14 Co 154/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Ans 2/2011- 103 - text 1 Ans 2/2011 - 109 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně M. G., zastoupené JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, 602 00 Brno, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálnímu pracovišti Hustopeče, se sídlem Nádražní 886/35, 693 01 Hustopeče, proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2011, čj. 31 A 79/2010 - 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Ludmily Krejčí s e u r č u j e částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala dne 30. 9. 2010 k poštovní přepravě návrh adresovaný Krajskému soudu v Brně, v němž uvedla, že je vlastnicí pozemku dříve evidovaného pod parcelním číslem 1819 v katastrálním území Diváky. V roce 1999 proběhlo dle tvrzení žalobkyně jednání na Obecním úřadě v Divákách, na němž bylo dohodnuto, že zmiňovaný pozemek bude rozdělen na dvě části z důvodu zřízení obecní polní cesty, a to na pozemek parc. č. 4749 s výměrou 1632 m2 a pozemek s parc. č. 1583/39 o výměře 1555 m2. V roce 2006 mělo na Obecním úřadě v Divákách proběhnout další jednání o obnově katastrálního operátu novým mapováním. Došlo ke změně parcelního čísla 1583/39 na parc. č. 890 se zachováním výměry 1555 m2, avšak současně byl tento pozemek „ve stavební části“ bezdůvodně a bez souhlasu žalobkyně zúžen o více jak 5 m podélně, a tato část pozemku byla z neznámých důvodů přidělena k sousednímu pozemku parc. č. 891, jehož vlastníkem je pan R. Č., bytem v D. [2] Po zjištění tohoto stavu žalobkyně sdělila Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálnímu pracovišti Hustopeče (dále jen „katastrální úřad“), svůj nesouhlas a požadovala opravu mapování podélné hranice tak, aby byla uvedena do původního stavu. Přes doklady doložené žalobkyní však katastrální úřad odmítl opravu provést. Žalobkyně se proto obrátila na nadřízený orgán, Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně (dále jen „inspektorát“), který dle žalobkyně sice uznal, že katastrální úřad vydal neplatné správní rozhodnutí, avšak přesto se katastrální úřad pokouší nadále žádosti žalobkyně nevyhovět. [3] Žalobkyně tvrdila, že neoprávněným zásahem katastrálního úřadu došlo ke zničení stavebního místa, které chce žalobkyně předat členům své rodiny za účelem výstavby rodinného domu v souladu s územním plánem obce Diváky. K pomluvě katastrálního úřadu, že se žalobkyně nedostavila na jednání, uvedla, že ji vždy zastupoval její manžel. Dále přiložila doklad o tom, že pracovníci provádějící mapování mají zvát vlastníky pozemků k jednání nejméně sedm dní předem, přičemž žalobkyně do dnešního dne žádné takové pozvání neobdržela. Žalobkyně dále zmínila svůj nepříznivý zdravotní stav a navrhla krajskému soudu, aby katastrálnímu úřadu uložil povinnost neprodleně uvést hranice pozemku parc. č. 890 v k. ú. Diváky do původního stavu podle hranic pozemku dříve evidovaného pod parc. č. 1819, jehož vlastnicí je žalobkyně. [4] Krajský soud nejprve usnesením ze dne 13. 10. 2010, čj. 31 A 79/2010 - 11, žalobkyni vyzval k doplnění jejího podání, neboť podle jeho názoru postrádalo zákonem stanovené náležitosti. Žalobkyně reagovala na výzvu dopisem doručeným soudu dne 20. 10. 2010, v němž více méně zopakovala obsah žaloby. [5] K věci se dále přípisem doručeným soudu dne 22. 11. 2010 vyjádřil katastrální úřad, který uvedl, že v katastrálním území Diváky proběhla nejprve v letech 1999 – 2002 komplexní pozemková úprava podle tehdy platného zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Geometrickým plánem č. 259-64/1999 byl původní pozemek parc. č. 1819 rozdělen: část nevstupující do pozemkové úpravy byla označena jako pozemek parc. č. 1583/39, zbytek původního pozemku byl potom dále řešen v pozemkové úpravě. Stanovený obvod komplexní pozemkové úpravy byl schválen na základě rozhodnutí o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě. K jednání o stanovení průběhu hranice obvodu komplexní pozemkové úpravy byla žalobkyně přizvána, ale jednání se nezúčastnila a ani neuplatnila své připomínky a náměty ve smyslu § 8 odst. 13 zákona č. 284/1991 Sb. Následně při obnově katastrálního operátu novým mapováním na části katastrálního území mimo komplexní pozemkovou úpravu v letech 2004 – 2006 byl pozemek parc. č. 1583/39 přečíslován a označen novým parc. č. 890, geometrické a polohové určení pozemku se při této obnově operátu nezměnilo a s jejím výsledkem vyjádřil souhlas zplnomocněný zástupce žalobkyně. Dne 1. 10. 2007 podala žalobkyně návrh na opravu údaje katastru nemovitostí; katastrální úřad vydal provedeném řízení dne 10. 1. 2008 rozhodnutí o neprovedení opravy. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozhodnutím inspektorátu na základě odvolání žalobkyně a vráceno k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu bylo chybné definování jižní a západní hranice parcely č. 890 lomovými body, které byly určeny chybně vektorizací katastrální mapy platné před obnovou operátu, a dále nedostatky ve výroku rozhodnutí. Katastrální úřad vydal ve věci nové rozhodnutí, s nímž žalobkyně opět nesouhlasila, avšak její odvolání bylo tentokrát rozhodnutím inspektorátu ze dne 8. 12. 2008, čj. ZKI-O-181/747/2008, zamítnuto a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrzeno. Rozhodnutí inspektorátu bylo žalobkyni doručeno dne 15. 12. 2008 a od té doby nebylo žalobkyní v této věci učiněno žádné nové podání. Z těchto skutečností podle katastrálního úřadu vyplývá, že postupoval v souladu s právními předpisy, a proto navrhl zamítnutí žaloby. [6] Krajský soud na základě těchto podání posoudil návrh žalobkyně jako žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu a usnesením ze dne 5. 1. 2011, čj. 31 A 79/2010 - 43, ji odmítl ze dvou důvodů. Jednak pro neodstranitelnou podmínku řízení, jelikož neběží žádné správní řízení, v němž by se žalobkyně ochrany před nečinností mohla domáhat (řízení před katastrálními orgány bylo pravomocně ukončeno dne 15. 12. 2008), jednak pro opožděnost, jelikož jednoroční zákonná lhůta k podání žaloby stanovená v § 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) již od posledního úkonu katastrálního úřadu marně uplynula. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [7] Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně včasnou kasační stížností, v níž částečně opakovala skutečnosti již uvedené v žalobě s tím, že trvá na vrácení zcizeného pozemku. Tvrzení katastrálního úřadu, že od 15. 12. 2008 neučinila žádné nové podání, se podle žalobkyně nezakládá na pravdě, neboť katastrální úřad nemůže vědět a neví, co vše k věci učinila. Podle žalobkyně k věci existuje již 41 spisů a poslední je ze dne 5. 1. 2011. Žalobkyni mrzí, že se k ní veřejná správa nechová zdvořile a vůbec jí nevychází vstříc, i když jí to ukládá zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Dále namítla, že krajskému soudu zaslala několik dokladů, na které soud vůbec nereagoval, ačkoliv jsou pro projednávaný případ určující. Závěrem uvedla domněnku, zda k podobným usnesením a správním rozhodnutím nepomáhá také znalost orgánů o jejím přestárlém věku a nemoci. Proto pro případ nenadálého zhoršení svého zdravotního stavu převede případ notářky na některého mladšího člena rodiny. [8] V doplnění kasační stížnosti ze dne 7. 3. 2011 žalobkyně podrobně zopakovala skutkový základ případu a své výtky vůči postupu katastrálního úřadu a navrhla, aby Nejvyšší správní soud uložil Krajskému soudu v Brně, aby usnesení ze dne 5. 1. 2011, čj. 31 A 79/2010 - 43, zrušil a věc znovu přehodnotil na podkladě přiložených vyjádření a prohlášení oprávněných členů komise pro zjišťování průběhu hranic pozemků a dokladu katastrálního úřadu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 03100-10 3556/04, a rozhodl ve prospěch poškozené žalobkyně. [9] Nejvyššímu správnímu soudu bylo dále dne 21. 4. 2011 doručeno doplnění kasační stížnosti vypracované krajským soudem ustanovenou zástupkyní žalobkyně. Ta nejprve konstatovala, že žalobkyně je v dosti pokročilém věku a podstoupila několik operací. Její právní povědomí je na velmi nízké úrovni, a proto svá podání vesměs špatně označuje. Podle zástupkyně žalobkyně krajský soud pochybil, neboť nesprávně posoudil její návrh ze dne 30. 9. 2010, který bylo nutno posoudit jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu a nikoliv jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobkyně rovněž zachovala dvouměsíční žalobní lhůtu, neboť poslední rozhodnutí inspektorátu o odvolání žalobkyně bylo žalobkyni doruče