1 As 94/2009 — Nejvyšší správní soud

1 As 94/2009- 70 - text 1 As 94/2009 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. S. S., zastoupeného JUDr. Vladislavem Cilínkem, advokátem se sídlem Římská 36, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, správa hl. m. Prahy, se sídlem Milánská 409, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2007, č. j. PSP-307/IZSVD-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, č. j. 8 Ca 287/2007 - 33, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, č. j. 8 Ca 287/2007 - 33, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 2, ze dne 27. 6. 2007, č. j. ORII – 7835/ČJ-JZ-2007, byl žalobci podle ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (zákon o zbraních), zajištěn zbrojní průkaz vydaný pro skupinu A, B, D, E s platností do 30. 12. 2011. Správní orgán I. stupně odůvodnil své rozhodnutí především tím, že proti žalobci bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 137/2001 trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.), který je uveden v § 22 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 57 odst. 1 zákona o zbraních jako překážka v držení zbrojního průkazu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž především namítal, že napadené rozhodnutí není přiměřené okolnostem, přičemž v jeho odůvodnění také chybí jakékoliv právní úvahy, které by byly logicky provázány se skutkovým stavem věci. Skutkový stav nebyl navíc zjištěn zcela dostatečně, neboť správní orgán nezjišťoval, zda měl žalobce v době údajného spáchání skutku zbrojní koncesi či nikoliv. Z napadeného rozhodnutí dále nejsou patrné konkrétní důvody, které správní orgány k tomuto rozhodnutí vedly, neboť rozhodnutí se omezuje pouze na citaci právního předpisu. Žalobce současně uvedl, že od skutku, kterého se měl dopustit, uplynulo již 8 let, čímž se snižuje veřejný zájem na zadržení jeho zbrojního průkazu. V návaznosti na toto odvolání pak rozhodl žalovaný rozhodnutím blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil s tím, že je v části odůvodnění změnil (resp. doplnil a konkretizoval). Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou a namítal jeho vadnost, nezákonnost, nepřezkoumatelnost a vydání na nedostatečném podkladě skutkových zjištění. Žalobce upozornil především na to, že v § 57 odst. 1 zákona o zbraních je správnímu orgánu dána pouze „možnost“ zbrojní průkaz zajistit. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu osobě, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, zajistit zbrojní průkaz jen z tohoto důvodu, stanovil by to jako zákonnou povinnost. Žalovaný tedy měl dostatečně zjistit skutkový stav v dané věci a ne pouze odkázat na ustanovení zákona, které navíc podrobil nesprávnému gramatickému výkladu. Napadené rozhodnutí je dále v rozporu s § 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.), podle něhož má být každé rozhodnutí přiměřené okolnostem případu a bez zvláštních důvodů nezasahovat do práv dotčených osob. Aby však výše uvedené mohl žalovaný posoudit, musel by podle žalobce dostatečně zjistit skutkový stav věci, což neučinil. Nevypořádal se přitom s tím, že od skutku, jehož se měl žalobce dopustit, uplynula doba, která podstatně snižuje veřejný zájem na zajištění zbrojního průkazu. Žalobce dále žádal soud o to, aby v souladu s ustanovením § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“, „soudní řád správní“), vyslovil právní názor, že společenská nebezpečnost jednání, která je předmětem trestního stíhání proti jeho osobě, je v době rozhodování o zajištění zbrojního průkazu taková, že mu není na překážku v držení zbrojního průkazu do nabytí právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, u něhož je trestní stíhání proti žalobci vedeno. Žalobce tak navrhl, aby městský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že žalobce je obžalován z trestného činu nedovoleného ozbrojování, závažnost celé situace je podtržena dobou trvání trestního řízení, nikterak však nesnižuje veřejný zájem, aby byl nadále zbrojní průkaz žalobce zajištěn až do rozhodnutí příslušného soudu. Při podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování je takové opatření logické a předchází možnému zneužití zbrojního průkazu nebo zbraní. Zajištění zbrojního průkazu je rozhodnutím mezitímním, a v případě, že pominou důvody, které k němu vedly, musí být zbrojní průkaz bez zbytečného odkladu vrácen. Skutečnost, že žalobce byl jednatelem společnosti pověřeným rovněž nákupem, prodejem a přepravou zbraní a střeliva, nemá žádný vliv na hodnocení splnění podmínek pro zajištění zbrojního průkazu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud žalobu zamítl. Vzal přitom z informace Obvodního soudu pro Prahu 6 za prokázané, že žalobce je obžalován z trestného činu podle § 185 odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.) a že v dané věci nebylo doposud rozhodnuto. Podle městského soudu je z probíhajícího trestního řízení zřejmé, že veřejný zájem na potrestání žalobce i nadále trvá. Žalobce přitom svým jednáním naplnil předpoklady pro postup podle § 57 odst. 1 zákona o zbraních. K námitce žalobce, že se žalovaný nevypořádal se zákonným požadavkem dle § 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.), městský soud uvedl, že v dané věci bylo rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu přiměřené okolnostem případu, neboť proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.). Proti tomuto rozsudku městského soudu brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž namítal důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., neboť rozsudek krajského soudu je nezákonný pro nesprávné právní posouzení, zda v daném případě jsou dány důvody pro zajištění zbrojního průkazu. Dále napadený rozsudek trpí vadou řízení spočívající v porušení procesních předpisů v řízení před správním orgánem a současně je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Městský soud v podstatě převzal rozhodnutí žalovaného (které je podle stěžovatele vadné nezákonné, nepřezkoumatelné a vydané na nedostatečném podkladě skutkových zjištění), čímž založil nepřezkoumatelnost vlastního rozhodnutí. V další části kasační stížnosti pak stěžovatel rekapituloval své námitky, které již uplatnil v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně i ve své žalobě proti rozhodnutí žalovaného (tedy především nesprávný výklad ustanovení § 57 odst. 1 zákona o zbraních a požadavek na to, aby každé rozhodnutí bylo přiměřené okolnostem ve smyslu § 2 správního řádu). Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti především plně odkázal na své vyjádření k žalobě, současně ovšem upozornil na ustanovení § 70 písm. b) s. ř. s. s tím, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. Rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu je přitom podle žalovaného úkonem předběžné povahy. Závěrem pak navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Kasační stížnost posléze ještě stěžovatel doplnil svým podáním ze dne 23. 4. 2010. V tomto doplnění uvedl, že od podání kasační stížnosti došlo k podstatné změně okolností, která spočívá především v nabytí účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nová právní úprava podle stěžovatele obsahuje odlišná pravidla pro posouzení promlčení trestnosti trestných činů, což má zásadní význam i pro projednávanou věc. Poukázal dále na to, že trestní řízení ve věci sp. zn. 16 T 137/2001 bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2009 zastaveno. Toto usnesení sice není pravomocné, nicméně, jak stěžovatel dále poukazuje, je s ohledem na ustanovení § 34 trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.) jeho stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.) již více než pět let promlčeno. Podle stěžovatele je jeho případná trestní odpovědnost v dané věci promlčena ke dni 5. 11. 2004. Stěžovatel proto závěrem navrhl, aby si Nejvyšší správní soud vyžádal stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 6, pokud ovšem sám nedojde k záv