4 Ads 134/2010 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 134/2010- 63 - text  4 Ads 134/2010 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: J. M., zast. JUDr. Patrikem Girglem, advokátem, se sídlem Dědická 14, Vyškov, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2010, č. j. 57 A 11/2010 - 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 960 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Patrika Girgla. O d ů v o d n ě n í : Městský úřad Vyškov rozhodnutím ze dne 3. 11. 2009, č. j. MV 60110/2009/soc./Neb., žalobkyni I. podle § 96 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.“), podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 482/1991 Sb.“), podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 463/1991 Sb.“) a podle správního řádu snížil opakující se peněžitou dávku sociální péče na částku 1889 Kč od 1. 6. 2006, II. podle § 96 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb. a podle správního řádu odejmul opakující se peněžitou dávku sociální péče od 1. 7. 2006, III. podle § 94 zákona č. 100/1988 Sb., podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb. a podle správního řádu zamítl žádost o peněžitou dávku sociální péče od 1. 8. 2006, IV. podle § 94 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb. a podle správního řádu přiznal opakující se peněžitou dávku sociální péče ve výši 1989 Kč od 1. 9. 2006, V. podle § 96 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb. a podle správního řádu zvýšil opakující se peněžitou dávku sociální péče na 23 895 Kč od 1. 10. 2006, VI. podle § 96 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb. a podle správního řádu snížil opakující se peněžitou dávku sociální péče na 1688 Kč od 1. 11. 2006, VII. podle § 96 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., podle § 1 až § 4 zákona č. 482/1991 Sb., podle § 1 až § 6 zákona č. 463/1991 Sb. a podle správního řádu zvýšil opakující se peněžitou dávku sociální péče na 1989 Kč od 1. 12. 2006, VIII. stanovil, že celkový doplatek dávky sociální péče za období od 1. 6. 2006 do 31. 12. 2006 činí 2250 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán prvního stupně porovnal započitatelný příjem rodiny žalobkyně s její sociální potřebností za jednotlivé měsíce od června do prosince 2006. V červnu 2006 sociální potřebnost rodiny žalobkyně převýšila její započitatelný příjem o částku 1889 Kč. Ta však nepřesáhla rozdíl mezi sociální potřebností rodiny žalobkyně a jejím započitatelným příjmem za předchozí měsíc. Z tohoto důvodu byla žalobkyni snížena opakující se peněžitá dávka sociální péče na 1889 Kč od 1. 6. 2006. Tato dávka byla žalobkyni původně vyplacena ve výši 1439 Kč, a proto jí náleží doplatek ve výši 450 Kč. V červenci 2006 však započitatelný příjem rodiny žalobkyně převýšil její sociální potřebnost. Proto byla žalobkyni odejmuta opakující se peněžitá dávka sociální péče od 1. 7. 2006. Také v srpnu 2006 započitatelný příjem rodiny žalobkyně převýšil její sociální potřebnost, a proto nebyla žalobkyni přiznána opakující se peněžitá dávka sociální péče od 1. 8. 2006. Naproti tomu v září 2006 sociální potřebnost rodiny žalobkyně převýšila její započitatelný příjem o částku 1989 Kč. Proto byla žalobkyni přiznána opakující se peněžitá dávka sociální péče ve výši 1989 Kč od 1. 9. 2006. Tato dávka byla žalobkyni původně vyplacena ve výši 1539 Kč, a proto jí náleží doplatek ve výši 450 Kč. V říjnu 2006 sociální potřebnost rodiny žalobkyně převýšila její započitatelný příjem o částku 23 895 Kč. Z tohoto důvodu byla žalobkyni zvýšena opakující se peněžitá dávka sociální péče na 23 895 Kč od 1. 10. 2006. Tato dávka byla žalobkyni původně vyplacena v částce 23 445 Kč, a proto jí náleží doplatek ve výši 450 Kč. V listopadu 2006 sociální potřebnost rodiny žalobkyně převýšila její započitatelný příjem o částku 1688 Kč. Z tohoto důvodu byla žalobkyni snížena opakující se peněžitá dávka sociální péče na 1688 Kč od 1. 11. 2006. Tato dávka byla žalobkyni původně vyplacena ve výši 1238 Kč, a proto jí náleží doplatek ve výši 450 Kč. V prosinci 2006 sociální potřebnost rodiny žalobkyně převýšila její započitatelný příjem o částku 1989 Kč. Z tohoto důvodu byla žalobkyni zvýšena opakující se peněžitá dávka sociální péče na 1989 Kč měsíčně od 1. 12. 2006. Tato dávka byla žalobkyni původně vyplacena v částce 1539 Kč, a proto jí náleží doplatek ve výši 450 Kč. Žalobkyni byl tedy přiznán celkový doplatek dávky sociální péče za období od 1. 6. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 2250 Kč. Dále podle správního orgánu prvního stupně nemohlo být přihlédnuto k nájemnému, neboť žalobkyně nepředložila doklad o tom, že by ho uhradila. Navíc nájemcem předmětného bytu byl v rozhodné době její bývalý manžel I. M., který podle svého tvrzení zabezpečuje úhradu nákladů spojených s bydlením rodiny žalobkyně a s provozem její domácnosti ve vlastní režii. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. S JMK 160560/2009/OSV-Vá, č. j. JMK 160560/2009, podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobkyně a uvedené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že žalobkyně se svými dvěmi nezaopatřenými dcerami žila k 1. 6. 2006 v hájence, jejímž nájemcem byl její bývalý manžel. Ten uvedl, že s žalobkyní již nebydlí a pokud v hájence pobývá, přespává v kanceláři, kterou tam má a kde obhospodařuje své vlastní pozemky a platí veškeré náklady spojené s bydlením a provozem budovy. Také sama žalobkyně tvrdila, že bydlí v objektu hájenky na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi jejím bývalým manželem a jeho zaměstnavatelem, přičemž bývalý manžel se v hájence zdržuje, i když ne každodenně, protože je tam zaměstnán a má tam i vlastní pozemky a kancelář, v níž přespává. Platba nájemného pak byla správnímu orgánu deklarována potvrzením ze mzdové účtárny zaměstnavatele bývalého manžela žalobkyně, kterými jsou Lesy České republiky, s.p. Žalobkyně tedy v rozhodné době nevedla se svým bývalým manželem společnou domácnost, takže ten nemohl být pro účely nároku na dávku sociální péče považován za společně posuzovanou osobu. Z tohoto důvodu nájemné hrazené bývalým manželem žalobkyně není možné považovat za nezbytné náklady na domácnost rodiny žalobkyně. Zahrnutí nájemného do nezbytných nákladů na domácnost za období do 31. 5. 2006 není předmětem tohoto řízení a pokud k němu došlo, jedná se o nesprávný postup správního orgánu, v důsledku čehož vznikl na dávce sociální péče přeplatek. Žalobkyní zmíněná smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 11. 10. 2004 nebyla správnímu orgánu prvního stupně pro účely dávky sociální péče nikdy předložena. Přestože tedy žalovaný podle svého závěru vnímal postižení žalobkyně a její nepříznivou sociální situaci, musel postupovat v souladu s platnou právní úpravou a shledat odvolání nedůvodným. V žalobě proti tomuto rozhodnutí o odvolání žalobkyně namítla, že je jakožto diabetička s mnohočetnými komplikacemi včetně slepoty plně invalidní, přičemž plný invalidní důchod jí byl přiznán až rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 2. 2008, č. X se zpětnou účinností od 9. 7. 2007. Proto jako samoživitelka s dvěma studujícími dcerami byla v rozhodné době odkázána na dávky sociální péče a cizí pomoc. Při rozvodu manželství se dohodla se svým bývalým manželem, že se o ni postará do doby, než jejich dcery dostudují a budou schopny tuto úlohu zajistit samy. Tato dohoda je bezezbytku dodržována a na základě ní jí bývalý manžel nechal po rozvodu manželství bydlet v budově, kterou měl pronajatou od svého zaměstnavatele Lesy České republiky, s.p. Jedná se o samotu vzdálenou od obce, kterou zná z doby, kdy ještě viděla, a proto se v ní dokáže bez větších problémů orientovat. Jistotu bydlení v tomto prostředí měla zajištěnu smlouvou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 11. 10. 2004. Její bývalý manžel se omezil pouze na užívání kanceláře umístěné v budově, která byla osvobozena od nájmu a určena k plnění jeho pracovních povinností. O budovu se staral nad rámec svých povinností, což mu usnadnilo jednání s vlastníkem o jejím odkoupení. K to