4 Ads 47/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 47/2011- 116 - text  4 Ads 47/2011 - 125 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: M. V., zast. Mgr. Robertem Cholenským, advokátem, se sídlem Bolzanova 5, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 10 Ca 83/2009 - 87, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 10 Ca 83/2009 - 87, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský úřad Středočeského kraje (dále též „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 14. 11. 2008, č. j. 169211/2008/KUSK, podle § 8 odst. 1 a § 10 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 160/1992 Sb.“), rozhodl o registraci v omezeném rozsahu nestátního zdravotnického zařízení, jehož provozovatelem je žalobkyně. Poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení správní orgán prvního stupně žalobkyni povolil v tomto rozsahu: porodní asistentka: poskytování zdravotní péče v porodní asistenci tj. zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství (psychoprofylaxe, edukace, laktační poradenství), ve spolupráci s lékařem se podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči. Naopak poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení žalobkyni zamítl v tomto rozsahu: porodní asistentka: - sleduje stav plodu v děloze všemi vhodnými klinickými i technickými prostředky, rozpoznává u matky, plodu nebo novorozence příznaky patologií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhá mu v případě zásahu; při nepřítomnosti lékaře provádí neodkladná opatření - připravuje rodičky k porodu, pečuje o ně ve všech dobách porodních a vede fyziologické porody, včetně případného nástřihu hráze; v neodkladných případech vede i porody v poloze koncem pánevním; neodkladným případem se rozumí vyšetřovací nebo léčebný výkon k záchraně zdraví - ošetřuje porodní a poporodní poranění a pečuje o šestinedělky - zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení léčivých přípravků, manipulaci s nimi a jejich dostatečnou zásobu - zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení zdravotnických prostředků a prádla, manipulaci s nimi, jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu - porodní asistentka poskytuje bez odborného dohledu a bez indikace ošetřovatelskou péči fyziologickým novorozencům prostřednictvím ošetřovatelského procesu a provádí jejich první ošetření, včetně případného zahájení okamžité resuscitace - porodní asistentka pod přímým vedením lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví a) asistuje při komplikovaném porodu b) asistuje při gynekologických výkonech c) instrumentuje na operačním sále při porodu císařským řezem. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 1. 2009, č. j. 318/2009, podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně při kontrolách zjistil, že žalobkyně nesplňuje žádné vybavení odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče porodní asistentky, ačkoliv se jedná o jednu ze základních podmínek provozu zdravotnického zařízení. Ani skutečnost, že právní předpisy explicitně neupravují konkrétní personální a věcné vybavení porodního zdravotnického zařízení, neznamená rezignaci správního orgánu na plnění svých úkolů, tj. na ochranu veřejného zájmu, jenž lze spatřovat v ochraně života a zdraví rodičky a novorozence, což by v případě nedostatečně vybaveného zdravotnického zařízení mohlo vést k fatálním následkům. Navíc ani u zdravé ženy s normálním průběhem těhotenství nelze nikdy vyloučit možnost zvratu fyziologicky probíhajícího porodu na porod patologický, který vyžaduje bezprostřední zásah. Žalovaný se dále ztotožnil s argumentací správního orgánu prvního stupně, který v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil požadavky lege artis poskytované zdravotní péče, připomněl názory odborných společností, metodiky Ministerstva zdravotnictví a zdůraznil význam připravenosti na včasnou diagnostiku rizikových a akutních stavů v těhotenství, v průběhu porodu a v šestinedělí. Podle žalovaného jsou navíc známy případy, kdy ani screening rizika neodhalil v těhotenství předpoklady komplikací při porodu, které se však v průběhu porodu vyskytly u rodičky či novorozence. Poukázal na to, že celosvětově vynikající výsledky v míře novorozenecké úmrtnosti má Česká republika především proto, že je zdejším rodičkám garantována péče v kvalitně, věcně a technicky vybavených pracovištích vyškoleným personálem. Žalovaný se též neztotožnil s výkladem žalobkyně, že vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 424/2004 Sb.“) nestanoví žádné podmínky na personální a věcnou vybavenost nestátního zdravotnického zařízení pro druh zdravotní péče  porodní asistentka, z čehož žalobkyně dovozuje, že po ní nelze požadovat splnění dalších podmínek personálního a věcného vybavení. Tento požadavek totiž podle žalovaného explicitně stanoví § 4 zákona č. 160/1992 Sb. Ani trváním na splnění podmínek zákona č. 160/1992 Sb. přitom není dotčeno oprávnění porodních asistentek k výkonu povolání, resp. k činnostem upraveným v § 5 vyhlášky č. 424/2004 Sb., včetně vedení fyziologického porodu. Orgány veřejné správy jsou však především povinny chránit život rodičky i novorozence a také garantovat poskytování lege artis zdravotní péče v náležitě vybaveném zdravotnickém zařízení. Taková povinnost má nadzákonný charakter a plyne i z mezinárodních smluv; lidské zdraví je nepochybně i jednou ze základních hodnot Evropských společenství. Podle žalovaného skutečnost, že vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 49/1993 Sb.“) neobsahuje požadavky na vybavení pracovišť porodních asistentek, není důvodem k tomu, aby správní orgán nemohl přistoupit k aplikaci správního uvážení za účelem ochrany veřejného zájmu, když požadavek na věcně a personálně vybavené zdravotnické zařízení plyne ze zákona č. 160/1992 Sb. Žalovaný netvrdí, že jeho metodika je pramenem práva, nicméně ve správní praxi se správní orgán mohl o tuto metodiku opřít, navíc v situaci, kdy tato doporučení odpovídají stanoviskům odborných společností a potřebám praxe lege artis prováděných porodů. Žalovaný se neztotožnil ani s názorem žalobkyně, že jsou kladeny výkonu jejího povolání svévolné překážky. Podle jeho závěru správní orgán prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu a správně aplikoval příslušné právní předpisy a správní uvážení. Žalovaný neshledal ani žádné vady řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2010, č. j. 10 Ca 83/2009 - 87, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že v souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí o žádosti žalobkyně o registraci nestátního zdravotnického zařízení. Podle § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 160/1992 Sb. je provozovatel nestátního zdravotnického zařízení povinen k žádosti o registraci připojit mj. souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením (dále též „souhlas s vybavením“). Toto rozhodnutí je pak třeba podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 144/2009 - 103, nutno považovat za subsumovaný správní akt, tj. za podkladové rozhodnutí, jehož obsah je závazný pro navazující finální správní akt, jímž je rozhodnutí o registraci. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 23. 5. 2008, č. j. 77513/2008/KUSK, byl podle soudu žalobkyni udělen částečný souhlas s vybavením a žalobkyni byla následně vydána registrace ve stejném rozsahu, jako byl vymezen tímto rozhodnutím. Tím se plně projevila vzájemná „závislost“ obou typů rozhodnutí, neboť zákon neumožňuje vydat žadateli registraci v širším rozsahu, než pro který byl udělen souhlas s vybavením. Tomu odpovídá i odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzené žalobou napadeným rozhodnutím. Nelze se proto podle soudu ztotožnit s tím, že by správní orgány neodůvodnily, podle jakého kritéria její žádosti o registraci částečně vyhověly a částečně nikoliv, neboť maximální rozsah registrace byl předurčen již rozhodnutím o souhlasu s vybavením. Žalobkyně podle soudu dále uvedla, že hodlá poskytovat zdravo