1 Afs 32/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 32/2010- 86 - text 1 Afs 32/2010 - 91 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně Nedcon Bohemia, s. r. o., se sídlem Holandská 34, 533 01 Pardubice, zastoupené Ing. Z. U., daňovým poradcem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2008, č. j. 7459/08-1500-602705, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2009, č. j. 31 Ca 193/2008 - 53, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2009, č. j. 31 Ca 193/2008  53, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 11. 8. 2008, č. j. 7459/08-1500-602705, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle § 49 odst. 2 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), vydané Finančním úřadem v Pardubicích dne 13. 6. 2008, č. j. 134452/08/248540/7121. Uvedeným rozhodnutím finanční úřad zamítl odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení ve věci dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003, neboť odvolání bylo podáno osobou k tomu nepříslušnou. Výše uvedené rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, jíž se domáhala jeho zrušení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 12. 2009, č. j. 31 Ca 193/2008 - 53, podané žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2008 i rozhodnutí Finančního úřadu v Pardubicích ze dne 13. 6. 2008 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zabýval se především posouzením plné moci ze dne 7. 2. 2008, jímž prokuristé žalobkyně Roman Bleha a Kamila Hánělová zmocnili daňového poradce Ing. U. k veškerým úkonům před správcem daně podle daňového řádu. Uvedl, že zastoupení podnikatele „může mít dvojí podobu, tj. na základě udělené prokury jako "zvláštní plné moci" a na základě "obecné" plné moci podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, pak u právnické osoby je bezesporu k udělení takové "obecné" plné moci oprávněn statutární orgán, přičemž stejné oprávnění je nutno přiznat i prokuristovi“. Krajský soud uzavřel, že prokurista je oprávněn zvolit si pro daňové řízení zástupce podle § 10 odst. 3 daňového řádu. Řízení o odvolání žalobkyně podané prostřednictvím daňového poradce na základě plné moci ze dne 7. 2. 2008 tedy nemělo být zastaveno, nýbrž věcně projednáno. Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností namítaje, že je dán důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky osudem v předcházejícím řízení. Podle stěžovatele prokurista není zástupcem daňového subjektu ve smyslu § 10 odst. 3 daňového řádu a nemůže proto zmocňovat další osoby k jednání se správcem daně. Z dikce ustanovení § 133 a dalších zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „obch. zák.“), vyplývá, že prokurista není statutárním orgánem společnosti, proto nemůže zmocňovat další osoby k jednání se správcem daně. Odůvodnění krajského soudu ohledně možnosti prokuristy udělovat plnou moc je podle stěžovatele nedostatečné; taková plná moc by byla mimořádným úkonem, se kterým obchodní zákoník nepočítá. Závěrem stěžovatel k průběhu dosavadního řízení poznamenal, že žalobkyně porušila povinnost zakotvenou v ustanovení § 33 odst. 7 daňového řádu a neoznámila správci daně změny statutárního orgánu do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly. Žalobkyně rovněž ani přes výzvu k doplnění odvolání ze dne 7. 5. 2008 odvolání řádně nedoplnila, proto správce daně podané odvolání podle § 49 odst. 2 písm. c) daňového řádu zamítl. Jako zcela nepřípadnou označil stěžovatel argumentaci žalobkyně, že vrácení předkládací zprávy s právním názorem nadřízeného orgánu bylo porušením zásady dvojinstančnosti, neboť tento postup vyplývá z ustanovení § 49 odst. 2 daňového řádu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti nebylo podáno. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Kasační stížnost je důvodná. Ze spisu vyplynuly následující skutečnosti. Dne 21. 12. 2007 podala žalobkyně dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003. Důvodem jeho podání bylo vyúčtování licenčních poplatků mateřskou společností za minulá období. Žalobkyně si uplatněním dodatečných nákladů na licenční poplatky snížila daňový základ o 8 436 120 Kč a požádala Finanční úřad v Pardubicích (dále též „správce daně“) o vrácení přeplatku na dani ve výši 2 615 160 Kč. Uvedené dodatečné daňové přiznání za žalobkyni podali prokuristé Roman Bleha a Kamila Hánělová. Oba prokuristé oprávnění jednat společně za žalobkyni udělili dne 7. 2. 2008 plnou moc Ing. Z. U., daňovému poradci, pro veškeré úkony před správcem daně podle daňového řádu bez omezení ke všem zdaňovacím obdobím do 31. 12. 2003 včetně. Finanční úřad v Pardubicích rozhodnutím ze dne 22. 2. 2008, č. j. 7366/08/248540/7121, řízení ve věci podaného dodatečného daňového přiznání zastavil, neboť k 31. 12. 2007 uplynula lhůta pro vyměření daně podle § 47 daňového řádu. Proti uvedenému rozhodnutí správce daně bylo dne 18. 3. 2008 podáno odvolání Ing. Z. U., daňovým poradcem. Správce daně podané odvolání spolu s předkládací zprávou ze dne 15. 4. 2008 předložil žalovanému, ten však přípisem ze dne 21. 4. 2008 správci daně předkládací zprávu vrátil s poznámkou, že plná moc ze dne 7. 2. 2008 neopravňuje Ing. Z. U. k podání odvolání za žalobkyni. Žalovaný dále konstatoval, že „z dikce příslušných ustanovení obchodního zákoníku (§ 133 a násl.) je zřejmé, že prokurista není zástupcem daňového subjektu ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 daňového řádu. (…) Prokurista nemůže zmocňovat další osoby k jednání se správcem daní“. Výzvou ze dne 7. 5. 2008, č. j. 107570/08/248540/7121, správce daně informoval žalobkyni o právním názoru žalovaného a vyzval ji k doplnění zákonných náležitostí odvolání o osoby příslušné k jeho podání. Dne 23. 5. 2008 obdržel správce daně vyjádření ze dne 20. 5. 2008 podepsané Leendertem Porterem de Jongem, jednatelem žalobkyně, který vyjádřil souhlas s kroky učiněnými Ing. Z. U. v daňovém řízení a pro právní jistotu současně přiložil jím podepsanou plnou moc pro uvedeného daňového poradce ze dne 15. 5. 2008. Správce daně z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že od 10. 4. 2008 došlo u daňového subjektu ke změně v osobách jednatelů, a že funkce jednatele pana de Jonga skončila 10. 4. 2008; tato změna byla do obchodního rejstříku promítnuta 13. 5. 2008. Správce daně tak uzavřel, že podané vyjádření a plná moc doručené dne 23. 5. 2008 jsou neplatné, neboť ke dni podpisu těchto písemností již pan de Jong nebyl jednatelem žalobkyně. Odvolání ani přes výzvu ze dne 7. 5. 2008 nebylo doplněno o osoby příslušné k jeho podání, proto správce daně v souladu s § 49 odst. 2 písm. c) daňového řádu rozhodnutím ze dne 13. 6. 2008, č. j. 134452/08/248540/7121, odvolání zamítl. Krajský soud jako stěžejní otázkou posuzovaného případu označil posouzení platnosti plné moci ze dne 7. 2. 2008, kterou prokuristé společnosti zmocnili daňového poradce Ing. Z. U. k jednání za společnost v průběhu daňového řízení. Nejvyšší správní soud se ovšem nejprve zabýval samotným postavením prokuristy, jeho oprávněním jednat za společnost v daňovém řízení a následně i jeho oprávněním udělit plnou moc daňovému poradci k zastupování společnosti v daňovém řízení. Ustanovení § 14 obch. zák., jež nedostálo změn od 1. 1. 2005 do současnosti, stanoví, že prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokuru lze udělit jen fyzické osobě (odstavec 1). V prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat nemovitosti a zatěžovat je, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno (odstavec 2). Omezení prokury vnitřními pokyny nemá právní následky vůči třetím osobám (odstavec 3). Více osobám lze prokuru udělit tak, že jsou k zastupování a podepisování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je přitom třeba souhlasného projevu vůle všech prokuristů nebo alespoň dvou z nich (odstavec 4). Prokurista podepisuje tím způsobem, že k firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a