4 Ads 6/2010 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 6/2010- 65 - text  4 Ads 6/2010 – 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Praha – západ, se sídlem Sokolovská 855/225, Praha 9, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2009, č. j. 12 Cad 5/2009 – 13, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2009, č. j. 12 Cad 5/2009 – 13, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované (Okresní správy sociálního zabezpečení Praha – západ) ze dne 19. 2. 2009, č. j. 42010/220-9015-26.1.2009-1437/9/OM/3. Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla podle § 1 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 161/1988 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení tak, že nevyhověla žádosti žalobce o prominutí penále, které bylo žalobci uloženo podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalobce namítal, že postupem žalované bylo porušeno jeho právo na účinný právní prostředek nápravy před národním orgánem ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve vztahu k ochraně vlastnických práv občana zaručených čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2009, č. j. 12 Cad 5/2009 – 13, žalobu odmítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že podle ustanovení § 104e zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o: a) povolení nebo nepovolení splátek pojistného a penále, b) prominutí penále (§ 104ch). Poukázal na související ustanovení § 70 odst. 1 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.”), podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon. S odkazem na uvedená ustanovení obou právních předpisů městský soud rozhodl o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost, v níž uvedl, že je napadá v plném rozsahu a navrhuje jeho zrušení. Stěžovatel nejprve poukázal na čl. 4 Ústavy ČR, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci, jakož i čl. 4 odst. 4 a 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který ukládá povinnost šetřit při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod jejich podstatu a smysl. Dále pak namítal, že z čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod. Městský soud však v napadeném usnesení v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod aplikoval k tíži žalobce ustanovení § 104e zákona č. 582/1991 Sb. a § 70 písm. f) s. ř. s; žalobce tvrdí, že pokud se obrátil na žalovanou, aby mu jako dlužníkovi poskytla součinnost věřitele potřebnou ke splnění dluhu a uplatnila své nároky ze soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. Sd 58/2000, realizoval žalobce svoje práva zaručené § 522 občanského zákoníku a chráněné čl. 11 Listiny v rozsahu, který nemůže být vykládán restriktivně oproti čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a judikatuře evropských soudů k němu. Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnila s obsahem kasační stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost je důvodná. Stěžovatel důvody své kasační stížnosti nepodřadil pod některé z ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Popsaný důvod kasační stížnosti nasvědčuje závěru, že je dán toliko důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodů tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Ostatně již v rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publikovaném pod č. 625/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zdejší soud vyslovil, že „jeli kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.“ V dalším rozsudku ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, který je taktéž dostupný na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud dovodil, že „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou [...] a nezabýval se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže.“ Nejvyšší správní soud při projednávání věci zaujal názor, že ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jehož je třeba ve věci použít, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, pokud stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o prominutí penále (§ 104ch). V daném případě totiž nelze § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., vyložit tak, aniž by tím stěžovatel nebyl zkrácen na svém právu na soudní ochranu. O neústavnosti platného zákonného ustanovení si Nejvyšší správní soud nemohl učinit právní závěr sám, protože je jím vázán. V takovém případě však předloží věc Ústavnímu soudu a řízení podle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přeruší. Nejvyšší správní soud proto v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a z těchto důvodů řízení o kasační stížnosti přerušil usnesením ze dne 21. 9. 2010, č. j. 4 Ads 6/2010 - 36. V návrhu na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. poukázal Nejvyšší správní soud na příslušná ustanovení právních předpisů a Listiny základních práv a svobod, jež na danou věc dopadají [článek 11 odst. 1 a článek 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 104ch odst. 1, 2 a 4, § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., § 1 odst. 1 vyhlášky č. 161/1998 Sb., a § 70 písm. f) s. ř. s.]. Konstatoval, že rozhodnutí žalované vydané v přezkoumávané věci je i podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba považovat za rozhodnutí o prominutí penále ve smyslu § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. Nejvyšší správní soud dále předeslal, že závěr o tom, že rozhodnutí o žádosti o prominutí penále nepodléhá soudnímu přezkumu rovněž vyslovil ve své dřívější judikatuře v době před nabytím účinnosti soudního řádu správního i Ústavní soud, a to v usnesení ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 282/2000, ve kterém se zabýval totožnou věcí, tedy prominutím penále podle zákona č. 582/1991 Sb. Jednalo se o případ, kdy stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo řízení o žalobě zastaveno podle § 250d odst. 3 tehdy platného znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.”) s tím, že rozhodnutí o žádosti o prominutí penále nepodléhá soudnímu přezkumu. Městský soud v Praze shledal, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že usnesení Městského soudu v Praze, porušuje jeho základní právo podle čl. 36 Listiny domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Ústavní soud však tuto argumentaci neakceptoval. Konstatoval, že podle ustanovení § 104ch odst. 1 zákona a § 1 odst. 2 vyhlášky může Česká správa sociálního zabezpečení z důvodu odstranění tvrdosti zcela nebo zčásti penále prominout. Na prominutí penále není proto  vzhledem k použité právní úpravě prostřednictvím institutu správního uvážení (kdy Česká správa sociálního zabezpečení může, ale nemusí zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále)  právní nárok a v konkrétní věci rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení na základě své úvahy. Proti předmětnému rozhodnutí nejsou podle ustanovení § 104ch odst. 4 zákona přípustné opravné prostředky. Stejně tak nelze v souzené věci uplatnit správní žalobu, neboť podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. i) o. s. ř. soudy nepřezkoumávají rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona, zejména rozhodnutí finančních