7 As 30/2009 — Nejvyšší správní soud

7 As 30/2009- 166 - text č. j. 7 As 30/2009 - 166 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: TV PRODUCTS CZ, s. r. o., se sídlem Rybná 669/4, Praha 1, zastoupen JUDr. Davidem Štrosem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Telenákup Česká republika, s. r. o., se sídlem U Nákladového nádraží 3146/6, Praha 3, zastoupena JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem Na Pankráci 11/449, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. 11 Ca 196/2007 – 77, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. 11 Ca 196/2007 – 77, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. 11 Ca 196/2007 – 77, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad“) ze dne 25. 6. 2007, č. j. O-146810, jímž bylo ve zkráceném přezkumném řízení změněno rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 5. 2007 tak, že se rozklad žalobce zamítá a potvrzuje se napadené rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 3. 4. 2006 o prohlášení slovní ochranné známky č. 232 671 ve znění „ORBITREK“ za neplatnou pro část výrobků ve třídě 28 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal důvodnou námitku žalobce, že nebyly splněny předpoklady pro postup ve zkráceném přezkumném řízení podle ust. § 98 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých procesních právech, když nebyl před jeho vydáním seznámen s obsahem spisového materiálu, resp. s podklady pro vydání nového rozhodnutí. Podle názoru městského soudu lze na uvedenou problematiku přiměřeně aplikovat rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, č. j. 7 As 40/2003 - 61; publ. pod č. 958/2006 Sb. NSS, protože závěry v něm uvedené lze aplikovat nejen na ust. § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., v znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2005, ale přiměřeně i na ust. § 36 odstavec 3 správního řádu, účinného od 1. 1. 2006, protože toto právní ustanovení má obdobný obsah i smysl. Podle citovaného rozsudku je smyslem tohoto právního ustanovení poskytnout účastníku správního řízení možnost prezentovat správnímu orgánu své stanovisko k důkazním prostředkům, které správní orgán shromáždil ve správním řízení. Materiálním předpokladem jeho užití je situace, kdy skutkový stav doznal změn, zejména byly provedeny zásadní důkazy, o nichž účastník řízení neví. Za předpokladu, že odvolací správní orgán řízení neprovedl další dokazování a při rozhodování vycházel pouze z těch podkladů, které již účastník řízení znal, nedošlo podle Nejvyššího správního soudu k porušení ust. § 36 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., v znění pozdějších předpisů. V daném případě byl obsah spisového materiálu předmětem správního řízení, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, přičemž v průběhu tohoto správního řízení se žalobce vyjádřil k obsahu spisového materiálu a žádné námitky, připomínky či návrhy na jeho doplnění nevznesl. Podle názoru městského soudu tedy nebyl žalobce na svém právu být seznámen s podklady řízení zkrácen. Skutkový stav totiž zůstal po celou dobu řízení v podstatě nezměněn, podklady pro rozhodnutí tvořily součást spisu prakticky od samého počátku řízení. Ze všech podání žalobce je zřejmé, že obsah podkladového materiálu mu byl před vydáním napadeného rozhodnutí znám a své stanovisko k němu správnímu orgánu sdělil. Ke změně rozhodnutí vedly Úřad výhradně důvody vyplývající z právního posouzení existujících důkazů, zejména výpisů z obchodního rejstříku společností TV - Shop Česká republika, spol. s r. o. a Telenákup Česká republika, s. r. o. Zrušení napadeného rozhodnutí pouze proto, že žalobce nebyl formálně uvědoměn o tom, že správní úřad shromáždil podklady pro rozhodnutí a správní řízení je ve stadiu těsně před rozhodnutím, považoval městský soud za nadbytečné a formalistické, neboť účelu citovaného ustanovení bylo v daném případě zjevně dosaženo. Napadené správní rozhodnutí vycházelo ze skutečnosti, že v osobě navrhovatele došlo pouze ke změně obchodní firmy a nikoli k zániku původního navrhovatele a vzniku nového právního subjektu. Původní rozhodnutí ze dne 29. 5. 2007 nesprávně zhodnotilo transformaci v osobě navrhovatele, což bylo důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí. Užívání předmětného označení posoudil Úřad v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí a podle názoru městského soudu správně dovodil, že užívání označení osobou zúčastněnou na řízení započalo již v období před podáním přihlášky napadené ochranné známky. Tím byla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání rozhodnutí o prohlášení ochranné známky za neplatnou. K námitce nesprávného posouzení, zda navrhovatel prokázal užívání označení natolik, aby bylo možno konstatovat vznik dřívějšího práva uživatele nezapsaného označení, městský soud dospěl ke stejnému závěru jako správní orgány. Nestanoví-li zákon žádnou časovou podmínku, je třeba při posouzení rozsahu užívání vycházet z konkrétních okolností daného případu. Úřad poukázal na povahu zboží, které bylo v obchodním styku předmětným označením opatřeno a na rozdíl od předmětů běžné denní spotřeby dovodil, že doložený počet šedesáti prodaných posilovacích strojů je možno uznat jako množství vypovídající o skutečném užití označení ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), tedy o splnění druhé podmínky, kterou citovaný zákon formuluje pro vydání rozhodnutí o prohlášení ochranné známky za neplatnou. Městský soud dospěl k závěru, že Úřad svůj úsudek o důvodnosti návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou vzhledem ke zjištění, že běžný spotřebitel si mohl v rozhodném období od února do září 1999 spojit prodej posilovacích a cvičebních strojů označených „ORBITREK“ nebo „OrbiTrek“ se společností TV - Shop Česká republika, spol. s r. o. řádně odůvodnil, přičemž tento jeho závěr neodporoval zásadám známkového práva. Městský soud neshledal, že by tento úsudek byl zřejmě mylný či logicky nemožný. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvody podle ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že městský soud pochybil při posuzováni předmětu sporu, tj. otázky, zda byly v daném případě splněny požadavky ust. § 7 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 32 odst. 3 zákona o ochranných známkách. Citované ustanovení taxativně vymezuje konkrétní podmínky, které musí být splněny a prokázány, aby se uživatel nezapsaného označení mohl domáhat prohlášení ochranné známky za neplanou. Rozhodnutí správního orgánu i městského soudu se od zákonných požadavků odchyluje, popř. není dostatečně odůvodněno. Důkazní břemeno splnění jednotlivých podmínek nese ten, kdo se práva nezapsaného označení dovolává, v tomto případě osoba zúčastněná na řízení. Ust. § 7 odst. 1 písm. g) a § 32 odst. 3 zákona o ochranných známkách dávají uživateli nezapsaného označení mimo jiné silná zápovědní práva, srovnatelná s právy vlastníka ochranné známky, a proto je obecně uznáváno, že takové označení se musí vyznačovat i určitými rysy ochranné známky. Zejména je požadováno, aby se nezapsané označení u veřejnosti vžilo pro tohoto uživatele a jeho výrobky, resp. získalo rozlišovací způsobilost. Je vyžadováno, aby takové označení bylo průměrným spotřebitelem spojováno s konkrétní osobou či jejími výrobky. Požadavek prokázání těchto skutečností při aplikaci § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách je také soustavně vyžadován Úřadem v jeho rozhodovací praxi. Jako příklad lze uvést rozhodnutí ve věci 0-170390, ze dne 12. 7. 2004, nebo rozhodnutí ve věci 0169328. Pokud jde o prokázání výše uvedených skutečností, Úřad při svém rozhodování soustavně vyžaduje důkaz hodnověrnými prostředky (typicky propagační a inzertní materiály, katalogy, etikety, popř. jiné doklady), tj. takovými, aby bylo jednoznačně prokázáno, že určité označení bylo průměrným spotřebitelem spojováno s konkrétní osobou či jejími výrobky. V průběhu celého řízení nebyla podle stěžovatele prokázána žádná reklama na daný výrobek (cvičební a posilovací stroj) a na označení („ORBITREK“), což vyplývá i ze seznamu důkazů, které předseda Úřadu sepsal v napadeném rozhodnutí. Osoba zúčastněná na řízení neprokázala ani tvrzenou televizní inzerci předmětného zboží a označení. Úřad tak po skutkové stránce vycházel při posuzování rozlišovací způsobilosti pouze z kopií faktur, které vystavili zahraniční dodavatelé osoby