoda splňovala všechny náležitosti požadované právními předpisy a pokud návrh stěžovatele na zápis vypořádaného společného jmění manželů V. a M. T. nesplňoval všechny náležitosti, měl být stěžovatel vyzván k jeho doplnění (§ 18 katastrálního zákona), což se však nestalo. Katastrální úřad tak své pochybení opravil k tíži žalobce, což je v rozporu s principem řádné správy chápané jako služby občanům. Krajský soud se taktéž nevypořádal s námitkou, že pokud vůbec mohl katastrální úřad opravit nějaký údaj, mohl to být pouze údaj o nabývacím titulu, nikoli však vlastnické právo. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval svůj právní názor shodně jako v řízení před krajským soudem a uvedl, že se s napadeným rozsudkem ztotožňuje. Osoba na řízení zúčastněná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 1, věty první s. ř. s. Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], která má spočívat v tom, že se soud nevypořádal s žalobní námitkou, že pokud vůbec mohl katastrální úřad měnit nějaký údaj, mohl to být pouze údaj o nabývacím titulu, nikoli však samotné vlastnické právo. Teprve poté, dospěje-li zdejší soud k závěru, že napadené rozhodnutí přezkoumatelné je, může se zpravidla zabývat dalšími stížními námitkami (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004 - 105, publikovaný pod č. 617/2005 Sb. NSS). Podle konstantní judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje například takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny žalobní námitky, dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně by nepřezkoumatelnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by spis obsahoval protichůdná sdělení a z rozhodnutí by nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (srov. např. rozsudky ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006 - 36, zveřejněný pod č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005 - 298, zveřejněný pod č. 1119/2007 Sb. NSS, ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001 - 47, zveřejněný pod č. 386/2004 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 A 156/2002 - 25, zveřejněný pod č. 81/2004 Sb. NSS). Vychází-li Nejvyšší správní soud z výše u