4 As 19/2009 — Nejvyšší správní soud

4 As 19/2009- 103 - text 4 As 19/2009 - 103 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. K., zast. JUDr. Jitkou Stržínkovou Kvěchovou, advokátkou, se sídlem Žerotínova 32, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Ca 108/2008 - 42, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Ca 108/2008 – 42, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 18. 2. 2008, č. j. MV-1737-1/VS-2008 zamítl rozklad žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 10. 2007, č. j. OAM-446-7/TP-2007, kterým nebylo dle § 75 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců”) vyhověno žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu pro nesplnění podmínky uvedené v § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný (ministr vnitra) konstatoval, že žalobce požádal dne 9. 2. 2002 o udělení mezinárodní ochrany, řízení o žádosti skončilo dne 6. 8. 2007 nabytím právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2007, č. j. 4 Azs 43/2007 - 82. Poukázal na znění § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a uvedl, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku uvedenou pod písm. a), neboť o povolení k trvalému pobytu nepožádal neprodleně po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, které bylo ukončeno dne 6. 8. 2007, když žádost o povolení k trvalému pobytu podal až dne 19. 9. 2007. Za neprodleně podanou žádost není podle žalovaného možné považovat žádost podanou po uplynutí1 měsíce a 13 dnů od ukončení řízení. Jelikož zákon nepřipouští možnost, aby podmínka neprodleného podání žádosti byla správní orgánem žadateli prominuta, musela být žádost žalobce zamítnuta. Žalovaný shledal, že žalobce v rozkladu neuvedl žádné konkrétní případy, kdy údajně žadatelé obdrželi povolení k trvalému pobytu, přestože podali žádost více než 1 měsíc od ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Dodal, že žalobcem předložené potvrzení o ubytování, pro které žalobce podal žádost o povolení k trvalém u pobytu až po 1 měsíci a 13 dnech po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany má faktické nedostatky, pro které je nelze považovat za platné potvrzení podle ustanovení § 71 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Další dokazování žalovaný s ohledem na ustanovení § 51 odst. 3 správního řádu neprováděl, neboť byla zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, v níž zdůraznil, že již v podaném rozkladu namítal porušení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu s tím, že žalovaný nepostupoval ve stejných případech stejným způsobem (obdobně) a pojem „neprodleně” uvedený v § 67 zákona o pobytu cizinců nebyl žalovaným vykládán při aplikaci tohoto ustanovení konstantně jednotným způsobem. Výklad žalovaného se měnil, aniž by se měnila litera zákona nebo jiného podzákonného předpisu, anebo skutkové okolnosti projednávaných žádostí o trvalý pobyt. Podáním ze dne 19. 3. 2008 požádal žalobce o přiznání odkladného účinku žaloby a poukázal v této souvislosti na skutečnost, že v České republice žije se svou družkou paní T. B., které byl v ČR udělen trvalý pobyt, a povinnost žalobce vycestovat by tak představovala zásah do jeho rodinného a soukromého života. Žalobce dále vyjádřil své obavy z návratu do Ruska, kde byl pronásledován, a vyjádřil přesvědčení, že přiznání odkladného účinku žaloby nezasáhne do práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. V doplnění žaloby ze dne 4. 4. 2008 žalobce dále namítal, že žalovaný se ve svém rozhodnutí řádně nevyrovnal s jeho námitkou uvedenou v rozkladu, jestliže nezjistil dostatečně skutkový stav. Žalobce uvedl, že již v řízení o rozkladu spatřoval zásadní pochybení žalovaného v tom, že § 67 zákona o pobytu cizinců interpretoval různě (aniž by se měnily okolnosti případu), což mělo za následek nezákonné rozhodnutí o jeho žádosti o udělení trvalého pobytu. Připustil, že ke svému tvrzení o různém výkladu pojmu „neprodleně” ze strany ministerstva nedoložil žádné konkrétní důkazy, neboť žádné k dispozici neměl. Podle názoru žalobce byl však žalovaný povinen opatřit podklady pro vydání rozhodnutí sám, a to i přesto, že podle § 52 je povinností účastníků důkazy označit. Správní orgán totiž může rozhodnout až na základě řádně zjištěného skutkového stavu, což se v daném případě nestalo. Žalovaný neprovedl žádné další dokazování v tom směru, zda skutečně existovala rozdílná praxe ministerstva při výkladu zákona, jak žalobce namítal. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že žalovaný měl provést další dokazování (zjišťovat skutečný stav věci) zejména s ohledem na to, že to v daném případě bylo ve veřejném zájmu, jehož ochrany má správní orgán při svém rozhodování dbát. Veřejným zájmem je podle žalobce bezesporu zájem na dobré správě, kdy postup správního úřadu, má být konzistentní a správní orgán má ctít vlastní správní praxi a má jí být sám vázán; poukázal v tomto ohledu na rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007 - 251. Namítal dále, že již v rozkladu upozornil na skutečnost, že ministerstvo vnitra dříve považovalo žádost za neprodleně podanou i po uplynutí jednoho měsíce, avšak bez racionálního odůvodnění ustoupilo od této praxe v případě žalobce a pojem neprodleně vyložilo odlišně. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí o udělení trvalého pobytu č. j. OAM-57-11/TP-2005, v případě kterého byla žádost podaná více jak měsíc po ukončení azylového řízení. K tvrzení žalovaného, že potvrzení o ubytování doložené žalobcem k žádosti o trvalý pobyt mělo formální nedostatky. žalobce uvedl, že tato skutečnost nebyla vůbec zmíněna v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Pokud by potvrzení o ubytování mělo nedostatky, měl by být žalobce správním orgánem prvního stupně vyzván k jejich odstranění, což se nestalo a touto skutečností tak podle něho nemůže být odůvodněno neprovedení řádného dokazování ze strany žalovaného. K nejednotnému výkladu pojmu „neprodleně“ pak žalobce podotkl, že sám žalovaný ve svých rozhodnutích nepostupuje jednotně, když v případě žalobce tvrdí, že žádost o udělení trvalého pobytu je třeba podat v řádu několika dnů od skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, kdežto v předchozích rozhodnutích (např. č. j. MV-745/VS-2008, MV-551/VS-2008) uvádí, že lze akceptovat lhůtu několika týdnů. Městský soud v Praze (dále též „městský soud”) usnesením ze dne 24. 4. 2008, č. j. 5 Ca 108/2008 - 26 přiznal žalobě odkladný účinek, neboť po zvážení věci dospěl k závěru že právní následky napadeného rozhodnutí žalovaného mohou pro žalobce představovat nenahraditelnou újmu. Přiznání odkladného účinku se přitom nedotkne práv třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na své rozhodnutí a setrval na tom, že v daném případě bylo postupováno v souladu s platným právním řádem a k porušení zákona nedošlo. K námitce, v níž žalobce poukazoval na rozhodnutí ministerstva vnitra z roku 2005, která byla za obdobných okolností pro žadatele příznivá, žalovaný uvedl, že od vydání tohoto rozhodnutí již uplynul značný časový úsek, přičemž i soudní praxe je někdy nejednotná. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že si obstaral dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a neporušil příslušná ustanovení správního řádu ani zákon o pobytu cizinců. Na závěr připomněl, že žalobce je hlášen na zcela jiné adrese k pobytu než jeho družka. Navrhoval, aby městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Ca 108/2008 – 42, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ztotožnil se se závěrem žalovaného, že za neprodleně podanou žádost o udělení trvalého pobytu lze skutečně považovat žádost podanou do několika dnů od ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, nikoliv po jednom měsíci a třinácti dnech. Podle názoru městského soudu musí být taková žádost podána bez zbytečného odkladu, maximálně lze akceptovat lhůtu v řádu několika málo týdnů, nikoli již měsíců. Žádost podaná po jednom měsíci a třinácti dnech není žádostí podanou neprodleně. Z rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-745/VS - 2008 a MV - 551/VS-2008, ve kterých se v odůvodnění uvádí, že lze akceptovat lhůtu týdnů, nelze podle městského soudu dovodit, že by žalovaný akceptoval jako přijatelné žádosti podané po více než jednom měsíci od ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany; tvrzení, že lze