2 Afs 61/2010 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 61/2010- 197 - text 2 Afs 61/2010 - 197 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr.Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: CEMM THOME CZ, spol. s r. o., se sídlem Brtnice 353, zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Černým, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15/583, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2010, č. j. 29 Ca 46/2008 - 140, t a k t o: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti v částce 2880 Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jiřího Černého, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1.] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Tímto rozsudkem krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 11. 12. 2007, č. j. 18974/07-1101-700366, kterým bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 18. 8. 2006, č. j. 110048/06/314912/8105, a to tak, že výše daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2003, která byla žalobci předepsána k přímému placení podle § 6 odst. 3 a § 69 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též „daňový řád“), byla stěžovatelem zvýšena z částky 1 822 920 Kč na 2 239 300 Kč. II. Obsah kasační stížnosti [2.] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když namítá nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem a jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí a vady řízení před soudem. [3.] Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že posoudil údajnou nezákonnost jeho rozhodnutí pouze mechanicky a že hmotněprávní posouzení rozhodné otázky omezil pouze na shromáždění dosavadní judikatury bez ambice zodpovědně posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí. Vytýká také krajskému soudu, že nedbal na rovné postavení účastníků, když se nechal ovlivnit doplněním žaloby podaným 22. 1. 2010, tedy dva roky od možného doplnění, přičemž toto doplnění stěžovateli neposkytl, byť na jeho základě nařídil ústní jednání a vycházel z něj následně ve svém rozsudku. Naopak se krajský soud ani nevyjádřil k návrhu stěžovatele na spojení trojice probíhajících řízení do jednoho, čímž by se snížily náklady řízení. [4.] Stěžovatel zejména zpochybňuje, že by jeho žalobou napadené rozhodnutí vycházelo z údajně nezákonných důkazů, totiž z vyjádření Ing. K. a z výpovědí J. K. a J. S.. Stěžovatel připomíná, že k inkriminované výpovědi Ing. M. K. došlo až 24. 10. 2006, tedy po vydání platebního výměru ze dne 18. 8. 2006. Ani zvýšení daně pak nijak z této výpovědi, stejně jako z dalších dvou inkriminovaných výpovědí, nevycházelo. Stěžovatel ve svém rozhodnutí pouze vyjádřil své mínění o této výpovědi, což nepovažuje za závadný postup, pokud vychází prvotně z jiných, „bezproblémových“ důkazů. Navíc ani ony tři označené důkazy nebyly podle něj nezákonné. [5.] Výpověď ing. K. uskutečněná dne 24. 10. 2006 nebyla získána z iniciativy stěžovatele či správce daně. Ing. K. se sám z vlastní iniciativy dostavil onoho dne, tedy po předepsání daně k přímému placení a po podání odvolání, v časných ranních hodinách, motivován podle svých slov pohrůžkami nové jednatelky žalobce k nové výpovědi, a pracovníci správce daně pouze nesprávně použili formulář protokolu o ústním jednání k výslechu svědka. Zatímco ve výpovědi konané dne 29. 11. 2004 za účasti jednatele žalobce J. J. vypovídal Ing. K. spíše vyhýbavě, nyní se patrně domníval, že došlo k prolomení jeho mlčenlivosti jako daňového poradce, a také se chtěl patrně vyvinit z případného trestního řízení, neboť vypovídal hlavně o tom, že žalobce již dříve upozornil na korektní postup v souladu se zákonem. Tato výpověď o motivech žalobce ovšem nebyla pro určení daně podstatná, takže je třeba odmítnout obecnou výtku krajského soudu, že stěžovatel pochybil, využil-li tuto výpověď coby nezákonně získaný důkaz. [6.] Totéž platí i o dalších dvou důkazech, totiž ústních jednáních s J. K. a J. S. při místním šetření dne 28. 11. 2005 v pohostinství U Moučků a na římskokatolické faře v Brtnici. Od nich si správce daně jen ověřoval, jak u nich byli ubytováváni pracovníci žalobce, ovšem to, že zajišťoval jejich ubytování, je zřejmé i z dalších důkazů, zejména ze samotného žalobcova účetnictví. Žalobce sám nikdy ani nezpochybňoval, že ubytování zajišťoval. [7.] Stěžovatel brojí také proti tomu, že by měl ve svém rozhodování napravovat vady vytknuté krajským soudem. Stěžovatel žádné takové vady nevidí a opakování již provedených výslechů by pokládal za naprostý formalismus a zbytečné obtěžování svědků za situace, kdy jejich výpovědi pro své závěry nepotřebuje. Stěžovatel ostatně tyto vytýkané vady považuje spíše za záminku k tomu, aby mohl krajský soud jeho rozhodnutí zrušit bez toho, aby pokročil k hmotněprávnímu posouzení tohoto rozhodnutí. Takový postup považuje za bezohledný k úsilí pracovníků správce daně a k době, kterou už celé řízení trvá. [8.] Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. III. Vyjádření ke kasační stížnosti [9.] Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s názorem krajského soudu, že stěžovatel ve svém rozhodování vycházel z trojice nezákonně získaných důkazů. Ohrazuje se také proti bagatelizaci zákonné úpravy získávání důkazů v daňovém řízení, již shledává v kasační stížnosti. Navrhuje proto, aby byla kasační stížnost zamítnuta, a stěžovateli navrhuje, aby přihlédl i k obiter dictu napadeného rozsudku krajského soudu, týkajícímu se hmotněprávního posouzení, a napadené dodatečné platební výměry zrušil. IV. Obsah správního a soudního spisu [10.] Z daňového spisu vyplývá, že dne 5. 10. 2004 byla u žalobce, tehdy zastoupeného daňovým zástupcem Ing. M. K., jemuž byla plná moc následně zrušena dne 21. 1. 2005, zahájena daňová kontrola na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za roky 2001, 2002 a 2003. V rámci tohoto daňového řízení bylo provedeno zejména ústní jednání s jednatelem žalobce J.J. a s Ing. K., dále za účasti jednatele žalobce výslech svědka J. P., jehož firma J. P. – OBNOVA fakturovala na základě realizace smlouvy o dílo žalobci montování kabelových svazků svými zaměstnanci, a taktéž za účasti žalobce výslech svědkyně L. M., zaměstnankyně společnosti Ing. J. P. – OBNOVA, zaměstnané jako vedoucí slovenských pracovnic pracujících v prostorách žalobce. Byla doložena řada dalších listinných důkazů a vyjádření žalobce. [11.] V daňovém spise je zařazen také protokol o ústním jednání při místním šetření, které se konalo dne 28. 11. 2005 bez účasti žalobce na Římskokatolické faře v Brtnici a při němž farář J. S. vypovídal o ubytovávání slovenských pracovnic, které bylo domlouváno s pracovníky žalobce a jím také hrazeno, jak vyplynulo z přiložených dokladů. Je zařazen také protokol o ústním jednání s J. K. v pohostinství U Moučků konaný téhož dne bez účasti žalobce a týkající se ubytovávání slovenských pracovnic, které podle protokolu bylo organizováno panem P. pro žalobce. [12.] Z této daňové kontroly byla sepsána zpráva ze dne 13. 7. 2006, č. j. 1731/06/314933/6201. V ní bylo za rok 2003 konstatováno kromě několika menších pochybení zejména to, že žalobce uzavíral smlouvy o dílo na provádění montáže kabelových svazků s panem J. P. ml., tedy osobou se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, a práce podle těchto smluv prováděli zahraniční pracovníci, kterým byly příjmy z ní vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, která tuto práci zprostředkovala. Správce daně takový postup klasifikoval na základě § 2 odst. 7 daňového řádu jako tzv. mezinárodní pronájem pracovní síly, neboť ve skutečnosti se uvedení pracovníci nacházeli vůči žalobci fakticky v zaměstnaneckém vztahu, když žalobce tyto pracovníky řídil, ukládal jim úkoly, kontroloval je a pracovníci byli zahraničním zhotovitelem odměňováni podle doby odpracované u žalobce. Zaměstnavatel pan J. P. ml. měl bydliště na Slovensku. Příjmy z těchto prací proto podléhaly dani z příjmů podle § 6 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Za rok 2003 tak rozdíl na dani měl činit 1 822 920 Kč. [13.] Na tomto základě vydal správce daně platební výměr ze dne 18. 8. 2006, č. j. 110048/06/314912/8105, kterým žalobci doměřil na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků 1 822 920 Kč. [14.] Proti němu a proti platebním výměrům doměřujícím mu daň z příjmů fyzických osob za roky 2001 a 2002 podal žalobce odvolání ze dne 21. 9. 2006. V něm brojil proti tomu, že zpráva o výsledku daňové kontr