3 Ads 13/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 13/2010- 34 - text 3 Ads 13/2010 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: P. Š., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2009, č. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2009, č. j. 43 Cad 98/2009 – 17, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 19. 10. 2009, č. j. 43 Cad 98/2009  17 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2009, č. x (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o přiznání starobního důchodu podle ustanovení § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). V odůvodnění uvedla, že nárok na starobní důchod stěžovateli nevznikl, protože nezískal potřebných 15 roků v I. AA kategorii. Dle dokladů v této kategorii získal pouze 13 roků a 174 dnů. Stěžovatel dále pobírá částečný invalidní důchod. Opravným usnesením vydaným dne 30. 3. 2009 byl opraven výrok rozhodnutí, v němž doplnil odkaz na § 74 zákona č. 155/1995 Sb. a opravil údaj o dosažené době zaměstnání v I. AA pracovní kategorii na 13 roků a 178 dnů. V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatel uvedl, že pracoval v I. AA kategorii od 1. 6. 1969 do 3. 8. 1976 a od 1. 6. 1984 do 31. 10. 1990, kdy byl vyřazen pro naplnění prašné expozice. Žalovaná stěžovateli nezapočítala dobu převedení na jinou práci, ke kterému byla organizace oprávněna i bez jeho souhlasu. Jedná se o dobu od 4. 8. 1976 do 31. 5. 1984. Dne 4. 8. 1976 rozhodla posudková komise sociálního zabezpečení po zjištění zdravotního stavu stěžovatele, že je opět schopen práce v I. kategorii. Stěžovatel uvedl, že doba převedení na jinou práci je obklopena dobou odpracovanou v I. kategorii, a proto ji měla žalovaná započítat jako odpracovanou v I. kategorii. Stěžovatel poukázal na dikci ustanovení § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 117/1988 Sb., podle něhož se jako doba zaměstnání v I. (II.) pracovní kategorii započítávala také doba převedení zaměstnance na jinou práci, k němuž byla organizace oprávněna i bez jeho souhlasu, jestliže byla obklopena dobou výkonu zaměstnání v I. AA kategorii. Stěžovatel tvrdil, že má v I. kategorii odpracováno s touto dobou více jak 21 let. Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu a zároveň nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladu řízení. V odůvodnění uvedl, že vycházel ze skutkového stavu zjištěného z obsahu dávkového spisu stěžovatele, osobního listu důchodového pojištění žalobce a dále kopiemi dohody mezi OKR, Důl Paskov a žalobcem a rozhodnutím ze dne 29. 6. 1976 pro OKR Doprava. Poukázal na to, že stěžovatel se již dříve opakovaně domáhal započtení předmětné doby pojištění v řízeních vedených před krajským soudem ve věcech sp. zn. 18 Cad 199/2007 a 17 Ca 186/2000, v nichž se jednalo o přiznání mimořádného starobního důchodu ze stejného důvodu. Krajský soud citoval ustanovení § 74 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož zůstávají nároky na sníženou věkovou hranici pro nárok na starobní důchod po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii zachovány až do 31. 12. 2018. Dále citoval i ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., a také ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 117/1988 Sb. Krajský soud se meritorně zabýval námitkou stěžovatele, že mu žalovaná při posouzení jeho žádosti neprávem nezapočítala do celkové doby zaměstnání odpracované v I. AA pracovní kategorii dobu do 4. 8. 1976 do 31. 5. 1984, kdy byl stěžovatel dle svého tvrzení převeden na jinou práci v důsledku pracovního úrazu. Tuto otázku již krajský soud řešil dvakrát v rámci předchozích řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované. Krajský soud převzal i pro účely tohoto řízení skutková zjištění, že stěžovatel byl v roce 1976 uznán nezpůsobilým práce horníka v rubání. Z tohoto důvodu ukončil u zaměstnavatele OKR, Důl Paskov, národní podnik Paskov, pracovní poměr dohodou a uzavřel nový pracovní poměr s dalším zaměstnavatelem OKR, Doprava, národní podnik Ostrava, a to v rámci tehdejší stejné výrobní hospodářské jednotky. Krajský soud dospěl k závěru, že doba zaměstnání od 4. 8. 1976 do 31. 5. 1984, o níž se jednalo, je obklopena dobou zaměstnání v hornictví v pracovní kategorii I. AA, avšak nemůže být započitatelná pro účely důchodového zabezpečení ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 117/1988 Sb., neboť u žalobce se nejednalo o převedení na jinou práci, k níž je organizace oprávněna i bez jeho souhlasu ve smyslu tehdy platného ustanovení § 37 odst. 3 zákoníku práce. Na tomto závěru nic nemění ani předložená dohoda uzavřená s OKR, Důl Paskov, n. p. v Paskově, která dokumentuje ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 3. 8. 1976, či předložený přípis nazvaný „Nároky pracovníka v souvislosti s převedením do n. p. OKR Doprava“ ze dne 1. 10. 1976. Nutno závěrem podotknout, že tento právní názor zaujal krajský soud již v předchozích řízeních pod sp. zn. 17 Ca 186/2000 a sp. zn. 18 Cad 199/2007, a že byl také akceptován Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 14. 1. 2005, č. j. 4 Ads 45/2003 - 133, jímž byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta. Z uvedených důvodů krajský soud žalobu stěžovatele zamítl. V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatel uvedl, že navrhuje zrušení napadeného rozsudku z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť má za to, že napadený rozsudek je nezákonný pro nesprávné posouzení právní otázky v předcházejícím řízení. Stěžovatel namítl, že mu nemůže být přičítáno k tíži, jakým formálně právním způsobem došlo k jeho převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů, když k faktickému převedení došlo, což je podle stěžovatele nesporná skutečnost (v tomto ohledu stěžovatel odkázal na listinu „Nároky pracovníka v souvislosti s převedením do n. p. OKR Doprava“ ze dne 1. 10. 1976). V době, kdy k převedení stěžovatele došlo, nemohl tento vznášet vůči rozhodnutí zaměstnavatele žádné výhrady, neboť odborová organizace byla jen formální a v područí tehdejší vládnoucí strany. Stěžovatel namítl, že napadený rozsudek je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, která netoleruje formalistický přístup obecných soudů založený na doslovném výkladu bez zohlednění smyslu a účelu zákona. Stejně tak poukázal i na ústavněprávní princip ochrany zdraví zaměstnanců a jejich nároků na odpovídající zabezpečení ve stáří po celoživotní práci v hornictví (čl. 30 a 31 Listiny). Stěžovatel tvrdí, že v posuzovaném případě nerozvázal pracovní poměr svévolně, ale pouze konal, co mu nařídil zaměstnavatel, kdy na straně jedné podepsal dohodou o skončení pracovního poměru jako horník a na straně druhé ihned uzavřel novou pracovní smlouvu pro výkon jiné práce, na kterou byl převeden v rámci tehdejší výrobně hospodářské jednotky, avšak k jiné organizaci. Nemohl se sám svobodně rozhodnout, zda do jiného podniku nastoupí nebo nenastoupí. Podle názoru stěžovatele je obsah a smysl všech úkonů zcela zřejmý, jelikož zaměstnavatel měl povinnost jej ze zdravotních důvodů převést na jinou práci, avšak provedl to právně tak, jak to provedl. Obsahem tohoto úkonu však bylo pokračování pracovního poměru stěžovatele v rámci téže výrobně hospodářské jednotky u jiné organizace. S tímto odůvodněním stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaná nepodala ke kasační stížnosti žádné vyjádření. Nejvyšší správní soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze spisové dokumentace žalované a přiložených soudních spisů krajského soudu. Zjistil, že podle písemné dohody mezi OKR – Důl Paskov, n. p. a stěžovatelem byl pracovní poměr mezi stranami ukončen ke dni 3. 8. 1976. Důvodem k rozvázání pracovního poměru byl „převod na OKR Doprava ze zdravotních důvodů“. To potvrzuje i rozhodnutí závodní posudkové komise OKR v Ostravě ze dne 29. 6. 1976, podle něhož zaměstnání stěžovatele v I. pracovní kategorii skončilo ze zdravotních důvodů ve smyslu § 13 odst. 4 zákona 121/1975 Sb. a dle § 9 odst. 2 zákona č. 129/1975 Sb., neboť stěžovatel nebyl nadále schopen pracovat v dole. Nejvyšší správní soud z předložené spisové dokumentace dále zjistil, že stěžovatel v minulosti pobíral částečný invalidní důchod v letech 1977 až 1984. V roce 2000 požádal o přiznání mimořádného hornického starobního důchodu podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., avšak tato žádost mu byla zamítn