8 Afs 48/2007 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 48/2007- 235 - text 8 Afs 48/2007 - 253 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra, v právní věci žalobce: ČSAD Liberec, a. s., se sídlem České mládeže 594/33, Liberec 6, zastoupeného prof. JUDr. Zdeňkem Češkou, CSc., advokátem se sídlem Dlouhá 39, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 15. 5. 2006, čj. R 10/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2007, čj. 62 Ca 27/2006  171 t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) svým rozhodnutím ze dne 15. 5. 2006, čj. R 10/2005 změnil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ze dne 6. 6. 2005, čj. S 12/05-3865/05-ÚHS ve výrokových částech I., II. a III. tak, že vyslovil, že účastník řízení ČSAD Liberec, a. s. (dále jen „ČSAD Liberec“) v období od 24. 1. 2005 do 15. 5. 2005 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu odmítl vyjednávat o využívání jím provozovaného autobusového nádraží v Liberci se společností STUDENT AGENCY, s. r. o. (dále jen „Student Agency“) za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Praha – Liberec a zpět a následně od 1. 2. 2005 do 6. 6. 2005 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu neumožnil řádné využívání jím provozovaného autobusového nádraží v Liberci společnosti Student Agency za účelem provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy na lince Praha – Liberec a zpět, ačkoliv jiným soutěžitelům působícím na stejné lince toto využívání umožnil. Tímto jednáním účastník řízení zneužil svého dominantního postavení na relevantním trhu služeb poskytovaných autobusovým nádražím subjektům provozujícím veřejnou osobní autobusovou dopravu, geograficky vymezeným městem Liberec, k újmě společnosti Student Agency, kterou tak znevýhodnil v hospodářské soutěži na trhu služeb poskytovaných dopravci provozujícími vnitrostátní veřejnou linkovou osobní autobusovou dopravu na lince Praha  Liberec a zpět, a rovněž k újmě konečných spotřebitelů – cestujících, kteří v uvedeném období poptávali služby vnitrostátní veřejné linkové osobní autobusové dopravy na lince Praha  Liberec a zpět, čímž porušil § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále též „zákon o ochraně hospodářské soutěže“ nebo „zákon“). Předseda Úřadu dále ve smyslu § 11 odst. 3 uvedeného zákona zakázal výše vymezené jednání do budoucna a uložil za něj dle § 22 odst. 2 téhož zákona pokutu ve výši 2 000 000 Kč. Rozhodnutí Úřadu ve výrokové části IV. zrušil. Žalobce napadl rozhodnutí o rozkladu žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 6. 4. 2007, čj. 62 Ca 27/2006  171, zamítl. Krajský soud se nejprve zabýval postavením žalobce coby soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, přičemž dovodil, že se žalobce účastní hospodářské soutěže. Ve věci není rozhodné, zda účtovaná cena za služby kryje náklady na provoz autobusového nádraží v Liberci, ani zda poskytování služby je výdělečné či ztrátové a ani to, zda poskytování služby je jeho hlavní či pouze vedlejší podnikatelskou činností. Podstatné je, že žalobce tyto služby v rámci své činnosti fakticky nabízel a autobusoví dopravci, jež jsou jeho konkurenty na navazujícím trhu, od něj tyto služby poptávali. Krajský soud neshledal důvodnými námitky směřující proti vymezení relevantního trhu. Soutěžní úřad musí na posouzení substituovatelnosti zkoumaného plnění pohlížet z pozice konečného spotřebitele; sám jakožto specializovaný ústřední orgán státní správy je způsobilý objektivně aplikovat hledisko „obvyklého“ či „průměrného“ spotřebitele. Žalovaný kvalifikovaně posoudil, jaké okolnosti mají klíčový význam ve spotřebitelských preferencích, a toto své posouzení srozumitelně podal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Přestože lze připustit, že některá místa v Liberci mimo autobusové nádraží lze skutečně využít jako odjezdová a příjezdová autobusová stanoviště a přestože v praxi byla tato místa takto využívána, na žádném z těchto alternativních míst nejsou z pohledu konečných spotřebitelů poskytovány obdobné služby, které jsou poskytovány autobusovým nádražím v Liberci. Klíčovou odlišností tu je žalovaným popsaný odlišný stupeň cestovatelského komfortu konečných spotřebitelů. Správní orgán nepochybil ani neprovedením tzv. cenového testu. Využívání autobusového nádraží a alternativních ploch nijak nesouvisí s cenou, jež by se měla promítnout ve vztahu ke konečným spotřebitelům. Není důvodnou ani žalobcova námitka ohledně vymezení geografického relevantního trhu. Autobusové nádraží v Liberci nepředstavuje z pohledu konečného spotřebitele plnohodnotný substitut autobusového nádraží v Jablonci nad Nisou. Žalobce zaujímá na vymezeném relevantním trhu dominantní postavení, jelikož žádný jiný soutěžitel neposkytuje srovnatelné plnění. Následně se krajský soud zabýval subsumpcí žalobcova jednání pod § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže, konkrétně otázkou, zda v případě, kdy není splněna některá z podmínek jednotlivých skutkových podstat (v daném případě dle § 11 odst. 1 písm. f) zákona), je zneužití dominantního postavení vyloučeno, anebo zda jej lze deklarovat toliko s poukazem na generální klauzuli. K tomu soud předně uvedl, že považuje za správnou premisu žalovaného, podle níž autobusové nádraží není ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) zákona zařízením, bez něhož jiní soutěžitelé provozující autobusovou dopravu nemohou působit na příslušném trhu. Při zohlednění skutečnosti, že k vylučovacím praktikám omezujícím činnost jiného soutěžitele na navazujícím trhu, na němž působí i soutěžitel, který je zároveň dominantním soutěžitelem na předcházejícím trhu, může docházet i v případech, kdy zařízení, jímž disponuje dominantní soutěžitel, není pro činnost jiného soutěžitele na navazujícím trhu zcela nezbytné, avšak mu nemožnost jeho využití způsobuje zřetelnou soutěžní nevýhodu oproti výhodě soutěžitele, nelze ani v takových případech principiálně rezignovat na konstatování protisoutěžního jednání z pohledu § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. V takovém případě sice nemůže jít o zneužití dominantního postavení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) zákona, ale jsou-li splněny podmínky uvedené v § 11 odst. 1 větě první téhož zákona, může jít o zneužití dominantního postavení podle samotné generální klauzule. Žalovaný proto musel v souladu s tímto ustanovením prokázat, že jde o projev zneužití tržní síly na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. S ohledem na závěry vyjádřené v rozhodnutí Soudu první instance ve věci British Plaster Board, krajský soud vyslovil, že sama skutečnost, že soutěžitel disponuje dominantním postavením, jej vystavuje přísnější reglementaci oproti soutěžiteli, který takovým postavením nedisponuje, avšak nijak neprolamuje jeho základní právo chránit své obchodní zájmy, pokud mohou být ohroženy. Nicméně, nezpřístupnění autobusového nádraží subjektu nově vstupujícímu na navazující trh, na němž působí i sám žalobce coby dopravce, při nenaplněné kapacitě autobusového nádraží, není krokem přiměřeným a akceptovatelným k ochraně žalobcových zájmů. Ani pravidla vnitřní organizace tohoto nádraží nemohou negovat žalobcovu povinnost nezneužívat svého dominantního postavení. Pro potenciálního žalobcova konkurenta sice nebylo využití jím provozovaného autobusového nádraží nepostradatelnou podmínkou výkonu jeho soutěžní činnosti, avšak ze strany žalobce šlo o jednání zřetelně protikonkurenční, zaměřené na zabránění etablování nového soutěžitele na navazujícím trhu. Musel-li soutěžitel Student Agency vyvinout úsilí k překonání překážky spojené s neumožněním využití autobusového nádraží, pak krajský soud považuje podmínku vzniku újmy za splněnou. Skutečnost, že tento soutěžitel nalezl jinou alternativu, byť pro konečné spotřebitele méně příznivou, navíc s využitím agresivní cenové politiky, a na trhu se posléze úspěšně etabloval, neznamená, že by tím měla být odstraněna podmínka vzniku újmy. Soud pokládá za splněnou i újmu konečným spotřebitelům, přičemž se plně ztotožnil se závěry žalovaného ohledně snížení komfortu cestujících. Krajský soud nakonec posuzoval důvodnost uložené pokuty. Konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné soutěžitele, zároveň musí být postih znatelný v porušitelově materiální sféře, aby v něm byla obsažena i jeho represivní funkce. Dopad zakázaného jednání ve věci SKIAREÁL Špindlerův Mlýn, na které žalobce upozornil, se oproti