Nejvyšší správní soud 5 Ans 2/2009
Nejvyšší správní soud · 29. 4. 2009
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti.
O co šlo: Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu navrhovateli přípisem ze dne 6. 2. 2009, č. j. 7 Ca 260/2003 – 154 sdělil, že jeho podání ze dne 16. 1. 2009 není procesním návrhem předpokládaným zákonem č. 6/2002 Sb. a dále, že z tohoto důvodu nebude soud na základě jeho podání ve věci činit další úkony.
Výsledek: Kasační stížnost navrhovatele proti přípisu Městského soudu v Praze ve věci č. j. 7 Ca 260/2003 – 154 ze dne 6.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
5 Ans 2/2009- 162 - text
č. j. 5 Ans 2/2009 - 163
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatele F. O., proti odpůrci: Ministerstvo financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti sdělení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2009, č. j. 7 Ca 260/2003 – 154,
takto:
Kasační stížnost navrhovatele proti přípisu Městského soudu v Praze ve věci č. j. 7 Ca 260/2003 – 154 ze dne 6. 2. 2009 s e o d m í t á .
Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu navrhovateli přípisem ze dne 6. 2. 2009, č. j. 7 Ca 260/2003 – 154 sdělil, že jeho podání ze dne 16. 1. 2009 není procesním návrhem předpokládaným zákonem č. 6/2002 Sb. a dále, že z tohoto důvodu nebude soud na základě jeho podání ve věci činit další úkony.
Podáním ze dne 16. 1. 2009 se navrhovatel domáhal předložení celé věci Parlamentu České republiky dle ustanovení § 175 odst. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
Navrhovatel proti sdělení městského soudu podal kasační stížnost, ve které uvedl, že ji podává podle ustanovení § 106 odst. 4 druhé věty zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí soudu dle navrhovatele nemá žádné náležitosti a je tak dle ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s. nicotné.
Nejvyšší správní soud v této věci vycházel z následující úvahy:
Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem; usnesením jen tam, kde to zákon stanoví (§ 53 odst. 1 s. ř. s.). V jiných věcech soud rozhoduje usnesením tam, kde to zákon stanoví (§ 53 odst. 2 s. ř. s.). Proti rozhodnutí soudu jsou opravné prostředky přípustné, jen stanoví-li tak tento zákon (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak (§ 102 s. ř. s.).
Formou rozhodnutí městského soudu je tedy rozsudek a usnesení. Sdělení městského soudu ze dne 6. 2. 2009 není rozhodnutím, a proto proti němu není kasační stížnost přípustná.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížnost navrhovatele podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu