1 As 33/2010 — Nejvyšší správní soud

1 As 33/2010- 67 - text 1 As 33/2010 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Robertem Lososem, advokátem se sídlem nám. Republiky 3, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2009, č. j. DSH/782/09, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2010, č. j. 17 Ca 5/2009 - 28, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení výše označeného rozsudku, kterým krajský soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne 5. 1. 2009, č. j. OD/62/09/Kk, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 22 odst. 1 písm. e) bod 4. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož se měl dopustit tak, že dne 10. 11. 2008 v cca 16.00 hodin řídil v obci Červené Poříčí na silnici č. I/27 ve směru od Klatov do Plzně osobní automobil Audi A3, přestože neměl jako osoba podléhající povinnosti podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám platný posudek zdravotní způsobilosti; za toto jednání mu byla uložena pokuta ve výši 5000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1000 Kč. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zdůraznil, že názor žalovaného, odmítající návrhy nových důkazů i skutečností žalobcem předestřených až v odvolacím řízení pro podmínku koncentrace řízení, je nesprávný. Soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 96/2008 zdůraznil, že ačkoliv podmínka koncentrace řízení je normována správním řádem, nelze ji pro účely přestupkového řízení akceptovat. Podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích má obviněný z přestupku právo vyjádřit se ke skutečnostem, jež se mu kladou za vinu, uplatňovat skutečnosti, navrhovat důkazy na svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky; tato práva má přitom po celou dobu přestupkového řízení, neboť zákon neomezuje jejich uplatňování na určité stadium řízení. Správní orgány pochybily, neboť nepřipustily v odvolacím řízení nové návrhy a důkazy žalobce. Soud připomenul, že žalobci nelze přikazovat součinnost či navrhovat důkazy, pokud k tomu však dojde, je povinen se správní orgán s takovými návrhy zabývat. Je nesprávný názor žalovaného, vyjádřený v napadeném rozhodnutí, že pokud se žalobce domníval, že byl držitelem posudku o své zdravotní způsobilosti, měl na tuto skutečnost poukázat již v řízení před správním orgánem prvního stupně. Z dodatečně předloženého výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce vyplývá, že žalobce absolvoval dne 29. 1. 2008 zdravotní prohlídku (tedy v době předcházející silniční kontrole) a ošetřující lékař uznal, že je schopen řízení motorového vozidla. Žalobcem předložený důkaz měl být podkladem pro zjištění dalších skutečností rozhodných pro posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku. Toto porušení ustanovení řízení před správním orgánem mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Tím, že správní orgán s odkazem na koncentraci řízení nepřipustil předložený důkaz i návrh dalších důkazů, upřel žalobci jeho právo na obranu a krajský soud proto s odkazem na § 76 odst. 1 písm. c) a § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. uvedená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítl, že rozsudek je založen na nesprávně zodpovězených právních otázkách. Zdůraznil, že § 82 odst. 4 zákona 500/2004 Sb., správní řád, zakotvuje zásadu koncentrace řízení, která se musí nutně aplikovat i na řízení o přestupku, ve smyslu § 51 zákona o přestupcích. Žalovaný odmítá z tohoto důvodu i názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem v rozsudku, na který krajský soud odkazuje. Obecně lze jistě připustit, že na řízení o přestupcích se vztahují zásady obdobné trestnímu řízení, to však nelze akceptovat bez rozlišení specifik obou typů řízení. Zásada vyjádřená v § 82 odst. 4 správního řádu odráží základní zásady řízení, a to zásady hospodárnosti a rychlosti. To vše je pak nutné vnímat zejména ve vztahu k prekluzivním lhůtám; lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupek činí totiž pouze 1 rok. Dalším argumentem je skutečnost, že kdyby býval žalovaný prováděl důkazy, jež byly navrženy v odvolání, aniž by je žalobce uplatnil u správního orgánu prvního stupně, nahrazoval by de facto nalézací řízení a odejmul by žalobci obranu, která je mu garantována pouze v dvojinstančním řízení. Již pro tuto skutečnost je nutno trvat na dodržování zásady koncentrace řízení i u tohoto typu řízení. Nesprávným závěrem krajského soudu je dále i to, že by se správní orgány měly zabývat otázkou, zda se žalobce podrobil lékařské prohlídce ve smyslu § 87 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Pro věc je totiž pouze podstatné, zda byl řidiči vydán posudek o zdravotní způsobilosti v souladu s prováděcími předpisy; jedním z nich je zejména vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 277/2004 Sb., v níž je mimo jiné stanoven obsah i vzor posudku o zdravotní způsobilosti. Je předně na řidiči, aby prokázal předložením posudku svoji zdravotní způsobilost. Za posudek nelze tedy považovat jakoukoliv lékařskou zprávu, ale pouze tento posudek. Není-li řidič schopen předložit posudek o zdravotní způsobilosti ke dni řízení motorového vozidla, dopustil se již tímto konáním přestupku bez ohledu na faktický stav řidiče a bez ohledu na jinou zdravotní dokumentaci. Správní orgány nemají dostatečnou kvalifikaci, aby usuzovaly z jiných lékařských potvrzení, nežli z posudku vyhotoveného dle § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu, o způsobilosti řidiče řídit motorové vozidlo. Toto posouzení patří výhradně lékaři. Stěžovatel z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce nevyužil možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom neshledal ani vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Před vypořádáním kasačních námitek považoval Nejvyšší správní soud za potřebné ujasnit obsah skutkové podstaty přestupku podle § 20 odst. 1 písm. e) bodu 4. přestupkového zákona, neboť toto ujištění má podstatný vliv na případný další postup správních orgánů. Podle zmíněného ustanovení se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu. Kdyby takto formulované pravidlo ukládalo povinnost řidiče mít platný posudek o zdravotní způsobilosti při sobě a v případě silniční kontroly jej předložit kontrolnímu orgánu, pak by již v daném případě nemělo smyslu zabývat se ve správním řízení dalším dokazováním faktické existence takového posudku; to právě proto, že skutková tvrzení obou stran sporu jsou shodná – tedy, že v době silniční kontroly žalobce neměl u sebe zmíněný posudek. Skutečnost, že se eventuálně posudek nachází ve zdravotní dokumentaci žalobce, uložený u jeho lékaře, by tak byl z tohoto pohledu irelevantní, neboť skutková podstata přestupku by již byla naplněna pouhým nepředložením zdravotního posudku kontrolním orgánům při silniční kontrole. Skutková podstata žalobci vytýkaného přestupku je však systemizována v bodě 4. uvedeného ustanovení společně s jinými skutkovými podstatami, zachycenými v bodech 1. až 5. a vyjádřena takto: „[p]řestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a 1. není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění, 2. byl mu zadržen řidičský průkaz 3f), 3. není držitelem platného osvědčení profesní způsobilosti řidiče 3g), 4. nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu 5. pozbyl jako řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropských společenství, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, právo k řízení motorového vozidla na území České republiky.“ Všechny zde uvedené skutkové podstaty přestupků jsou založeny na objektivní existenci nějakého jevu, bez ohledu na to, zda kontrolovan