8 Afs 88/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 88/2008- 101 - text 8 Afs 88/2008 - 106 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Měšťanský pivovar v Poličce, a. s., se sídlem Pivovarská 151, Polička, zastoupeného Mgr. Richardem Němcem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, Horova 17, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2007, čj. 7213/071200602199, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2008, čj. 30 Ca 177/2007  73, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 9. 2007, čj. 7213/07-1200-602199 zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem ve Svitavách (správce daně) dne 5. 3. 2007, čj. 12422/07/263912/6621, kterým žalobci byla dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 1 285 260 Kč. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 29. 8. 2008, čj. 30 Ca 177/2007  73 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že pro rozhodnutí ve věci je zásadní to, zda na základě dohody o vydání věci ze dne 3. 2. 1994 bylo ze strany povinné osoby vydáno oprávněným osobám rovněž příslušenství budovy čp. 151 postavené na stavební parcele č. 836 v k. ú. Polička. Od zodpovězení této otázky se odvíjí i posouzení dalších skutečností, např. to, zda věci tvořící toto příslušenství byly vzápětí vloženy do základního jmění žalobce, zda mohly být předmětem další dohody o vydání věci ze dne 30. 9. 1995 a zda mohly tvořit obsah pronajatého souboru movitých a nemovitých věcí. Soud prvního stupně založil svou argumentaci na právních názorech vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000. V dohodě o vydání věcí dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen zákon „o mimosoudních rehabilitacích“) není o příslušenství stavby pivovaru zmínka. Podle krajského soudu zjistil žalovaný skutkový stav projednávané věci zcela nedostatečně, v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Z podkladů, ze kterých žalobce vyšel nelze spolehlivě dospět k závěru, že na žalobce přešlo vlastnické právo také k veškerému příslušenství pivovaru čp. 151. K tomu soud prvního stupně dodal, že finanční úřad se danou problematikou zabýval poměrně podrobně, avšak žalovaný jeho závěry ignoroval a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se o nich vůbec nezmínil. Žalobní námitkou ohledně problematiky, ve kterém kalendářním roce měl žalobce účtovat rozdíl mezi ročním nájemným a uplatněnými daňovými odpisy, se krajský soud nezabýval, neboť ji žalobce podal až po uplynutí zákonné lhůty ve smyslu § 71 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž se dovolal stížního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Stěžovatel spatřuje důvodnost kasační stížnosti ve skutečnosti, že krajský soud nevzal v úvahu skutkový stav a vyšel toliko z nerelevantní právně teoretické otázky. Předmětem sporu je posouzení oprávněnosti uplatnění odpisů z pronajatého majetku dle § 28 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Konkrétně šlo o zjištění, že nemovitosti vedené pod položkou 1 – 6 (tj. sklad olejů a kyselin, zadní rampa, přístřešek k sociálnímu zařízení kotelny, stožárová trafostanice, zpevněná plocha z betonových panelů a opěrná stěna u zadní rampy) Přílohy č. 1 ke Smlouvě na pronájem souboru movitých a nemovitých věcí ze dne 1. 10. 1995 nemohly být předmětem nájmu, neboť byly již před tímto datem vloženy jako nepeněžitý vklad do základního jmění žalobce. Stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením věci, tak jak jej provedl krajský soud, jelikož na souzený případ nesprávně aplikoval obecnou právní větu z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, přičemž nevyhodnotil stěžejní důkazní prostředky a neřešil skutkový stav, pouze se zabýval právně teoretickou otázkou ohledně problematiky součástí a příslušenství. Uvedené rozhodnutí nelze na danou věc vztáhnout, jelikož aplikovaný zákon o mimosoudních rehabilitacích je zákonem speciálním, který má přednost před úpravou obecnou. Za věc v restitučním smyslu je nutno považovat objekt jako celek, jelikož tak byl i znárodněn. Ať byly věci příslušenstvím či součástmi, měly být vydány oprávněným osobám. Žalobce přitom problematiku příslušenství v odvolání nenamítal. Stěžovatel dále uvedl, že se ve svém rozhodnutí o odvolání podrobně vypořádal s námitkou žalobce, podle které požadoval na základě § 23 odst. 4 písm. d) zákona o daních z příjmů snížit základ daně o 3 933 366 Kč z důvodu, že tuto částku zaúčtoval do výnosů roku 2005 a zdanil za daní z příjmů právnických osob za zdaňovací roku 2005. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti podle § 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s., k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 25. 2. 1993, čj. 5 C 287/92 rozhodl ve prospěch oprávněných osob o vydání, mimo jiné, stavební parcely č. 836 s pivovarem čp. 151, v katastrálním území Polička. Současně určil povinné osobě Pivovary Hradec Králové, státní podnik, uzavřít dohodu o vydání věci. V rozsudku soudu o oddělení součástí a příslušenství věcí od věci hlavní není pojednáno. Dohoda o vydání věci byla sepsána dne 3. 2. 1994 a bylo v ní toliko stanoveno, že povinná osoba vydává mimo jiné stavební parcelu č. 836 s pivovarem čp. 151 včetně všech práv a povinností. Touto dohodou došlo k převodu celkem 77/112 spoluvlastnických podílů, přičemž 35/112 nemovitého majetku nebylo vydáno. Vlastnické právo k vydávaným nemovitostem přešlo na oprávněné osoby dnem právních účinků vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, tj. dnem 16. 6. 1994. Protokolem o předání věci ze dne 31. 8. 1995 obě strany stvrdily, že došlo k fyzickému předání vydávané věci a její správy, včetně součástí a příslušenství, v rozsahu dle čl. 1 odst. 1 Výměru o rozsahu znárodnění Ministerstva vnitra, upraveném dle inventurního seznamu DHIM a HIM ke dni 31. 8. 1995. V předávacím protokolu byly věci nemovité vymezeny pod položkami 1 – 41, přičemž stavební parcela 836 s pivovarem čp. 151 byla uvedena pod společnou položkou 1.-9. a sporné nemovitosti byly specifikovány jako hlavní a vedlejší stavby na pozemcích 1.-9., a to pod položkou č. 29., 30.-31., 32., 33., 34. a 37. Následně byla dne 30. 9. 1995 sepsána další dohoda o vydání, a to z důvodu dodatečného zjištění, že k vydávaným nemovitostem náleží pozemkové parcely v původní dohodě nezahrnuté. V čl. II této dohody je stanoveno, že „povinná osoba veškeré vydané a vydávané nemovitosti dohodou ze dne 3. 2. 1994 a touto dohodou vydává se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými, jakož i součástmi a příslušenstvím tj. varnou, ležáckým sklepem, spilkou, kotelnou s vysokým komínem, lahvárnou a sudárnou, komunikacemi, přípojkou vody a plynu s rozvody, vedlejšími stavbami tj. skladištěmi, garážemi, dílnami, stožárovou trafostanicí s rozvody, studnou ve dvoře a na louce, kanalizací a retenční nádrží, porosty a oplocením, tak jak je k datu účinnosti zákona sama užívala nebo užívat oprávněna byla.“ Dne 4. 12. 1993 byla uzavřena zakladatelská smlouva akciové společnosti Měšťanský pivovar v Poličce, podle které vklady zakladatelů tvoří spoluvlastnický podíl mimo jiné ke stavební parcele č. 836 s pivovarem čp. 151. Za účelem stanovení výše základního jmění a pro vyčíslení hodnoty akcií společnosti vypracoval Ing. Arch. P. V. tzv. Technickou pomoc – odborný názor podle § 171 odst. 3 obchodního zákoníku na účetní hodnotu budov a pozemků (dále jen „odborný názor“). Věci uvedené pod položkou č. 1 - 6 nebyly v odborném názoru obsaženy. Dne 1. 10. 1995 byla mezi pronajímateli – J. V. a Ing. K. W. jako zmocněnci oprávněných osob uvedených v dohodách o vydání věci a nájemcem Měšťanským pivovarem v Poličce, zastoupeným členy představenstva (J. V. a E. R.) uzavřena nájemní smlouva, podle které pronajímatelé pronajali nájemci nemovitý (sporné nemovitosti uvedené pod položkou č. 1 - 6) a movitý majetek za nájemné ve výši 12 000 ročně. Současně bylo dohodnuto, že nájemce bude