4 Ads 121/2010 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 121/2010- 112 - text 4 Ads 121/2010 - 120 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Praha – západ, se sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2008, č. j. 22009/220-9010-27.10.2008/396/08/IZ-nám., o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2010, č. j. 12 Cad 29/2008 – 67, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2010, č. j. 12 Cad 29/2008 – 67, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2008, č. j. 22009/220-9010-27.10.2008/396/08/IZ-nám. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2008, č. j. 22009/220-9010-17.7.2008/396/08/IZ-odklad, jímž nebyl povolen odklad „výkonu rozhodnutí zahájeného výzvou č. j. 22009/220/9010-16.6.2008/396/08/DŠ ze dne 16. 6. 2008 k vymožení vykonatelného nedoplatku“. Současně žalobce navrhl vydání předběžného opatření, jímž by Městský soud v Praze uložil žalované, aby do pravomocného rozhodnutí o žalobním návrhu odložila „výkon rozhodnutí zahájeného výzvou č. j. 22009/220/9010-16.6.2008/396/08/DŠ ze dne 16. 6. 2008 k vymožení vykonatelného nedoplatku“. Usnesením ze dne 15. 1. 2009, č. j. 12 Cad 29/2008 – 23, Městský soud v Praze návrh na vydání předběžného opatření zamítl, neboť dospěl k závěru, že tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení, jimiž zdůvodňoval nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků vydáním předběžného opatření jsou nedostatečné k tomu, aby soud mohl o vydání předběžného opatření rozhodnout. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 8. 2009, č. j. 4 Ads 110/2009 – 99, odmítl pro nepřípustnost. Poukázal na důvody nepřípustnosti kasační stížnosti uvedené v § 104 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“), mezi něž podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení patří kasační stížnost, směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Zdůraznil, že rozhodnutí o předběžném opatření je nepochybně rozhodnutím, které má sloužit k prozatímní (tj. k přechodné) úpravě poměrů účastníků (§ 38 odst. 1 s. ř. s.), a to do doby, než se změní poměry, nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Rozhodnutí o předběžném opatření je tudíž rozhodnutím dočasným, neboť takové opatření má pouze omezené trvání. Nebylo-li zrušeno soudem, zaniká posléze ex lege. Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž v případě stěžovatele byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Toto zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé a má rovněž jen omezené trvání. Nejvyššímu správnímu soudu přitom s ohledem na nepřípustnost kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí nepříslušelo hodnotit věcnou správnost usnesení městského soudu o zamítnutí žádosti na vydání předběžného opatření. Městský soud v Praze poté vydal dne 11. 2. 2010, pod č. j. 12 Cad 29/2008 – 67, usnesení, jímž žalobu podanou u Městského soudu v Praze dne 3. 12. 2008 proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2008, č. j. 22009/220 – 9010 – 27.10.2008/396/08/IZ-nám., odmítl, když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalované je rozhodnutím procesního charakteru, jímž se toliko upravuje vedení řízení před správním orgánem a jako takové je toto rozhodnutí ze soudního přezkumu vyloučeno podle ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s. Nejedná se rovněž o rozhodnutí vyhovující požadavkům § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení se totiž může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále rozhodnutí). V daném případě se však o takové rozhodnutí nejedená a žaloba je tudíž nepřípustná podle § 68 písm. e) s. ř. s. Městský soud dovodil, že je zde dán důvod pro odmítnutí žaloby podle ustanovení ů 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel však kasační stížnost, v níž namítal nezákonný a protiústavní postup soudu, pokud v dané věci žalobu odmítl. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti a napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil. Kasační stížnost stěžovatel odůvodnil až k opakovaným výzvám soudu, a to podáním ze dne 23. 12. 2010. Uvedl, že se odvolává na článek 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. V případě úkonu správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení před tímto orgánem, podává zákon jen obecné vymezení. Soud musí proto v každém konkrétním případě zkoumat, zda příslušný úkon ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny spadá do této kategorie. Jedním z kritérií pro posuzování této otázky podle stěžovatele je, zda se jedná o úkon, který nemůže mít vliv na rozhodnutí ve věci samé a zda nemůže - zásahem do práv účastníků - přivodit vážnější újmu na jejich právech. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí správního orgánu o nevyhovění žádosti účastníka řízení o odklad výkonu rozhodnutí k vymožení vykonatelného nedoplatku, není úkonem správního orgánu, jímž se toliko upravuje vedení řízení před tímto orgánem. Je rozhodnutím zakládajícím právní účinky možnosti bezprostředního provedení výkonu rozhodnutí. Provedení výkonu rozhodnutí je nepochybně způsobilé přivodit vážnější újmu na právech účastníka. Žalobce se přiklání k názoru, že platnou zákonnou úpravu, na kterou se usnesení soudu odvolává lze v souladu s ustanovením čl. 4 odst. 4 Listiny aplikovat zrušením usnesení a projednáním jeho žalobního návrhu. Pokud by soud byl názoru, že zákonnou úpravu aplikovat v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny nelze, je na místě postup soudu podle čl. 95 Ústavy předložením věci Ústavnímu soudu. Žalobce proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2010, č. j. 12 Cad 29/2008 – 67, přezkoumal a v plném rozsahu zrušil. Žalovaná v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se s obsahem napadeného usnesení Městského soudu v Praze plně ztotožňuje. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost shledal důvodnou. Stěžovatel v kasační stížnosti nepodřazuje své stížnostní námitky pod některý z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., nicméně při přezkumu usnesení o odmítnutí žaloby přichází podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v úvahu toliko důvod uvedený pod písm. e) citovaného ustanovení. Lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož „je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.“ V dalším rozsudku ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, který je taktéž dostupný na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud dovodil, že „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou (...) a nezabýval se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže.“ Nejvyšší správní soud tedy mohl v tomto řízení posoudit pouze splnění zákonných podmínek pro odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze. Z obsahu spisu správního a soudního byly Nejvyšším správním soudem zjištěny tyto skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Žalovaná Okresní správa sociálního zabezpečení Praha – západ vydala dne 6. 2. 2008 pod č. j. 148/08 výkaz nedoplatků, jímž podle ustanovení § 104g odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, předepsala stěžovateli k úhradě dlužné částky podle stavu účtu jeho organizace, který je veden u této OSSZ ke dni 31. 1. 2008, částku 68 187 Kč s tím, že stanovení dlužného pojistného a penále ve výkazu nedoplatků je provedeno ve smyslu § 9, § 10, § 20 a § 22a zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění, přičemž výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem vyhotovení a na jeho vydání se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Stěžovatel podal proti výkazu nedoplatků žalované ze dne 6. 2. 20