4 As 34/2010 — Nejvyšší správní soud

4 As 34/2010- 41 - text  4 As 34/2010 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: L. G., zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se sídlem Údolní 5, Brno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2010, č. j. 29 Ca 181/2008 - 21, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. ZKI-O-86/388/2008, podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště Brno – venkov ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. OR844/2007-70. Katastrální úřad v řízení o opravě chybného údaje katastru nemovitostí podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona č. 344/1992 Sb. nevyhověl nesouhlasu žalobce s odstraněním duplicitního zápisu vlastnictví u pozemků p. č. 2526/1 o výměře 219 m² a p. č. 2528/8 o výměře 1122 m², zapsaných na LV 1806 pro k. ú. Veverská Bítýška, který je evidován jednak pro něho na základě darovací smlouvy V 12 1591/1998 ze dne 3. 4. 1998 s právními účinky vkladu ke dni 7. 4. 1998 a jednak pro Českou republiku na základě listiny - kupní smlouvy N 2087/77 ze dne 8. 12. 1978. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedl, že s ohledem na existenci dvou listin k předmětným pozemkům, z nichž každá svědčila o vlastnictví jiné osoby, postupoval katastrální úřad v souladu s § 45 odst. 3 katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb., když v roce 2000 zapsal duplicitní vlastnictví ve prospěch dvou subjektů. Podle § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“), se do katastru nemovitostí zapisují i právní vztahy, které vznikly ze smluv uzavřených v době účinnosti předchozích právních předpisů, jestliže do 1. 1. 1993 nebyl podán návrh na registraci nebo návrh na zápis do evidence nemovitostí. Mezi ně náležela také smlouva, která byla v roce 1978 uzavřena mezi D. D. (provdanou G.) a československým státem. Při zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem nebyl katastrální úřad tuto listinu kompetentní posuzovat z věcného hlediska, neboť jím se lze podle § 5 zákona č. 265/1992 Sb. zabývat jen v řízení o vkladu do katastru nemovitostí, a to navíc jen v určitých aspektech. Záznam má pouze evidenční účinky a nejsou proti němu přípustné opravné prostředky. Proto i kdyby katastrální úřad zápisem vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 8. 12. 1978 formou záznamu pochybil, bylo by možné sjednat nápravu jen tehdy, pokud by se v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu prokázalo, že se tak stalo v důsledku zřejmého omylu ve smyslu § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Z judikatury správních soudů totiž vyplývá, že řízení o opravě chyby v katastrálním operátu neslouží jako opravný prostředek proti již provedeným zápisům v katastru nemovitostí. Podmínky pro aplikaci § 8 odst. 1 katastrálního zákona však v dané věci nebyly shledány. Navíc katastrální úřad může při zápisu vlastnického práva záznamem jen zkoumat, zda je listina bez chyb v psaní, v počtech či jiných zřejmých nesprávností, avšak nemůže hodnotit platnost příslušného právního úkonu. Řízení o opravě chyby v katastrálním operátu proto nemůže sloužit k rozhodování o tom, kdo je skutečným vlastníkem konkrétní nemovitosti, nýbrž o tom, kdo bude jako její vlastník v souladu s příslušnými listinami evidován v katastru nemovitostí, a to do doby, než se jinou listinou prokáže opak. Tato zásada je vyjádřena v § 5 odst. 7 katastrálního zákona, který stanoví, že právní vztahy nemohou být dotčeny opravou chyb v katastrálním operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Tou je pravomocné rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva, které se vydává v řízení podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Do této doby nemůže katastrální úřad duplicitní zápis vymazat, protože obě nabývací listiny svědčící v současnosti pro dva různé subjekty mají pro něho stejný právní význam. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že zápis na základě kupní smlouvy ze dne 8. 12. 1978 byl proveden přesto, že předložená listina nebyla způsobilá k záznamu kvůli její naprosté neurčitosti. Podle čl. II kupní smlouvy mělo totiž dojít k převodu části pozemku p. č. 271/1 o výměře 14 arů a 93 m², která však nebyla blíže určena jinak než tím, že bude v budoucnu sloučena do pozemku p. č. 270 ostatní plocha. Neurčitost kupní smlouvy ze dne 8. 12. 1978 ve vymezení předmětu převodu je dále o to jednoznačnější, že ani katastrální úřad neměl k dispozici geometrický plán Střediska geodézie Brno – venkov ze dne 5. 4. 1977, č. 142-707-024-7, na který smlouva odkazuje. Existuje totiž jen geometrický plán ze dne 9. a 10. 1. 1989, který byl vypracován více než 10 let po uzavření smlouvy, a proto na něj smluvní strany nemohly odkazovat ani z něho nemohly vycházet. Navíc účinnost kupní smlouvy byla sjednána tak, že vlastnictví přechází na nabyvatele až dnem udělení souhlasu k této změně zemědělskou organizací, která pozemek užívá. Pokud tedy katastrální úřad učinil zápis vlastnictví, aniž prokázal, že účinky předložené listiny nastaly, dopustil se zjevného omylu. Kromě toho byla kupní smlouva podle jejího znění uzavřena s D. D., ačkoliv ji podepsala D. G. Jeho matka D. G. sice měla rodné příjmení D., nicméně označení převodce příjmením, které nenosí, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Zcela nesprávný je pak podle žalobce i zápis záznamem ve prospěch československého státu s právem hospodaření MNV Veverská Bítýška, neboť tyto subjekty v době provedení zápisu neexistovaly. Navíc tak katastrální úřad učinil na základě návrhu Obce Veverská Bítýška, která na zápisu neměla žádný právní zájem a neměla postavení účastníka správního řízení, v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro vedení tohoto řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 5. 2010, č. j. 29 Ca 181/2008 - 21, žalobu proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu jde o rozhodování, jehož účelem je zajištění pořádku ve veřejné evidenci, a nikoliv o rozhodování, kterým by bylo zasahováno do vlastnických práv k nemovitostem. Katastrální úřad tedy není oprávněn posuzovat a rozhodovat, kdo je vlastníkem nemovitostí, neboť takové oprávnění přísluší pouze civilnímu soudu v rámci určovací žaloby. Předmětem zkoumání katastrálního úřadu je jen to, zda existuje listina, na jejímž základě jsou údaje v katastru nemovitostí evidovány, a dále soulad mezi obsahem takových listin a údaji zapsanými v katastru. Z tohoto důvodu neměl katastrální úřad možnost hodnotit věcnou správnost předložené kupní smlouvy ze dne 8. 12. 1978 ani její soulad se zákonem. Opravu chyb v katastru nemovitostí spojuje § 8 odst. 1 katastrálního zákona pouze se zřejmým omylem, který je charakteristický selháním lidského činitele. Proto je vyloučeno, aby se katastrální úřad zabýval jinými vadami, jež mají odlišný původ. V posuzovaném případě nastala situace, kdy katastrálnímu úřadu bylo postupně doručeno více listin, které svědčí o vlastnickém právu různých subjektů k předmětným pozemkům. Katastrální úřad proto s ohledem na uvedené závěry nemohl postupovat jinak, než provést zápis duplicitního vlastnictví k nim, a to jak ve prospěch žalobce, tak i ve prospěch České republiky. Provedení zápisu o právu hospodaření k pozemkům pro dnes již neexistující subjekt MNV Veverská Bítýška je v souladu s platnou právní úpravou, neboť podle ní není katastrální úřad při zápisu vlastnického práva záznamem oprávněn zkoumat, zda subjekty uvedené v předmětné listině jsou způsobilé mít práva a povinnosti. Geometrický plán ze dne 5. 4. 1977 měl v dané věci katastrální úřad nepochybně k dispozici, neboť ten je založen v jeho správním spise. V závěru odůvodnění soud poukázal na to, že se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům soudní cestou, avšak jeho žaloba byla zamítnuta. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost. V ní namítl, že pod zřejmý omyl v postupu katastrálního úřadu, který musí být napraven postupem podle § 8 katastrálního zákona, je nutné podřadit i provedení zápisu v katastru nemovitostí na základě podání existujícího subjektu, jehož se však práva vůbec netýkají, nebo na základě listiny, která není zápisu způsobilá. Opačný výklad by totiž vedl k nedotknutelnosti správního orgánu a vyloučení jakékoliv možnosti kontroly či nápravy jeho postupu. Jestliže tedy byl na návrh Obce Veverská Bítýška učiněn zápis duplicitního vlastnic