1 As 81/2010 — Nejvyšší správní soud

1 As 81/2010- 185 - text 1 As 81/2010 - 191 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 – Nové Město, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2008, čj. 338/08SOSV-OSV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010, čj. 44 Ca 136/2009 - 163, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně požádala dne 27. 6. 2008 Městský soud v Praze o poskytnutí informací v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Městský soud ji dne 14. 7. 2008 vyzval, aby svoji žádost upřesnila. Jelikož je žalobkyně toho názoru, že výzvu k upřesnění žádosti nelze učinit po uplynutí sedmidenní lhůty, podala proti postupu městského soudu stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný ji však v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil postup městského soudu. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, současně požádala o osvobození od soudních poplatků. V potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla, že nemá žádné příjmy z pracovní činnosti ani podnikání. Pobírá pouze dávky státní sociální podpory, tj. přídavek na dítě ve výši 500 Kč měsíčně, rodičovský příspěvek ve výši 3800 Kč měsíčně a sociální příplatek ve výši 412 Kč měsíčně, a dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí ve výši 835 Kč měsíčně). Jediným majetkem větší ceny je osobní automobil Škoda Octavia, který vlastní žalobkyně ve společném jmění manželů a s nímž nakládá výlučně bývalý manžel. Žalobkyně má dvě nezletilé děti, které s ní nežijí ve společné domácnosti, soudem jí na ně bylo stanoveno výživné ve výši celkem 4100 Kč. Třetí nezletilé dítě žije s žalobkyní ve společné domácnosti. Dluhy žalobkyně vůči 8 různým věřitelům činí 247 948,50 Kč a dále nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o závazcích v celkové výši 323 817,29 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že jejím jediným příjmem jsou sociální dávky, které nepokryjí ani obligatorní náklady, nevlastní žádný majetek, který by mohla zpeněžit. [3] Městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 9. 6. 2009, čj. 7 Ca 216/2008 - 54, zamítl. Nejvyšší správní soud toto usnesení zrušil rozsudkem ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009 - 129, a věc vrátil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze, jemuž byla v mezidobí tato věc přikázána dle § 9 s. ř. s. usnesením NSS ze dne 5. 11. 2009, čj. Nad 21/2009 - 114. [4] Krajský soud v Praze rozhodl znovu o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků usnesením, které je blíže označeno v záhlaví tohoto rozsudku, tak, že ji zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že předpokladem pro přiznání osvobození od soudních poplatků je, aby žadatel hodnověrně doložil, že nemá dostatečné prostředky. K tomu slouží tzv. potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (vzor č. 060 o. s. ř.). Pokud soud z vyplněného potvrzení nabude pochybnosti o jeho úplnosti a správnosti, zpravidla žádost bez dalšího zamítne. Není totiž povinností soudu vyzývat žadatele k opravě či doplnění skutečností uvedených v daném potvrzení. Celkový příjem žalobkyně činí dle jejího tvrzení 5547 Kč. Pokud plní soudem stanovenou vyživovací povinnost vůči svým dětem, které s ní nežijí ve společné domácnosti, ve výši 4100 Kč, zůstává žalobkyni a jejímu nejmladšímu synovi pouhých 1447 Kč. Krajský soud je toho názoru, že z této částky nelze hradit ani ty nejzákladnější životní náklady pro dvě osoby, z čehož dovozuje, že v předloženém potvrzení nemohou být uvedeny všechny příjmy žalobkyně. Soud uzavřel, že potvrzení neposkytuje dostatečný přehled o majetkové situaci žalobkyně a jako celek jej považuje za nevěrohodné. S tímto závěrem pak nelze spojit jiný následek než zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Po účastnících řízení je třeba požadovat, aby pokud hodlají vést soudní spory, byli maximálně aktivní ve vztahu k možnosti opatřit si potřebné finanční prostředky. Jestliže ale žalobkyně odmítla dědictví, aniž bylo ještě jasné, co bude jeho předmětem, nelze než uzavřít, že této povinnosti nedostála, resp. jednala přímo v rozporu s ní. Obecně krajský soud poznamenal, že žadatel o osvobození od soudních poplatků by měl v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (v bodě X.) uvést, že je účastníkem dědického řízení. Jedná se totiž z hlediska rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků o významnou skutečnost. Žalobkyně přitom byla právě v této situaci. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 3. 8. 2010 kasační stížnost. Namítá, že závěr soudu o nevěrohodnosti potvrzení o majetkových poměrech je nepřezkoumatelný. Stěžovatelka tvrdí, že pravdivě vyplnila všechny rubriky, které potvrzení obsahuje. Dluhy vůči dětem stěžovatelka neměla, neboť výživné zaplatila předem, což dokládá potvrzením svého bývalého manžela. Nikde v potvrzení není uvedeno, že je třeba specifikovat, jakým způsobem je výživné hrazeno. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že není povinností soudu vyzývat žadatele o osvobození od soudních poplatků k doplnění skutečností osvědčujících jeho žádost. Z žádného ustanovení zákona nevyplývá, že by se na návrh dle § 138 o. s. ř. (§ 36 odst. 3 s. ř. s.) nevztahoval obecně daný postup soudu spočívající v odstranění vad „neúplného“ či „neurčitého“ podání ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Žadatel nemůže tušit, že soud má jeho žádost za nesrozumitelnou nebo neúplnou (popř. rozpornou). Dosavadní postup soudů odpovídá názoru stěžovatelky. Např. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 A 1/2010 byla stěžovatelka vyzvána k doplnění potvrzení o informace týkající se způsobu vypořádání společného jmění manželů. Není tedy pravdou, že by soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vycházel bez dalšího pouze z údajů obsažených ve formuláři č. 060 o. s. ř. [6] Stěžovatelka považuje za nepřijatelné, aby soud posoudil žadatele jako nedůvěryhodného (nečestného), aniž mu dal možnost bránit se. Ve vztahu k formuláři č. 060 o. s. ř. by měla platit presumpce čestnosti, tím spíše, že se nejedná o obligatorní formulář. Stěžovatelka se domnívá, že zamítnutí její žádosti je trestem za to, že uplatňuje své právo na rychlost soudního řízení cestou návrhu na určení lhůty k provedení úkonu. [7] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 8. 2010 uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Podotkl, že kasační stížnost dle něho nesplňuje všechny náležitosti stanovené § 37 odst. 3 ve spojení s § 106 odst. 1 s. ř. s., neboť z ní není zřejmé, co stěžovatelka navrhuje a v jakém rozsahu napadá usnesení krajského soudu. [8] Stěžovatelka v reakci na vyjádření žalovaného sdělila, že z kasační stížnosti je zcela zřejmé, v jakém rozsahu je napadáno usnesení krajského soudu, které obsahuje pouze jeden výrok, a že se stěžovatelka domáhá přezkoumání tohoto rozhodnutí, resp. jeho zrušení. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve v návaznosti na argumentaci žalovaného zabýval otázkou, zda kasační stížnost stěžovatelky splňuje zákonem požadované náležitosti, a dospěl k závěru, že tomu tak je. Z kasační stížnosti zcela nepochybně (byť implicite) vyplývá, že stěžovatelka napadá celý výrok usnesení krajského soudu, dle něhož se žádost o osvobození od soudních poplatků zamítá, a domáhá se zrušení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost rovněž obsahuje konkrétní a dostatečně určité kasační námitky. [11] Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti tvrzení, že výživné, které jí bylo stanoveno soudem na její dvě starší nezaopatřené děti, uhradila dopředu, tudíž v době, kdy podala žádost o osvobození od soudních poplatků, ani v době rozhodování krajského soudu o této žádosti nehradila výživné pravidelnými platbami. Dluh na výživném nevznikl, což stěžovatelka dokládá potvrzením svého bývalého manžela. Nejvyšší správní soud k této nové skutečnosti nepřihlédl, neboť ji stěžovatelka mohla uplatnit již před vydáním rozhodnutí krajského soudu, což však neučinila (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Toto pravidlo se plně vztahuje i na řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků (viz rozsudek NSS ze dne 12. 2. 2004, čj. 2 Afs 21/2003 - 57, všechna zde cit. rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z tohoto důvodu Nejvyšší správní