1 As 61/2010 — Nejvyšší správní soud

1 As 61/2010- 98 - text 1 As 61/2010 - 105 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: J. P., zastoupena JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 23, Praha 2 - Vinohrady, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5 - Smíchov, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Zemědělské družstvo vlastníků Dolní Břežany, se sídlem Libeň 224, Libeř, zastoupeno JUDr. Miloslavem Moravcem, advokátem se sídlem Dienzenhoferovy sady 2, Praha 5 - Smíchov, 2. obec Libeř, se sídlem Libeř 35, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2007, čj. 128954/2007/KUSK, sp. zn. SZ 122587/2007/KUSK ÚSŘ/Ru, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení ad 1. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, čj. 10 Ca 321/2007  48, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, čj. 10 Ca 321/2007  48, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Zemědělské družstvo vlastníků (dále jen „stěžovatel“) podalo dne 27. 12. 2006 u Obecního úřadu Dolní Břežany (dále jen „správní orgán I. stupně“) žádost o vydání stavebního povolení na bioplynovou stanici v obci Libeř, části obce Libeň. Postavení účastníka řízení bylo přiznáno rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 25. 6. 2007 i žalobkyni paní J. P., zastupující zájmy občanů obce. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 27. 6. 2007, čj. 4738/07, sp. zn. SÚ-8430/06/Ln/SP/R, vyhověl žádosti stěžovatele a vydal stavební povolení. [2] Žalobkyně spolu s dvěma dalšími účastníky řízení podala proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný vyhověl odvolání jen zčásti, neboť změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že doplnil podmínku č. 61, dle níž musí být nádrž na skladovanou kejdu pro potřeby bioplynové stanice železobetonová a zastropená. Ve zbytku zůstalo rozhodnutí správního orgánu I. stupně beze změny. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu. Městský soud shledal žalobu důvodnou, a proto zrušil rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně a věc jim vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně nebyla vyrozuměna o zahájení řízení o vydání stavebního povolení. Správní orgán I. stupně jí sice přiznal postavení účastníka řízení, avšak příslušné usnesení dle § 28 odst. 1 správního řádu jí zaslal až současně s rozhodnutím ve věci samé. Žalobkyně tak neměla žádnou příležitost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim, resp. uplatnit námitky, případně navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně opakovaně nahlížela do spisu a seznamovala se s podklady pro rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Ze spisového materiálu totiž vyplývá pouze to, že dne 9. 7. 2007 (tj. po vydání stavebního povolení) nahlížel do spisu zástupce žalobkyně. Městský soud dále dodal, že pokud není s určitou osobou od počátku jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv jí toto postavení náleží, jedná se o pochybení správního orgánu, jehož důsledky nemůže nést účastník řízení. Jestliže správní orgán I. stupně přiznal žalobkyni postavení účastníka řízení, měl jí po vydání usnesení, jímž bylo rozhodnuto o otázce účastenství, stanovit lhůtu k uplatnění námitek a poskytnout jí možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. Správní orgán I. stupně však žalobkyni tato práva zcela upřel. [4] Městský soud dále ve shodě se žalobkyní dospěl k závěru, že na daný případ nelze aplikovat § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Pod pojmem uzavřený prostor existujících staveb měl zákonodárce na mysli buď prostor obklopený jedinou stavbou, nebo prostor obklopený několika dalšími budovami, které na sebe sice nemusí těsně navazovat, avšak jejich vzdálenosti jsou tak malé, že je možno hovořit o uzavřeném prostoru. Nelze souhlasit s tím, že uzavřeným prostorem je prostor uzavřený oplocením (drobnou stavbou). K oplocení pozemku nelze pro účely aplikace § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona přihlížet, je-li stavba vyšší než stávající oplocení, což je tento případ. Část souboru staveb je totiž umísťována do prostoru mezi oplocení a stávající stavby, bude viditelný i při pohledu z vnějšku areálu zemědělského družstva. Podmínka neměnnosti vnějšího výškového uspořádání tak není splněna. [5] V neposlední řadě přisvědčil městský soud i třetímu žalobnímu bodu. Zaujal právní názor, že stavební úřad je povinen dle § 10 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, zveřejnit žádost o vydání stavebního povolení i tehdy, proběhlo-li jen zjišťovací řízení dle tohoto zákona. V daném případě ke zveřejnění žádosti o vydání stavebního povolení nedošlo, oznámení o zahájení řízení bylo doručeno jen vymezenému okruhu účastníků řízení. Veřejnost tak nebyla včas informována o navazujícím stavebním řízení, a tím byla ztížena možnost účastnit se navazujícího řízení od jeho počátku. Jedná se však jen o dílčí procesní vadu, která by bez přistoupení shora uvedených dalších podstatných vad řízení nemohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti [6] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konkrétně namítá, že postup správních orgánů nelze považovat za nezákonný, neboť žalobkyni náleželo účastenství sui generis. Žalobkyně byla pouze jedním z představitelů občanů, kteří podepsali petici, a nikoliv jediným představitelem. O zahájení řízení byla žalobkyně informována osobami, které byly účastníky řízení. Žalobkyně neměla typické postavení účastníka řízení ve smyslu § 59 stavebního zákona, nebyla ani mezujícím sousedem, ani vzdálenějším sousedem, do jehož práv by zasáhly účinky stavby. Areál zemědělské činnosti vykazoval při své činnosti (chov krav a býků) obvyklé zápachové exhalace, které byly intenzivnější než exhalace z bioplynové stanice. Postup správního orgánu I. stupně lze sice považovat za nesprávný, ne ovšem natolik, aby bylo třeba rušit správní rozhodnutí ve věci samé. [7] Stěžovatel dále namítá, že aplikace § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona je podmíněna posouzením stavebně-technických otázek. Městský soud se však spokojil jen s právním hodnocením názoru žalobkyně, která nepředložila žádný důkaz svědčící o tom, že navrhované stavební řešení bioplynové stanice nesplňuje technické předpoklady a podmínky uvedené v tomto ustanovení. V otázce nepředložení textového znění judikatury má stěžovatel stejný názor jako městský soud, rovněž jako v případě hodnocení třetího žalobního bodu s výjimkou závěru uvedeného v pátém odstavci na straně 10 rozsudku, který se týká předchozích námitek jako podstatných vad řízení. Soudem vytýkané vady nejsou dle stěžovatele podstatnými vadami řízení, neboť v případě první námitky nebylo zkoumáno, zda úkon správního orgánu I. stupně, jímž bylo přiznáno žalobkyni účastenství, byl úkonem nezbytným. Nebylo postaveno najisto, zda skutečně došlo ke zkrácení práv občanů, kteří podepsali petici a jejichž představitelé byli účastníky řízení v rozsahu, který vylučoval zkrácení či omezení jejich práva. Na závěr stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Stručné shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení [8] Osoba zúčastněná na řízení ad 2. ve svém vyjádření ze dne 1. 3. 2010 uvedla, že ke stavbě bioplynové stanice zaujala na základě obav občanů obce z produkce nadměrného zápachu negativní stanovisko, které zůstalo do současné doby nezměněno. Příslušné usnesení zastupitelstva obce je součástí správního spisu. K otázce vymezení okruhu účastníků stavebního řízení se nemůže osoba zúčastněná na řízení ad 2. vyjádřit, ale musí konstatovat, že stavba bioplynové stanice byla předmětem jednání zastupitelstva obce, jehož se účastnila i veřejnost. Rovněž se uskutečnilo veřejné setkání s investorem a projektantem stavby. Všech zasedání i setkání se účastnila i žalobkyně. Osoba zúčastněná na řízení ad 2. doplňuje, že proti stavebnímu povolení nepodala odvolání, nepřísluší jí vyjadřovat se k postupu správních orgánů a městského soudu. Posouzení obsahu kasační stížnosti proto ponechává na úvaze Nejvyššího správního soudu. [9] Žalobkyně ani žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřili, ačkoliv jim byla kasační stížnosti spolu s výzvou k podání vyjádření řádně doručena dne 17. 2. 2010. IV. Právní názor Nejvyššího správního soudu [10] Kasační stížnost je důvodná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, že žalobkyni nenáleželo postavení účastníka stavebního řízení [důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., IV.A.], a posléze námitkou, že