5 As 86/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 86/2008- 52 - text č. j. 5 As 86/2008 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobkyně: K. D., zastoupené Mgr. Petrem Langem, advokátem se sídlem Mezníkova 273/13, Brno, proti žalovanému: Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 9, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2007, č. j. 2670/2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2008, č. j. 30 Ca 334/2007 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti 2400 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Langa, advokáta se sídlem v Brně, Mezníkova 273/13. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem zrušil Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného č. j. 2670/2007 ze dne 25. 10. 2007 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity ze dne 20. 8. 2007, č. j. 109512/08/2007 o vyměření poplatku spojeného se studiem a současně zamítl žádost žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí o poplatku za prodlouženou dobu studia, který jí byl vyměřen za každých dalších 6 započatých měsíců studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Toto rozhodnutí neobsahovalo samostatnou část označenou jako odůvodnění, pouze za poučením byla uvedena věta, že poplatek byl stanoven žalobkyni „v souladu s ustanovením § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, na základě správně zjištěných údajů v matrice studentů“. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V této uplatnil kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť se domnívá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku rozsahu aplikace správního řádu na veřejné vysoké školy. Krajský soud zastává názor, že děkan Filozofické fakulty nemohl nové rozhodnutí dle § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) vůbec vydat, přičemž odkazuje na § 68 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o vysokých školách“), který použití správního řádu při rozhodování o právech a povinnostech studentů vylučuje. Tomuto ustanovení je však dle stěžovatele třeba rozumět tak, že se nepoužije procesní úprava na vydávání rozhodnutí, na jejíž místo nastupuje speciální úprava zákona o vysokých školách obsažená v § 68 zákona. Úprava „nového rozhodnutí“ podle § 101 správního řádu však má povahu ustanovení o obecném procesním institutu, při jehož použití správní orgán postupuje samozřejmě podle procesních ustanovení, kterým se řídí rozhodování jím prováděné. Krajský soud sám v jiných věcech akceptoval použití ustanovení § 101 správního řádu (např. 30 Ca 240/2007 - 34, 31 Ca 121/2007 - 35). Podle § 101 správního řádu se běžně na Masarykově univerzitě postupuje po zrušení vydaného rozhodnutí rozsudkem ve správním soudnictví. Akceptace právního názoru krajského soudu by vedla k závěru, že ve věci práv a povinností studentů vysoké školy je např. vyloučena obnova řízení, neboť o tomto institutu zákon o vysokých školách nestanoví nic, že není možno užít institutu zastoupení, nebylo by možné podpůrně užít ustanovení správního řádu o doručování, tedy ani rozhodnutí o vyměření poplatku fakticky doručovat, apod. Takový výklad by měl za následek nemožnost změny nesprávného rozhodnutí bez toho, že by student podal žádost o přezkum, vysoká škola by tedy byla zbavena možnosti nápravy vlastních nesprávných rozhodnutí z vlastní iniciativy. Úprava rozhodování o právech a povinnostech studentů obsažená v § 68 zákona o vysokých školách je úpravou speciální, použitelná pravidla procesní je však nutno subsidiárně nacházet dle § 105 zákona o vysokých školách ve správním řádu. Dále se stěžovatel dovolává naplnění kasačního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť se domnívá, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky řízení. Žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí pozbyly účinků vydáním nového rozhodnutí stěžovatele ze dne 22. 4. 2008, č. j. 149/Tar/SO/2008. Původní rozhodnutí tak byla nahrazena rozhodnutím novým a nemají proto žádné právní účinky a zcela tím odpadl předmět řízení. Krajský soud tak měl žalobu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. Stěžovatel taktéž namítá nedostatek pasivní legitimace. Rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity č. j. 2670/2007 ze dne 25. 10. 2007 samo o sobě nemůže mít povahu správního rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť povinnost žalobkyně byla založena rozhodnutím vydaným v prvním stupni děkanem Filosofické fakulty Masarykovy university (č. j. 109512/08/2007 ze dne 20. 8. 2007). Žaloba směřující pouze proti rozhodnutí vydanému ve druhém stupni tak zjevně nesměřuje k ochraně veřejných subjektivních práv žalobkyně před nezákonným zásahem do jejích práv. Žalobkyně ostatně nikde v řízení před správním orgánem ani následně v řízení před soudem netvrdila žádné důvody, proč by vyměření poplatku za studium mělo být v rozporu s právním předpisem. Jakkoli žaloba směřovala proti Masarykově univerzitě jako veřejnoprávní korporaci, u níž bylo ve věci vedeno řízení, soud provedl dle svého úsudku záměnu pasivní legitimace žalovaného, jehož postavení přisvědčil rektorovi MU, aniž k tomu vydal jakékoliv procesní rozhodnutí. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na ne zcela jednotnou judikaturu NSS. V rozhodnutí č. j. 2 As 37/2006 - 63 byl vysloven názor, že rozhodovací pravomoc je svěřena rektorovi, naopak v rozsudcích sp. zn. 3 As 25/2006 a sp. zn. 3 As 15/2007 Nejvyšší správní soud judikoval, že děkan a rektor nejsou správními orgány sui generis. Vzhledem k tomu stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud postupoval dle § 17 s. ř. s. Stěžovatel dále spatřuje napadený rozsudek nepřezkoumatelným dle § 103 odst. 1 písm. d) pro jeho nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost. Na jedné straně krajský soud odmítá použití § 101 správního řádu veřejnou vysokou školou s argumentem, že aplikace správního řádu na rozhodování o právech a povinnostech studentů je vyloučena, na druhé straně krajský soud posuzuje formální náležitosti rozhodnutí veřejné vysoké školy podle správního řádu. Navíc již krajský soud aplikaci § 101 správního řádu v jiné právní věci připustil (rozhodnutí krajského soudu č. j. 30 Ca 240/2007 - 34). Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nesrozumitelnosti, zejména ohledně právní situace vzniklé v důsledku rozsudku. Soud úsudkem, že nové rozhodnutí dle § 101 správního řádu děkan fakulty nemohl vůbec vydat (jde o rozhodnutí děkana Filozofické fakulty ze dne 22. 4. 2008, č. j. 149/Tar/SO/2008, o němž však krajský soud nepojal nic závazně do výroku), vytvořil nejasnou právní situaci po nabytí právní moci rozsudku. Nejasnost rozsudku v tomto ohledu také neumožňuje stěžovateli, aby se v pokračujícím řízení řídil právním názorem soudu, jak mu ukládá § 78 odst. 5 s. ř. s. Stěžovatel dodává, že nové prvostupňové rozhodnutí bylo již na žádost žalobkyně přezkoumáno rektorem univerzity a žalobkyni bylo vyhověno v jejím požadavku na povolení platby poplatku formou splátek. Žádný z účastníků v současné době nemá právní jistotu, které z rozhodnutí považovat za platné, příp. jak nakládat s rozhodnutím druhým. Stěžovatel navrhl, aby soud rozsudek zrušil a současně žalobu odmítl. Požádal též o přiznání odkladného účinku. Žalobkyně se ke kasační stížnosti vyjádřila dne 17. 9. 2008. Ztotožňuje se s výrokem krajského soudu. Má za to, že v době podání žaloby byly podmínky řízení splněny a případným důsledkem vydání nového rozhodnutí by pak mohl být pouze postup dle § 62 s. ř. s. a nikoli odmítnutí žaloby. Co se týká označení stěžovatele, není dán důvod k podání kasační stížnosti, neboť pokud by Nejvyšší správní soud shledal rozpor v označení jako vadu rozhodnutí, lze tuto odstranit opravným usnesením, které nebude mít vliv na samotný výrok rozhodnutí. Navrhla kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.). Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v rozsahu uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. Ve smys