1 As 104/2010 — Nejvyšší správní soud

1 As 104/2010- 85 - text 1 As 104/2010 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: LIPAGRO spol. s r. o., se sídlem Lipov č. 560, PSČ 696 72, zastoupenou JUDr. Janem Jeglou, zaměstnancem společnosti, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství České republiky, Těšnov 17, Praha 1, PSČ 117 05, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 29. 5. 2007, č. j. 19773/2007-14130, ve věci zařazení do programu pro zakládání skupin výrobců, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2010, č. j. 9 Ca 52/2008  55, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Tento případ se věnuje otázce, kterou již tento soud několikrát judikatorně řešil, a to problému, zda lze zařadit jednočlennou společnost do dotačního zemědělského programu pro skupiny výrobců. Stěžovatelka je společností založenou za účelem výroby a odbytu zemědělských produktů se sídlem v Lipově. Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla v záhlaví označený pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí ministra zemědělství. Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, jímž bylo změněno rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu („SZIF“), a to tak, že žádost stěžovatelky o zařazení do programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. se zamítá. Důvodem zamítnutí byl fakt, že do tohoto programu byla uvedená společnost zařazena jako skupina výrobců zajišťujících společný odbyt zemědělské komodity, přestože v době nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí SZIF šlo o jednočlennou společnost. [2] Městský soud shledal žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji. Vycházel přitom z ustanovení § 2 písm. c) a d) a dále § 4 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti, a čl. 33d odst. 1 a 2 Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. 5. 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), a o změně a zrušení některých nařízení, a na jejich základě se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatelku nelze do programu pro zakládání skupin výrobců zařadit, neboť se jedná o obchodní společnost s jedním společníkem. Zařazení do daného programu, jakož i následné poskytnutí podpory (dotace), je totiž možné pouze v případě více subjektů, které se sdruží za účelem společného odbytu příslušné zemědělské komodity a kvůli této spolupráci založí obchodní společnost nebo družstvo. [3] Podle městského soudu není možné stěžovatelku jako obchodní společnost s jedním společníkem subsumovat pod pojem skupiny výrobců, jenž byl zjevně zamýšlen pro vícečlenné obchodní společnosti, neboť citované nařízení vlády výslovně stanoví, že předmětem činnosti takové společnosti má být zajištění společného odbytu zemědělské komodity. To dokládá jazyková interpretace uvedeného Nařízení Rady (ES), když hovoří o skupině producentů (užívá plurálu), která má mj. za cíl společné uvádění zboží na trh. Městský soud proto v daném případě neshledal rozhodnutí žalovaného ani správního orgánu prvního stupně nezákonným a poukázal na to, že je zřejmé, že jednočlenné společnosti nemohou plnit účel a cíle výše uvedených právních předpisů směřujících k vytvoření podmínek pro skupiny zemědělských producentů. Znak společné činnosti považuje městský soud za shodné pojítko obou nařízení, které nepřipouští odlišnou interpretaci. Tyto skutečnosti považoval za natolik zásadní, že je nemohly vyvážit ani argumenty týkající se dobré víry, protože ani dobrá víra nemůže zvrátit objektivní hmotněprávní předpoklady dané platným nařízením. Městský soud se v této souvislosti zevrubně vypořádal i s námitkami žalobkyně ohledně přezkumného řízení. [4] Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka včas podanou kasační stížností opírající se o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.). II. Argumenty obsažené v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] V návaznosti na závěry městského soudu stěžovatelka připomněla, že konkrétní podmínky pro zařazení do programu ponechává čl. 33d Nařízení ES č. 1257/1999 plně v kompetenci členských států. „Podpora je poskytována pouze seskupením producentů, která jsou úředně uznána příslušnými orgány nových členských států mezi dnem přistoupení a koncem programového období na základě vnitrostátního práva nebo práva Evropských společenství.“ Z toho je zřejmý záměr Rady (ES) umožnit novým členským státům, aby si stanovily podmínky pro uznání seskupení producentů, přičemž vláda České republiky tak učinila ve svém nařízení č. 655/2004 Sb. V něm vymezuje „seskupení producentů“ pojmově jako „skupinu výrobců“ v ustanovení § 3 když stanoví, že: „Státní zemědělský intervenční fond zařadí skupinu výrobců na základě její žádosti doručené Fondu, jestliže tato skupina výrobců: a) splňuje podmínku roční obchodovatelné produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 anebo podmínku nejméně 5 společníků nebo členů skupiny výrobců b) vznikla v období od 1. května 2004 do 31. října 2006.“ Toto znění neposkytuje podporu pro závěr městského soudu o minimálně dvoučlenné skupině výrobců. Stěžovatelka se tedy domnívá, že městský soud pochybil, intepretuje-li „seskupení producentů“ čistě gramaticky v množném čísle a domnívá se, že touto interpretací zpřísňuje ministerstvo podmínky, za nichž lze na zemědělskou dotaci dosáhnout. [6] Ze všech shora uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. [7] Žalovaný k předložené kasační stížnosti uvedl, že neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by nebyly vzneseny a vyvráceny již v řízení před městským soudem. V souladu s nařízením Rady (ES) č. 1257/1999 nelze akceptovat společnost, která ze své povahy nemůže plnit účel podle tohoto nařízení, a tedy ani účel podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb., které v § 1 skupinu výrobců výslovně definuje jako skupinu zajišťující společný odbyt zemědělské komodity. V neposlední řadě odkázal žalovaný na judikaturu NSS v obdobných věcech. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby byla kasační stížnost pro nedůvodnost zamítnuta. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je řádně zastoupena zaměstnancem společnosti s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že rozsudek městského soudu napadá z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právních otázek při výkladu nařízení vlády č. 655/2004 Sb., tj. z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jiné důvody nejsou uvedeny a při samostatném posouzení tento soud v obsahu kasační stížnosti další kasační důvody nenalezl. [9] Věcnou podstatou tohoto sporu je otázka, zda je možné zařadit do programu pro zakládání skupin výrobců i jednočlennou obchodní společnost. Předmětným sporem ve skutkově prakticky identických věcech se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku ze dne 19. 1. 2010, č. j. 1 As 87/2009  72 a dále v rozsudku ze dne 11. 3. 2010, č. j. 9 As 67/2009 - 94 a naposledy v rozsudku ze dne 22. 12. 2010, č. j. 1 As 68/2010 - 55 (dostupných na www.nssoud.cz), v nichž vycházel jednak z tezí, jež vedly k přijetí nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do dotačního programu, a dále pak z textu samotného vládního nařízení. [10] Podkladem pro vydání aplikovaného vládního nařízení je nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. 5. 1999 o podpoře pro rozvoje venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu a o změně a zrušení některých nařízení. Kapitola IXa (Zvláštní opatření pro nové členské státy) a podkapitola I (