6 As 30/2008 — Nejvyšší správní soud

6 As 30/2008- 97 - text 6 As 30/2008 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 2006/921/dzu/FTV, č. j. sot/8474/07, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008, č. j. 8 Ca 363/2007 - 57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobkyně FTV Prima, spol. s r. o. (dále též „stěžovatelka“), podala kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým přezkoumával rozhodnutí žalované Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „Rada“) o uložení pokuty za správní delikt podle ust. § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a změně dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“) – zařazení do vysílání pořadu, který by mohl ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Pokuta ve výši 100 000 Kč byla uložena za vysílání pořadu ze série VyVolení ze dne 12. 4. 2006 v 20.51 hodin, přičemž tento pořad obsahoval pasáže, v nichž se vyskytovalo verbální i neverbální násilí a byla prezentována konzumace alkoholu a nevhodné chování pod jeho vlivem. Řízení bylo vedeno o pořadu z druhé série reality show VyVolení vysílaném 12. dubna od 20.51 hod. na programu Prima televize. Pořad s podtitulem „Výzva“ je složen z rekapitulace dějů z předchozího dne „obžerství a pivních slavností“. Pořad sestával ze sestřihu scén zobrazujících opilé soutěžící (obyvatele vily), kteří pod vlivem alkoholu užívali hojně vulgární výrazy. Pluto byl v opilosti agresivní, bouchal a házel předměty kolem sebe a dokonce v rozčilení udeřil M. Ostatní soutěžící však jeho chování neschvalovali (především facku M.). Podrobná analýza pořadu je založena ve správním spise. Dne 5. 10. 2007 vydala žalovaná Rada rozhodnutí, v němž posuzovaný pořad kvalifikovala jako porušení povinnosti provozovatele vysílání stanovenou ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání spočívající v zařazení do vysílání pořadu, v němž je prezentována konzumace alkoholu a nevhodné chování pod jeho vlivem, včetně verbálního i neverbálního násilí, který je způsobilý ohrozit zejména mravní nebo psychický vývoj dětí a mladistvých. Za uvedené jednání uložila stěžovatelce pokutu ve výši 100 000 Kč podle s ust. § 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání. Rozhodnutí žalované v posuzované věci bylo rozčleněno na šest částí (I. - VI.). V části I. uvedla popis typu pořadu VyVolení 2, dějů a slovních vyjádření odehrávajících se v posuzovaném pořadu a dále pak reprodukovala obsah vyjádření žalobkyně v řízení správním. V části II. se Rada vypořádala s námitkami žalobkyně vznesenými v řízení správním: Nejprve Rada zdůraznila, že žalobkyně se nemůže zbavit odpovědnosti za správní delikt poukazem (případně i důkazem) na ohrožování vývoje dětí a mladistvých jinými subjekty; v rámci zjišťování skutkového stavu věci Rada nevyhověla návrhu stěžovatelky na provedení důkazu znaleckým posudkem – tento svůj závěr opřela o nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 396/05 z 27. 10. 2005 a rozsudek NSS č. j. 8 As 62/2005 - 66, z nichž je zřejmé, že úsudek o možném ohrožení mravního vývoje dětí a mladistvých spadá do kategorie právního posouzení a Rada je tedy oprávněna si jej učinit sama. Námitku stěžovatelky k hodnocení jednotlivých sekvencí pořadu, nikoliv pořadu jako celku, považovala Rada za irelevantní a účelovou. K námitce stěžovatelky, že je třeba její jednání posuzovat jako porušení ust. § 32 odst. 1 písm. j) zákona o vysílání (povinnost nezařazovat do programu pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky), Rada uvedla, že v probíhajícím řízení nejsou hodnocena pouze jednotlivá slova (tedy možné vulgarity a nadávky). V části III. napadeného rozhodnutí je obsažena úvaha Rady o způsobilosti pořadu ohrozit zejména mravní, příp. psychický vývoj dětí a mladistvých. Tento prvek shledává především ve verbální či neverbální agresivitě mezi soutěžícími, která je negativně hodnocena i samotnými soutěžícími. Dále je v pořadu prezentována konzumace alkoholu, který je soutěžícím nabízen stěžovatelkou, a to včetně podpory v jeho konzumaci ve formě vyhlášení soutěží, a je též zobrazeno, jak se soutěžící opíjí a jednají pod vlivem alkoholu. Rada má za to, že pořad ve svém důsledku dětem ukazuje, že alkohol je odměnou, lze v jeho konzumaci soutěžit, obsahuje též scény plné agresivního chování (př. P. bouchající dveřmi, házející květináč do bazénu, atd.), což není žádným způsobem korigováno. Scény do vysílání byly zařazeny zcela vědomě jako divácky atraktivní. Jelikož je pořad VyVolení kombinací přímého přenosu a sestřihů dříve natočených záběrů, stěžovatelka má plně v rukou výsledek sestřihu a jeho obsah. Chování v posuzovaném pořadu prezentované není společností akceptováno ani tolerováno a ve vztahu ke skupině zákonem chráněných osob nemůže být považováno za žádoucí a přehlédnutelné. Takový pořad může ohrozit zejména mravní a psychický vývoj dětí a mladistvých, především dětí předškolního a mladšího školního věku. Rada v rozhodnutí zdůrazňuje, že zásadní metodou osvojování vnějšího světa dětmi je nápodoba. Tou si dítě osvojuje všechny důležité skutečnosti svého tělesného, duševního i mravního života, které postupně utvářejí jeho životní styl. Pro nápodobu mají mimořádný význam osobnostní vzory a modely jednání, které mohou být zprostředkovány i mediálně. Pořad však v žádné své části dětem nevysvětluje, že chování soutěžících není normální. Po shrnutí závěrů z odborných vyjádření (Centrum pro mediální studia CEMES - Fakulta sociálních věd UK /„Rozbor vysílání pořadu „VyVolení 2“/, Pedagogická sekce Etického Fóra ČR /vyjádření z 24. 9. 2005/, PhDr. J. R., PhD. /rámcový posudek z 20. 9. 2005 k tzv. „reality show“/, doc. PhDr. V. B. a znalecký posudek prof. MUDr. P. W., Ph.D. předložený žalované stěžovatelkou), v této části rozhodnutí také Rada vyložila neurčité právní pojmy, které zákon o vysílání v ust. § 32 odst. 1 písm. g) užívá. V části IV. rozhodnutí jsou vyloženy jednotlivé složky povinnosti zakotvené v ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, kterou, jak Rada konstatuje, žalobkyně porušila. Zdůraznila mj. potencialitu ohrožení jako znak skutkové podstaty. V části V. odůvodnění pak Rada poukázala na předchozí upozornění, která ve věci porušení zákona o vysílání ve vztahu k žalobkyni učinila v minulosti. V VI. závěrečné části se Rada zabývala odůvodněním výše pokuty, přičemž porušení povinnosti shledala jako závažné, vědomé a úmyslné. Proti rozhodnutí žalované podala stěžovatelka žalobu ke správnímu soudu, v níž se domáhala zrušení rozhodnutí žalované. Městský soud dne 5. 2. 2008 žalobu zamítl jako nedůvodnou. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dne 13. 3. 2008 kasační stížnost a domáhá se jí zrušení napadeného rozsudku. Stěžovatelka shledává nezákonnost napadeného rozsudku v nesprávném posouzení otázky, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu. Podle stěžovatelky jak rozhodnutí Rady, tak rozsudek soudu neobsahují popis toho, jak byl naplněn konkrétně ohrožovací následek posuzovaného deliktu a příčinná souvislost mezi skutkem a možným ohrožením. V tomto nedostatku spatřuje stěžovatelka porušení zásady správního trestání nulla poena sine crimine. Stěžovatelka považuje popis skutku za nedostatečný zejména proto, že popis některých dílčích dějů je subjektivní, účelový a zavádějící. Z těchto nedostatků dovozuje stěžovatelka, že takto nedostatečný popis skutku nemůže být zákonným předpokladem pro uložení pokuty. Akceptace nedostatečného popisu skutku by v budoucnu znamenala zásah do právní jistoty stěžovatelky, v této souvislosti upozorňuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 19/2005. Stěžovatelka opakuje svou žalobní námitku, že obecné závěry o nevhodnosti posuzovaného pořadu pro děti lze aplikovat i na jiné pořady jako je denní zpravodajství, dokumenty, politické debaty, detektivní příběhy, talk shows atd., k níž se soud vyjádřil v rozsudku jen částečně. Porovnal totiž vliv pořadu typu reality show na dětského diváka pouze s fiktivními žánry, nikoliv se zpravodajstvím či politickou debatou, kterým je pořad VyVolení bližší. Stejně tak se podle stěžovatelky soud nevypořádal s její žalobní námitkou, že pořad neobsahuje „verbální násilí“, když neuvedl žádnou „definici“ verbálního násilí, na jejímž základě by bylo možno jednání v posuzovaném pořadu klasifikovat. Konečně pak stěžovatelka upozorňuje na nesrozumitelnost bodu 2 výroku správního rozhodnutí, který zní: „k porušení povinnosti d