6 Ads 48/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 48/2009- 66 - text 6 Ads 48/2009 - 79 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: ARCHER SHERIDAN, s. r. o., se sídlem Bucharova 2/1281, Praha 5, zastoupené Mgr. Zuzanou Červenou, advokátkou, se sídlem Újezd 46, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2005, č. j. 323 - 6003 - 4211 - 25.10.2005/Klí, ve spojení s platebním výměrem Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 9. 2005, č. j. 744/2208/05, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. 12 Cad 1/2006 - 41, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. 12 Cad 1/2006 - 41, kterým byla zamítnuta její žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelčino odvolání proti výše označenému platebnímu výměru Pražské správy sociálního zabezpečení, jímž byla stěžovatelce podle ustanovení § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), uložena povinnost zaplatit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 16 830 Kč a penále z tohoto pojistného ve výši 2507 Kč. Tento nedoplatek vznikl podle žalované tak, že stěžovatelka nezahrnula do vyměřovacích základů pro odvod pojistného příjmy za měsíce leden 2005 až červenec 2006 v úhrnné výši 49 500 Kč zúčtované zaměstnanci společnosti Mgr. V. Š., který byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce. Tato dohoda však nebyla podle žalované uzavřena v souladu s ustanovením § 236 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Žalovaná dospěla k závěru, že podle obsahu šlo o dohodu o pracovní činnosti, Mgr. V. Š. tak podléhal pojišťovací povinnosti. II. [2] Městský soud v Praze, jak bylo výše předznamenáno, žalobu zamítl a napadené rozhodnutí žalované potvrdil. Jeho právní závěry se opíraly o kvalifikovaná podání obou stran. Pro účely posouzení věci rozšířeným senátem se jeví být vhodným na tomto místě představit základní skutková východiska a právní hodnocení obou účastníků řízení, jak v průběhu řízení správního i soudního krystalizovala. [3] Pražská správa sociálního zabezpečení u stěžovatelky provedla ve dnech 5., 6. a 9. 9. 2005 kontrolu podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tato kontrola byla provedena u stěžovatelky poprvé. Při této kontrole Pražská správa sociálního zabezpečení zjistila, že u stěžovatelky je na základě pracovněprávního vztahu založeného „dohodou o provedení práce“ činný zaměstnanec – Mgr. V. Š. Tato dohoda byla uzavřena na dobu jednoho roku (od 1. 9. 2004 do 31. 8. 2005), pracovní úkol byl vymezen jako „výkon funkce odpovědného zástupce společnosti ARCHER SHERIDAN, s. r. o., ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., v platném znění (živnostenský zákon)“, přičemž jako upřesnění tohoto úkolu bylo vymezeno, že odpovědný zástupce je povinen zejména odpovídat za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a zúčastňovat se provozování živnosti v potřebném rozsahu. Odměna za pracovní úkol byla stanovena splatnou v měsíčních částkách o pevné výši 4500 Kč. Pražská správa sociálního zabezpečení v rámci kontrolních zjištění konstatovala po citaci rozhodných ustanovení zákoníku práce, zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, živnostenského zákona a dalších, že pracovněprávní úkon nelze posuzovat pouze podle jeho označení, ale je třeba přihlédnout k jeho skutečnému obsahu. V případě uzavřené dohody o provedení práce bylo podle Pražské správy sociálního zabezpečení zřejmé, že nešlo v případě sjednané činnosti o činnost nárazovou nebo specifickou, ale o dlouhodobou pracovní činnost s obecně vymezeným pracovním úkolem. I s přihlédnutím ke způsobu odměňování šlo tedy obsahově o dohodu o pracovní činnosti. Dohody o pracovní činnosti jsou totiž uzavírány za účelem opakující se pracovní činnosti, kdy jsou práce vykonávány buď nepravidelně podle časových možností, nebo pravidelně, ale za takových podmínek, kdy by bylo pro zaměstnavatele neúčelné a nehospodárné, aby výkon pracovní činnosti soustavně řídil, sledoval její provádění a kontroloval dodržování stanovené pracovní doby. Dohody o provedení práce jsou naproti tomu charakterizovány individuálně určeným pracovním úkolem nebo dílem, které nespočívá v periodickém plnění druhově vymezeného pracovního úkolu, ale směřuje k dosažení výsledku. Proto dohoda o provedení práce končí, jestliže pracovník splnil svůj pracovní úkol, který je dohodou sjednán, a odměna za provedený pracovní úkol je vyplácena po dokončení a odevzdání práce nebo po dokončení její části. Vzhledem k tomu, že pracovněprávní vztah mezi stěžovatelkou a Mgr. V. Š. Pražská správa sociálního zabezpečení vyhodnotila jako vztah založený dohodou o pracovní činnosti, dospěla k závěru, že Mgr. V. Š. byl účasten nemocenského a důchodového pojištění a byl povinen spolu se zaměstnavatelem ve smyslu zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti odvádět příslušné pojistné. Jinak řečeno, zaměstnanci měsíčně vyplácená částka 4500 Kč nebyla stěžovatelkou zahrnuta v rozporu s právem do jeho vyměřovacího základu pro odvod pojistného, a stěžovatelce tak vznikl nedoplatek na pojistném ve výši 16 830 Kč. Na základě provedené kontroly pak Pražská správa sociálního zabezpečení vydala dne 9. 9. 2005 platební výměr č. 744/2208/05, jímž vyčíslila nedoplatek na pojistném ve výši 16 830 Kč spolu s penále ve výši 2507 Kč, celkem tedy 19 337 Kč. [4] Proti tomuto platebnímu výměru podala stěžovatelka v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání zdůraznila, že základním předpokladem pro možnost uzavřít některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je naplnění alespoň jedné z podmínek podle § 232 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce. Tyto podmínky podle svého názoru splňuje obě – podle stěžovatelky není pro ni jako pro zaměstnavatele jednak smysluplné činnost odpovědného zástupce podle živnostenského zákona s ohledem na předmět činnosti stěžovatelky a s ohledem na její velikost zajišťovat vztahem v pracovním poměru, a to pro nemožnost rozvrhnout účelně pracovní dobu, sledovat plnění práce a kontrolovat dodržování pracovní doby, jednak (z hlediska naplnění druhé podmínky) považuje stěžovatelka za neúčelné a nehospodárné, aby odváděla za svého zaměstnance při takovém rozsahu činnosti a výši odměny pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek (zvýšení nákladů na práci). Pokud jde o rozhodná kritéria rozlišení mezi dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce, stěžovatelka v odvolání dovodila, že je jím pouze kritérium kvantitativní, tj. předpokládaný hodinový rozsah práce. Jiná kritéria, obdobně jako to činí v kasační stížnosti, zpochybnila. [5] Žalovaná, jak již bylo výše předznamenáno, odvolání zamítla. Jádrem její argumentace bylo kvalitativní odlišení dohod o provedení práce od dohod o pracovní činnosti. Zdůraznila jednorázový a izolovaný charakter pracovního úkolu ve srovnání s opakovaným „výkonem práce“ podle dohod o pracovní činnosti. Žalovaná konstatovala, že pracovní úkol ve smyslu § 136 zákoníku práce by měl být vymezen pracovním výsledkem, individuálně, nikoliv druhově. Sjednaná práce mezi stěžovatelkou a Mgr. V. Š. přitom podle žalované onu charakteristiku postrádá. Výkon práce odpovědného zástupce vyplývá z běžné činnosti zaměstnavatele a vyžaduje příslušné řídicí, kontrolní, iniciativní a poradní pravomoci, neboť odpovědný zástupce odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů. Podle žalované jde o dlouhodobý výkon práce s určitou periodicitou, o opakovanou pracovní činnost se stálou potřebou jejího výkonu, byť kvantitativně v malém rozsahu. Pokud jde o zdůraznění kvantitativního kritéria, žalovaná je relativizuje jako směrodatné potud, že dohoda o pracovní činnosti může být výslovně podle § 237 odst. 1 zákoníku práce sjednána i na rozsah prací nižší než 100 hodin. [6] Městský soud v Praze se při posouzení žalobních námitek obdobných jako u odvolání obsahově ve své argumentaci v podstatě ztotožnil s argumentací žalované - z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud upouští od konstatování obsahu soudního spisu. III. [7] V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že rozsudek Městského soudu v Praze podle jejího názoru vychází z nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vedle toho rovněž rozsudek nezohlednil stěžovatelkou