9 Afs 43/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 43/2010- 115 - text 9 Afs 43/2010 - 115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. J. S., zastoupený JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem Mikovcova 7, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2004, č. j. FŘ-5256/13/04, o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, č. j. 8 Ca 349/2008  79, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2004, č. j. FŘ5256/13/04. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 6 (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 11. 2003, č. j. 271473/03/006521/7187, jímž byla stěžovateli za zdaňovací období 3. čtvrtletí 1998 dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 200 007 Kč. Stěžovatel označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Má zato, že městský soud pochybil, pokud se v rozporu s důkazním materiálem ztotožnil se závěry finančních orgánů obou stupňů, že stěžovatel neprokázal přijetí zdanitelného plnění od M. H. na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené dne 15. 12. 1997. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že ačkoli v daňovém řízení předložil správci daně řadu důkazních prostředků, podal různá vyjádření a návrhy na výpovědi svědků, které byly provedeny, finanční orgány obou stupňů uzavřely (a městský soud se s jejich názorem ztotožnil), že stěžovatel neprokázal přijetí předmětného zdanitelného plnění. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí, neboť se domnívá, že ve smyslu § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), unesl důkazní břemeno. V této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že mu nikdy nebylo ze strany finančních orgánů ani městského soudu sděleno, jaké konkrétní náležitosti postrádají faktury, na jejichž základě uplatnil nárok na odpočet DPH, a tedy z jakého důvodu nebyly tyto faktury finančními orgány hodnoceny jako daňové doklady. K závěrům finančních orgánů, že neprokázal faktické přijetí zdanitelného plnění, stěžovatel namítá, že správci daně v průběhu daňového řízení předložil veškeré smlouvy, účetní doklady, které byly vypracovány na základě zápisů z projednání plnění smlouvy o zprostředkování ze dne 15. 12. 1997 a rovněž byly provedeny výslechy svědků, z nichž zcela jednoznačně vyplynulo, že došlo k přijetí zdanitelného plnění. Městský soud pak dle názoru stěžovatele v odůvodnění svého rozhodnutí pouze stereotypně opakuje, že předložené důkazní prostředky neprokázaly faktické uskutečnění zdanitelného plnění, aniž blíže konkretizuje, z jakých úvah ve svém rozhodování vycházel a k jakým závěrům dospěl. V závěru kasační stížnosti pak stěžovatel poukazuje na skutečnost, že tentýž finanční úřad při posuzování daně z příjmů dospěl k protichůdnému závěru, že účetní doklady jsou v pořádku a mají vypovídací hodnotu. Ze všech výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, vyjádření k žalobním námitkám, jakož i na obsah rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2008, č. j. 9 Afs 210/2007 – 59, který meritorně posuzoval skutkově totožnou věc pouze s tím rozdílem, že v této věci byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 1998. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Z obsahu předloženého soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Na základě výsledků kontroly DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 1998 správce daně vyloučil stěžovateli nárok na odpočet DPH z faktury č. 04/98 ze dne 14. 7. 1998 a faktury č. 012/98 ze dne 30. 9. 1998 vystavených M. H. (dále též „zprostředkovatel“) za zprostředkovatelskou činnost na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené dne 15. 12. 1997. Důvodem byla skutečnost, že dle názoru správce daně stěžovatel předloženými důkazními prostředky neprokázal, že přijal zdanitelné plnění uvedené na předmětné faktuře od tohoto plátce. V průběhu daňové kontroly stěžovatel k výzvám správce daně, aby v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků prokázal přijetí zdanitelného plnění deklarovaného na shora uvedených fakturách, předložil následující dokumenty: - smlouvu o zprostředkování, uzavřenou mezi zprostředkovatelem M. H. a stěžovatelem jako zájemcem dne 15. 12. 1997, jejímž předmětem bylo zprostředkování nákupu movitých věcí nebo obchodních aktivit (dále jen „smlouva o zprostředkování“ nebo „zprostředkovatelská smlouva“); - kupní smlouvu, uzavřenou mezi prodávajícím Košťanskými sklárnami a stěžovatelem jako kupujícím dne 10. 12. 1997, jejímž předmětem byl prodej sklářských pánví (dále jen „kupní smlouva“); - smlouvu komisionářskou, uzavřenou dne 12. 12. 1997 mezi komisionářem Košťanskými sklárnami a stěžovatelem jako komitentem, jejímž předmětem byl závazek komisionáře zařídit pro stěžovatele konkrétní obchodní záležitost v podobě prodeje sklářských pánví; - místopřísežné prohlášení M. H., v němž tento prohlašuje a svým podpisem potvrzuje, že v roce 1998 převzal v hotovosti od stěžovatele odměnu ve výši přibližně 1,5 mil. Kč za činnosti zajišťované pro něj na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené v roce 1997. K charakteru uskutečněného obchodu dále stěžovatel v řadě svých vyjádření vysvětloval, že od Košťanských skláren jako prodávajícího nakoupil na základě kupní smlouvy skladovou výrobu pánví na tavení skla v objemu uzavřených objednávek s odběrateli skláren. Důvodem této transakce byla skutečnost, že sklárny, t. č. v likvidaci a před prohlášením konkursu, potřebovaly finanční prostředky k zachování výroby, a proto se rozhodly prodat část svých skladových zásob, tj. zboží, které již bylo vyrobeno a objednáno, avšak jehož termín odběru a prodeje měl nastat postupně v budoucnu. Zboží poté bylo v průběhu roku 1998 postupně prodáváno koncovým zákazníkům na základě komisionářské smlouvy, uzavřené dne 12. 12. 1997, Košťanskými sklárnami jako komisionářem, který ve vztahu k třetím osobám činil úkony svým jménem a na účet stěžovatele a který prodej zboží, jehož uskladnění a výdej pro stěžovatele zajišťoval, také fakturoval. Takto vystavené faktury stěžovatel měl k dispozici jako interní doklady pro účely kontroly skladové evidence, evidence došlých plateb a pro následnou fakturaci komisionáři. Platby za prodané zboží došlé na účet stěžovatele byly do doby vystavení faktur sklárnám evidovány jako zálohové platby, přičemž objemy obchodů byly jednou za čtvrtletí sumarizovány a poté byla stěžovatelem vůči komisionáři vystavena souhrnná faktura. Vzhledem k tomu, že k uzavření smluv došlo na základě součinnosti a informací poskytnutých M. H., stěžovatel považoval za svou povinnost převést původně ústní dohodu existující mezi nimi do písemné formy. Proto byla dne 15. 12. 1997 uzavřena smlouva o zprostředkování s M. H., z níž vyplývá, že výše provize (12 %) a nárok na její vyplacení je odvislý od částky dosažených výnosů z realizovaných prodejů. Dne 8. 12. 2003 a 12. 12. 2003 byl jako svědek správcem daně vyslechnut M. H., z jehož výpovědi pro danou věc vyplynulo následující: Předmětem smlouvy uzavřené se stěžovatelem dne 15. 12. 1997 bylo zprostředkování obchodu s Košťanskými sklárnami, které s ohledem na situaci, v níž se nacházely, potřebovaly finanční prostředky k zachování výroby. M. H. navštívil sklárny, jmenovitě obchodního ředitele Ing. K., s nímž jednal o možných východiscích, přičemž společně dospěli k závěru, že řešení by představoval odprodej části skladových zásob. M. H. uvedl, že s nabídkou profinancování zásob či jejich prodeje oslovil stěžovatele, který o uvedený obchod projevil zájem, a proto navštívili Ing. K. za účelem uzavření kupní smlouvy. Z výpovědi dále vyplývá, že žádné písemné podklady M. H. pro stěžovatele nevytvářel, pouze jej seznámil s možností tohoto obchodu a následně mu představil tehdejšího ředitele Ing. K. Poté stěžovatele oslovil s tím, že je třeba v písemné