5 Afs 70/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 70/2008- 152 - text č. j. 5 Afs 70/2008 - 153 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: NELI S. P. A., a. s. (dříve NELI, a. s.), se sídlem Na Hraničkách 589/34, Vyškov, IČ 25548964, zastoupený JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 8, Vyškov, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2008, č. j. 30 Ca 197/2006 - 123, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Finanční úřad ve Vyškově platebním výměrem ze dne 15. 5. 2006, č. j. 37674/06/341980/3054, žalobci uložil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 754 864 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 8. 2006, č. j. 11542/06/FŘ/170, zamítl. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 16. 4. 2008, č. j. 30 Ca 197/2006 - 123, zamítl, přičemž své rozhodnutí odůvodnil následujícím způsobem: Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné především proto, že v otázce porušení rozpočtové kázně byla jeho práva a povinnosti jako příjemce dotace interpretována v rozporu s obsahem rozhodnutí o poskytnutí dotace (rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10. 12. 2003, reg. č. 218/2003-8021Kr) a byl, na rozdíl od žalovaného, přesvědčen, že s majetkem, na který byla dotace poskytnuta, podnikal v souladu s účelem dotace. Krajský soud však dospěl k závěru, že žalobce rozpočtovou kázeň porušil. Předně, v otázce povinností a podmínek, které byly rozhodnutím o poskytnutí dotace žalobci jako příjemci dotace uloženy, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný nepochybil, pokud v odůvodnění napadeného rozhodnutí tyto povinnosti a podmínky specifikoval i s přihlédnutím k Zásadám, kterými se stanovují podmínky pro poskytování finančních podpor formou dotací na základě podpůrných programů stanovených podle § 2 odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství pro rok 2003, č. j. 2713/2003-7002, které vydalo Ministerstvo zemědělství (dále jen „Zásady“) . Dle krajského soudu bylo třeba vycházet z toho, že na základě ustanovení předmětného rozhodnutí byl žalobce povinen podrobně se seznámit se zněním Zásad a byl povinen je dodržovat. Výklad, jehož cílem bylo popření vázanosti žalobce jako příjemce dotace Zásadami, nebylo proto možné akceptovat. Rovněž žádost žalobce ze dne 27. 5. 2003 o podporu zvyšování funkčnosti a účinnosti systému kritických bodů (HACCP), podprogram 13. B. Zásad, musela vycházet ze znalosti a respektování Zásad, a to včetně příloh (investičního projektu určeného pro NELI, a. s., závod Český Brod, kde je zpracován systém kritických bodů ve spolupráci s příslušným školícím střediskem HACCP). Navíc bylo dle krajského soudu zřejmé, že ještě před vydáním rozhodnutí o poskytnutí předmětné dotace žalobce porušil ustanovení části A bodu 2 písm. a) Zásad, když v uvedené žádosti (Přehledu dokladů) uvedl jako nákladovou položku lapač kamene a písku Ateko, který na základě smlouvy ze dne 21. 5. 2003 prodal leasingové společnosti (příslušné finanční prostředky však do státního rozpočtu, navzdory podmínce uvedené v rozhodnutí o použití dotace, nevrátil) a zařízení ASŘ pro varnu cukrovaru, které na základě smlouvy ze dne 29. 5. 2003 prodal obdobně, přičemž doklady o zmíněných prodejích při kontrole správci daně sám předložil. Krajský soud odmítl jako irelevantní tvrzení, že daný majetek byl stále evidován v účetnictví žalobce. Jako zásadní důvod nedodržení povinností a podmínek vyplývajících z rozhodnutí o poskytnutí dotace a ze Zásad, však hodnotil krajský soud, stejně jako žalovaný to, že žalobce pronajal společnosti Manolis, a. s., s účinností od 3. 5. 2004 podstatnou část majetku pořízeného s přispěním dotace jako součást Cukrovaru Český Brod. Jmenovaná společnost následně přemístila podstatnou část předmětného majetku do Cukrovaru Vrdy. Důsledkem pronájmu tedy bylo, že dotovaný majetek nebyl používán ke schválenému účelu, tj. k realizaci investičního projektu určeného pro žalobce při výrobě cukru v Cukrovaru Český Brod a týkajícího se zvyšování funkčnosti a účinnosti systému kritických bodů (HACCP) podporou technických opatření souvisejících s naplňováním uvedeného systému. Dle krajského soudu bylo třeba vycházet z toho, že jestliže příjemce dotace získal od státu investiční prostředky na podporu své výrobní činnosti, pokud se týká zvyšování úrovně zdravotní nezávadnosti produkce a hygieny provozu, pak je namístě, aby dotace byla příjemcem takto použita. To znamená, aby byla realizována podle předloženého a schváleného projektu. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace přitom vyplývá, že příjemcem dotace je žalobce, nikoliv společnost Manolis, a. s. a že tedy žalobce je tím subjektem, který se zavázal dotaci realizovat při zvyšování úrovně zdravotní nezávadnosti produkce a hygieny provozu v souladu se schváleným projektem, tj. při výrobě cukru v Cukrovaru Český Brod, nikoliv tedy, že takovým subjektem je společnost Manolis, a. s. s výrobou cukru v Cukrovaru Vrdy. Krajský soud při hodnocení předmětného pronájmu z hlediska naplnění povinností příjemce dotace vzal za rozhodné skutečnosti vyplývající z rozhodnutí o poskytnutí dotace, nikoliv okolnosti dané soukromoprávní dispozicí žalobce ve smyslu § 488b a násl. obchodního zákoníku. Již skutečnost, že nájemci je přenecháván podnik, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad, znamená, že žalobce jako pronajímatel není tím, kdo při výrobě cukru využívá dotovaný majetek. Na tom dle krajského soudu nic nemění ani to, že nájemce není bez souhlasu pronajímatele oprávněn měnit předmět podnikání (§ 488e odst. 1 obchodního zákoníku). Nadto právo na čerpání dotace nenáleží k pronajatému podniku, protože je právem příjemce dotace z adresného veřejnoprávního aktu, který převod tohoto práva soukromoprávním úkonem příjemci dotace neumožňuje. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2006, č. j. 1 Afs 92/2005 - 98, www.nssoud.cz, krajský soud dále dovodil, že dodržování rozpočtové kázně vyžaduje, aby povinnosti příjemce dotace byly považovány za přesné vyjádření pro příjemce závazného pravidla chování. Nemohly tudíž být relevantními náklady vynaloženými žalobcem v rámci daného projektu jiné náklady než ty, které se vztahují k podporované investici, a které byly realizovány a proplaceny v termínu do 31. 10. 2003. Nebylo proto právně významné ani tvrzení žalobce, že dotace nebyla Ministerstvem zemědělství poskytnuta na konkrétní odsouhlasená zařízení. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v níž poukazoval na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel krajskému soud především vytýkal, že jeho závěr, podle něhož došlo k porušení podmínek vyplývajících z rozhodnutí o poskytnutí dotace pronájmem a následným přemístěním podstatné části majetku pořízeného s přispěním dotace, není podloženo dostatečnými důvody a rozsudek krajského soudu je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace ani ze Zásad podle stěžovatele nevyplývá, že místem určení dotace je Cukrovar Český Brod. Tato provozovna není v citovaných dokumentech nikde zmíněna. Bylo na Ministerstvu zemědělství, aby předmětné dokumenty formulovalo dostatečně jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně a tím předešlo výkladovým nejasnostem. V případě nesrozumitelnosti rozhodnutí je třeba volit výklad vůči příjemci dotace „mírnější“. Navíc byla informace o tom, že se zařízení nachází v Cukrovaru Český Brod v době řízení o žádosti pravdivá a úplná, a není možné říci, že by nastalo porušení rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo Zásad uvedením nesprávné či nepravdivé informace, a to ani v případě následného přemístění zařízení. V rozhodnutí o poskytnutí dotace byla nadto výslovně uložena pouze povinnost oznámit ministerstvu změny, které nastanou proti ustanovením uvedeným v tomto rozhodnutí. K žádné takové změně nedošlo, proto stěžovatel neměl důvod ministerstvu nic oznamovat. Ze strany ministerstva byly upřednostněny jiné skutečnosti než skutečný účel, pro který byl dotace určena. Ta byla poskytnuta za účelem „zvyšování úrovně zdravotní nezávadnosti potravin a hygieny provozu potravinářských podniků podporou provedení potřebných technických opatření v návaznosti na zpracovaný systém kritických bodů (HACCP)“. Stěžovatel nic neporušil, pokud uvedené zařízení dál používal k podnikání a k účelu, na nějž byla dotace určena. Rozporný je rovněž závěr krajského soudu, dle něhož právo čerpání dotace nenáleží k pronajatému podniku, jelikož je právem příjemce z adresného veřejnoprávního aktu, když zároveň se dotace má vz